Přeskočit na hlavní obsah

Pozdrav a poděkování

 Úvodem tohoto článku chci nejprve moc a moc poděkovat za všechny ty pěkné komentáře a přání brzkého uzdravení, nedovedete si představit, jak velkou mi to udělalo radost.

Po telefonátu svojí obvodní doktorce jsem byla poslána na testy, protože bolest hlavy moc nepolevovala a horečka se mi držela pořád na vyšších stupních a nesrazil ji ani Acylpyrin, ani litry čaje. Musím říci, že mě překvapilo, kolik bylo u nás na odběrovém místě v nemocnici lidí, stála se tam fronta jako kdysi na banány. Žádanka byla vystavena pouze elektronicky, ale vše proběhlo bez komplikací, dorazila jsem na domluvený čas a už mě měli v systému.

Samotný test nebyl tak hrozný. Asi je to u každého individuální, někdo je míň a někdo víc citlivější, ale možná jsem měla štěstí na šetrného pána. Odběr z nosu opravdu nebyl tak strašný, ani jsem to skoro nepostřehla. Rozhodně se mi nikdo tou tyčinkou nešťoural až v mozku, jak se nás snaží přesvědčit konspirátoři.

A pak mi přišla esemeska s tím, že jsem pozitivní. Už jsem to tak trochu čekala. Musím ale říci, že mi nebylo tak hrozně, jak bych čekala. Možná jsem si posílila imunitu jezením všech těch vitamínů a doplňků stravy, které pravidelně užívám. Teď už je mi mnohem lépe, nemám už ani teplotu. Samozřejmě stále zůstávám v karanténě, i pejska jsem půjčila mámě, abych nechodila raději vůbec ven, nechci nikoho ohrozit. Už je to pár dní a já myslím, že nejhorší mám za sebou, horečku už nemám, neztratila jsem naštěstí čich ani chuť. 

Ale jsem pořád dost unavená, spím více než obvykle.

Jen ta bolest hlavy se občas připomene, ale už se opravdu cítím líp. A všechno zlé je pro něco dobré, snažím se to brát jako takovou nucenou dovolenou. Pěkně jsem si doma uklidila, umyla jsem zbytek oken a tak nějak vzala všechno z gruntu. Sice už mám z toho, jak jsem pořád doma ponorku, ale opravdu se snažím být zodpovědná a dokud v sobě ten virus mám, i když už mi nic není, raději nechci nic riskovat.

Nemůžu se dočkat, až to bude celé za mnou a budu se moct vrátit do práce. Jsem zvyklá pořád něco dělat a už se tam opravdu těším, na výrobu a balení sýrů. 

A ještě jednou musím moc poděkovat za tu smršť pěkných komentářů, dnes a zítra navštívím všechny kamarády a čtenáře. Udělali jste mi velkou radost a já z celého srdce děkuji. Přeji Vám všem hlavně hodně zdraví, a hlavně o to, abychom k sobě všichni byli navzájem ohleduplní.

Děkuji za přečtení a komentáře, Vaše (skoro)uzdravená Eliss ♥



Komentáře

  1. Eli, hlavně, že už se cítíš lépe, to je dobré znamení. Držím palce a neboj, práce není zajíc, ta neuteče ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  2. Ať se cítíš co nejdříve fit. 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Moc jsem na Tebe myslela ❤️ jsem ráda, že to zvládáš dobře a dokážeš i uklízet.
    Jak říkáš, aspoň sis odpočinula, naklidila a teď se těšíš více do práce. Ať jsi brzy úplně fit! :)
    Leník

    OdpovědětVymazat
  4. Moc ráda slyším, že jsi měla lehký průběh a už je ti dobře :-) Teď už jen aby ti z toho zbyly nějaké pořádné protilátky! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem ráda, že už je ti líp. Taky jsem na tebe myslela. ❤ Věřím, že teď už to bude jen lepší. 🙂

    OdpovědětVymazat
  6. Hlavně, že ti je líp. Hlavně odpočívej at jsi brzy fit, zbytek věci doženeš pak. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Eli,tak hlavně,že to máš za sebou a bude ti už lépe a lépe a také budeš mít na tři měsíce protilátky.My si ty tři měsíce užívali,mohli jsme se setkávat s rodinou bez obav.
    Když jsem šla já na testy,zavřela jsem oči a otevřela,až mi sestra řekla hotovo.Vůbec jsem nic necítila.
    Měj se moc hezky

    OdpovědětVymazat
  8. No tak to je super, že je lépe :) Ale moc teda neodpočíváš, když uklízíš a myješ okna :D

    OdpovědětVymazat
  9. Jsem ráda, že se cítíš lépe, přeju co nejrychlejší úplné uzdravení :)
    Jen teda musím dodat, já byla včera na antigenním testu - v jedné dírce pohodička, ale při druhé došlo na ono "šťourání v mozku" až mi vyhrkly slzy.

    OdpovědětVymazat
  10. hlavně že jsi neměla těžký průběh... ať je brzy nejlépe :)

    OdpovědětVymazat
  11. Hlavně, že už je ti lépe a že to nebylo tak strašné :).

    OdpovědětVymazat
  12. Výborné zprávy! Pokud po viru zbydou jen protilátky v těle a uklizený byt, je to ta nejlepší varianta :-).

    OdpovědětVymazat
  13. To je fajn, že už je ti líp. Ale s tím uklízením to nepřeháněj. Tělo se potřebuje zregenerovat. Takže místo hadru a smetáku doporučuji spíš knížku nebo film.

    OdpovědětVymazat
  14. Eliss, moc ti přeji, že máš mírný průběh, ale i tak - opatrně a odpočívat!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
  15. Dobře, že už je líp. Jen tak dál a větší kapky!

    OdpovědětVymazat
  16. to je dobře že jsi v pořádku mám v okolí pár lidí, kteří nedopadli moc dobře a byli mladí :( asi zaleží jaký typ člověk chytne a jak jsi na tom se zdravím. děkujem na napsaný članek

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...