zomablog

  Autor: Tereza Bartošová  Žánr: Detektivní, Thriller, Mysteriózní  Mé hodnocení: 50% Obsah: "Tak zítra na hřišti," mávla Filipovi, otočila se na patě a rozeběhla se. Je to kousek. Sotva sto kroků. počítali to. A pak zahnout doleva, kde už na rohu tmu okusuje nová spořivá lampa, tam, kde bydlí Josefina Vráblíková, Adrianina babička. Soustředila se na jednotlivé dlouhé kroky, aby se nerozplácla, rychle se nadechovala ústy, tisknouc v ruce nerozsvícenou baterku po dědečkovi. Minula dům oběšenců, na domek čarodějnice se neodvážila podívat, co kdyby svítila? Co když stála skrytá ve tmě a pozorovala je? Zrychlila. Hnala nohy rychleji a rychleji, až měla dojem, že skoro letí. V ten zlomek vteřiny Adrianě cosi sevřelo předloktí, pevně, příliš silně... Páteční večer nebyl v malé, zapadlé středočeské vesničce Hluboš, zprvu ničím výjimečný. Ani pro doktorku interního oddělení, Kateřinu Aschermannovou, která ten den sloužila noční směnu. Jenže těsně před koncem pracovní doby ji vyru...

  Dnešní článek bude tak trochu jiný - rozhodla jsem se po delší době zase zkusit napsat nějakou kratší povídku. Pokud máte tedy čas a náladu, pusťte se do čtení, doufám, že se Vám bude alespoň trochu líbit!  Už jsem se nemohl dočkat, až budu doma, ve své vyhřáté posteli, a zachumlám se pod peřinu. Tento konec srpna je sice poměrně teplý, ale noční teploty už léto rozhodně neevokují. Povzdechl jsem si a zívl. Vracel jsem se služební cesty z Německa, jel jsem sám, služebním autem. Původně jsem s sebou měl ještě vzít kolegu, ale ten na poslední chvíli změnil plány. Bylo by samozřejmě pohodlnější, kdybychom se mohli během řízení střídat dva. Ale nedalo se nic dělat... Ale už jsem byl pouhé dva kilometry od cíle, těsně u obce Makovice, kde bydlím. Najednou ale v motoru auta něco zabublalo, a to se zastavilo. Prostě jen tak! Zažil jsem už na cestách spoustu věcí, ale aby mi takto vyplivla nová Škodovka, kterou jsem koupil před dvěma týdny, to by mě fakt nenapadlo ani v tom nejhorší...

 Každý, kdo má doma psího mazlíčka mi dá jistě za pravdu, že je to prostě a jednoduše miláček. Není věrnějšího, trpělivějšího, a nejoddanějšího přítele. Kdo jiný Vás tak krásně a upřímně přivítá ve dveřích, když se vrátíte ze školy či z práce? Pejsek má radost už prostě jen z toho, že může být se svým páníčkem, a je úplně jedno kde - třeba i na ulici. S přítelem máme fenku Žofku, křížence trpasličího pinče a srnčího ratlíka. Letos bylo Žofince už dvanáct let, je to tedy už tak trochu psí babička, na hlavě už má pěkných pár šedivých chlupů. Ale pořád vyvádí s hračkami jako když byla ještě mladší, procházky pořád zvládá s přehledem jak jsme zvyklí, jen už ze schodů a do schodů ji musíme nosit v náručí. Před pár měsíci zbrkle seběhla ze schodů, podjely jí tlapky, a skutálela se dolů. Naštěstí si nic nezlomila, jen se potloukla, byla jsem s ní raději i na veterině a tam bylo vše v pořádku.  Od té doby má ze schodů prostě strach. Bydlíme v prvním patře, a Žofka se moc nepronese, vů...

  Autor: Ed McBain Žánr: Detektivní, Román Mé hodnocení: 90% Obsah: Odplatou za hřích je smrt, ale hřích je tak vzrušující!  Září a začátek podzimu nebývá v americkém městečku Isola nikdy moc přívětivé. Žádný prosluněný, teploučký podzim, jaké jsou pro sever země typické. Ne, tady je každý podzim ponurý, pochmurný, věčně prší, a zešedlá obloha jen málokdy propustí sluneční paprsek. A detektivové z 87. pátracího oddělení mají plné ruce práce. Krom série loupežných přepadení klenotnictví se přidá i vražda. V noci někdo zastřelil zpěváka hudebního stylu známého pod názvem kalypso. Kalypso je předchůdce moderního rapu, umělec často reaguje na aktuální události ve společnosti, často se jedná o improvizaci, někdy i za doprovodu dalších hudebních nástrojů.  A právě jedné deštivé noci na ulici někdo dvěma ranami z revolveru zavraždil George Chaddertona. Dvě kulky schytal i jeho manažer, Ambros Harding, ale ten jako zázrakem vyvázl jen se středně těžkým zraněním. Kdo by chtěl takt...

 Celý tento týden jsem se necítila moc fyzicky fit. Přispěly k tomu hlavně i rozmary počasí - o víkendu šíleně foukalo, pondělí a úterý bylo velké teplo, pak se zase prudce ochladilo... Už v pondělí mě v práci rozbolelo dost v krku, doma to nebylo o moc lepší, večer mě chytla zimnice, horečka, takže jsem se zabalila do peřin, zatopila v kamnech, a odpočívala.  Ráno to nebylo o moc lepší, místo kávy jsem si uvařila horký čaj s citronem, a k tomu Acylpyrin. Bylo mi fakt mizerně, k bolesti v krku se přidala i nepříjemně tupá bolest hlavy, takže jsem se rozhodla zavolat do práce, že budu nejspíše marodit. Šéf byl v telefonu moc příjemný, popřál mi, ať se brzo uzdravím, a dám pak vědět, jak dlouho budu doma. V sedm hodin ráno jsem vyrazila do lázní ke svojí obvoďačce. Chodím k ní přes rok, protože moje stará paní doktorka, která byla prostě vynikající, ze dne na den skončila bez náhrady, a jediný lékař v okolí, který ještě přibíral nové pacienty, byla právě tato doktorka. Nemůžu ří...