Přeskočit na hlavní obsah

Pozdrav a poděkování

 Úvodem tohoto článku chci nejprve moc a moc poděkovat za všechny ty pěkné komentáře a přání brzkého uzdravení, nedovedete si představit, jak velkou mi to udělalo radost.

Po telefonátu svojí obvodní doktorce jsem byla poslána na testy, protože bolest hlavy moc nepolevovala a horečka se mi držela pořád na vyšších stupních a nesrazil ji ani Acylpyrin, ani litry čaje. Musím říci, že mě překvapilo, kolik bylo u nás na odběrovém místě v nemocnici lidí, stála se tam fronta jako kdysi na banány. Žádanka byla vystavena pouze elektronicky, ale vše proběhlo bez komplikací, dorazila jsem na domluvený čas a už mě měli v systému.

Samotný test nebyl tak hrozný. Asi je to u každého individuální, někdo je míň a někdo víc citlivější, ale možná jsem měla štěstí na šetrného pána. Odběr z nosu opravdu nebyl tak strašný, ani jsem to skoro nepostřehla. Rozhodně se mi nikdo tou tyčinkou nešťoural až v mozku, jak se nás snaží přesvědčit konspirátoři.

A pak mi přišla esemeska s tím, že jsem pozitivní. Už jsem to tak trochu čekala. Musím ale říci, že mi nebylo tak hrozně, jak bych čekala. Možná jsem si posílila imunitu jezením všech těch vitamínů a doplňků stravy, které pravidelně užívám. Teď už je mi mnohem lépe, nemám už ani teplotu. Samozřejmě stále zůstávám v karanténě, i pejska jsem půjčila mámě, abych nechodila raději vůbec ven, nechci nikoho ohrozit. Už je to pár dní a já myslím, že nejhorší mám za sebou, horečku už nemám, neztratila jsem naštěstí čich ani chuť. 

Ale jsem pořád dost unavená, spím více než obvykle.

Jen ta bolest hlavy se občas připomene, ale už se opravdu cítím líp. A všechno zlé je pro něco dobré, snažím se to brát jako takovou nucenou dovolenou. Pěkně jsem si doma uklidila, umyla jsem zbytek oken a tak nějak vzala všechno z gruntu. Sice už mám z toho, jak jsem pořád doma ponorku, ale opravdu se snažím být zodpovědná a dokud v sobě ten virus mám, i když už mi nic není, raději nechci nic riskovat.

Nemůžu se dočkat, až to bude celé za mnou a budu se moct vrátit do práce. Jsem zvyklá pořád něco dělat a už se tam opravdu těším, na výrobu a balení sýrů. 

A ještě jednou musím moc poděkovat za tu smršť pěkných komentářů, dnes a zítra navštívím všechny kamarády a čtenáře. Udělali jste mi velkou radost a já z celého srdce děkuji. Přeji Vám všem hlavně hodně zdraví, a hlavně o to, abychom k sobě všichni byli navzájem ohleduplní.

Děkuji za přečtení a komentáře, Vaše (skoro)uzdravená Eliss ♥



Komentáře

  1. Eli, hlavně, že už se cítíš lépe, to je dobré znamení. Držím palce a neboj, práce není zajíc, ta neuteče ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  2. Ať se cítíš co nejdříve fit. 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Moc jsem na Tebe myslela ❤️ jsem ráda, že to zvládáš dobře a dokážeš i uklízet.
    Jak říkáš, aspoň sis odpočinula, naklidila a teď se těšíš více do práce. Ať jsi brzy úplně fit! :)
    Leník

    OdpovědětVymazat
  4. Moc ráda slyším, že jsi měla lehký průběh a už je ti dobře :-) Teď už jen aby ti z toho zbyly nějaké pořádné protilátky! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem ráda, že už je ti líp. Taky jsem na tebe myslela. ❤ Věřím, že teď už to bude jen lepší. 🙂

    OdpovědětVymazat
  6. Hlavně, že ti je líp. Hlavně odpočívej at jsi brzy fit, zbytek věci doženeš pak. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Eli,tak hlavně,že to máš za sebou a bude ti už lépe a lépe a také budeš mít na tři měsíce protilátky.My si ty tři měsíce užívali,mohli jsme se setkávat s rodinou bez obav.
    Když jsem šla já na testy,zavřela jsem oči a otevřela,až mi sestra řekla hotovo.Vůbec jsem nic necítila.
    Měj se moc hezky

    OdpovědětVymazat
  8. No tak to je super, že je lépe :) Ale moc teda neodpočíváš, když uklízíš a myješ okna :D

    OdpovědětVymazat
  9. Jsem ráda, že se cítíš lépe, přeju co nejrychlejší úplné uzdravení :)
    Jen teda musím dodat, já byla včera na antigenním testu - v jedné dírce pohodička, ale při druhé došlo na ono "šťourání v mozku" až mi vyhrkly slzy.

    OdpovědětVymazat
  10. hlavně že jsi neměla těžký průběh... ať je brzy nejlépe :)

    OdpovědětVymazat
  11. Hlavně, že už je ti lépe a že to nebylo tak strašné :).

    OdpovědětVymazat
  12. Výborné zprávy! Pokud po viru zbydou jen protilátky v těle a uklizený byt, je to ta nejlepší varianta :-).

    OdpovědětVymazat
  13. To je fajn, že už je ti líp. Ale s tím uklízením to nepřeháněj. Tělo se potřebuje zregenerovat. Takže místo hadru a smetáku doporučuji spíš knížku nebo film.

    OdpovědětVymazat
  14. Eliss, moc ti přeji, že máš mírný průběh, ale i tak - opatrně a odpočívat!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
  15. Dobře, že už je líp. Jen tak dál a větší kapky!

    OdpovědětVymazat
  16. to je dobře že jsi v pořádku mám v okolí pár lidí, kteří nedopadli moc dobře a byli mladí :( asi zaleží jaký typ člověk chytne a jak jsi na tom se zdravím. děkujem na napsaný članek

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....