zomablog

  Autor: Thomas N. Scortia, Frank M. Robinson Žánr: Katastrofický, Thriller Mé hodnocení: 90% Obsah: Stavební architekt Craig Barton se po půl roce vrací zpět do San Francisca i se svou přítelkyní Jenny. Půl roku byl pracovně pryč, když jej společnost Curtainwall převelela na jinou zakázku. Ale teď se vrací, protože dnes má být velký večírek na otevření "Skleňáku." Skleňák je obrovský mrakodrap, chlouba města. Má celkem šestašedesát pater - ve třiceti jsou obchody a kanceláře, v šestatřiceti bytové jednotky, které již obývají první nájemníci, a obchody s kancelářemi jsou také v čilém ruchu.  Za pár dní budou Vánoce, a Barton se těší, jak jeho projekt vlastně dopadl. Samozřejmě cítí jistou nevoli, že nemohl osobně dohlédnout, aby byly splněny všechny náležitosti, které projektoval na papíře, protože Skleňák je pro něj něco jako vymodlené dítě. Přímým nadřízeným Bartona je Wyndom Leroux. A když se Barton zastaví v kanceláři, nenajde sice svého šéfa, ale jiného architekta, a je ...

V minulém týdnu, a ještě i mírně dnes, se přes naše hory přehnaly dosti intenzivní dešťové srážky. Což je fajn, protože sucho už bylo velmi úmorné, a pořád mám v paměti rok 2024, kdy také jaro i léto bylo téměř bez srážek, a nakonec to dopadlo katastrofálními povodněmi. Takže je fajn, že začíná pršet, protože je to důležité, i když máme všichni tendence nadávat, protože prší.  Přítel byl minulý týden doma už od středy, odjížděl do práce teprve včera, tak bylo moc fajn, že jsme byli všichni spolu déle. Přijede zase až příští pátek na víkend, teď dojíždí do vzdálené části Německa, která je až až u belgických hranic, čili cesta trvá dvanáct hodin, což je velmi náročné. Ale je v té nové práci moc spokojený, navíc nemusí pracovat venku, ale v hale, a je to o moc lépe placené, než kdyby dělal venku na střeše. O to vzácnější si jsme, a musím říct, že za ty roky jsem si zvykla, že přítel je pryč - ještě než jsme měli Julinku, byl v práci klidně i měsíc v kuse.  A když jsem bývala doma...

 U nás doma bylo vždycky hodně zvířat, a zejména koček. Dětství mám spojené právě s kočkami, které jsme mívali doma, a které jsem velmi milovala. Máma má ještě schovaná stará rodinná videa, a na jednom z nich si hraju právě s kočkou na písku. Byla to černá kočka jako noc, a mé vzpomínky na ni jsou matné, ale pamatuji si ji.  Máma má celoživotně také ráda zvířata, a proto naše kočky vždycky hrozně hýčkala. Vyráběla pro ně domečky z kartonu, které měly kočky pak doma, a pokud byl velký mráz, kočky spaly doma. Nejvíc si z dětství ještě pamatuji bílého kocourka Juliána, a pak strakatou Micinku. Ale můj největší miláček byl černý Kocour. Přišel k nám už v dospělosti - nejspíše ho někdo vyhodil z auta. Byl dobře živený, spojený, vrnící, a také neustále hladový. A byl zvyklý doma, hlavně v noci. Máma pak pořídila záchodek, na ten byl naučený, tak to bylo fajn.  Na fotce je Kocour spolu s Micinkou - až po kastraci jsme zjistili, že Micinka byl taky kocour, ale už jsme zůstali u t...

 Zpráv o pozorování neidentifikovatelných létajících objektů je celá řada, a spousta z nich sahá až do minulosti. Některé případy jsou známější, jiné už téměř upadly v zapomnění, a při podrobnějším pročítání starých článků si myslím, že by byla velká škoda některé případy znovu neoprášit. I dnes z nich totiž opravdu tuhne krv v žilách...  A jeden takový, velice podivný případ se stal 24. dubna 1950 v malém italském městečku Varese. Čtyřicetiletý tovární dělník Bruno Facchini zažíval docela obyčejný večer. Po práci odpočíval, společnost mu dělala manželka Inez a pětiletý synek Matteo. Bruno byl ve svém okolí oblíbený, díky své manuální zručnosti k němu chodilo pro radu či žádostí o opravu široké okolí. Veskrze jej lidé vnímali jako solidního, čestného a inteligentního muže.  Bruno uložil chlapce do postele, a vyšel ven, na latrínu. Jejich toaleta v domě byla rozbitá, opravář měl přijít až za několik dní, takže tyto otravné procházky ven se staly denním chlebem. Ale když to...

 Extrémní sucho konečně na chvíli skončilo, déšť už byl opravdu potřeba. Nebylo to u nás divoké tak, jako na jiných místech republiky - žádné kroupy, dokonce ani bouřky, ale popršelo včera pěkně. Přes den bylo ještě docela fajn, ale i tak se citelně ochladilo, takže jsem ještě oprášila ze skříně letní bundičku. Hodně pršelo i včera v noci, což mi dělá hrozně dobře na spaní, za propršených nocí se mi úplně úžasně spí, a Julinka spala krásně celou noc, vstávala až po půl osmé.  Ten režim se spaním má opravdu různý, někdy se stane, že přes den nespí vůbec, jindy jen dvacet minut, to když usne na procházce venku, ale taky záleží na tom, jak moc se utahá.  V neděli jsme byly s Julinkou po delší době na návštěvě u bráchy. Má toho hodně, krom práce vede ještě basketbalový kroužek, a do toho se snaží ještě zvelebovat zahradu, teď má konečně už od povodní udělaný nový plot, jen není moc spokojený s tím, že stále nasává vlhkost. A protože bylo hezky, sedli jsme na zahradu. Julince ...

 Voda patří k tomu nejzákladnějšímu, z čeho je stvořen život, a také se bez ní také žádný život neobejde. Vždyť sám lidský organismus je z šedesáti procent tvořen vodou! Což je také dost zvláštní představa, že? Když nám tento fakt říkali na základce, opravdu mě to velmi překvapilo. A zajímavostí je, že muži mají většinou o něco málo větší podíl než ženy. Přičemž rozložení vody s přibývajícím věkem klesá. Každou dobu někde vychází články, že je třeba dbát na pitný režim, hlavně se stoupajícími teplotami venku. Je pravdou, že přes zimu do sebe zdaleka nedostanu tolik tekutin, jako v teplých jarních a letních měsících. Na základce jsme kdysi dostali v rámci přírodovědy takový zajímavý úkol. Po celý víkend si zapisovat, kolik tekutin jsme vypili za celý den. A vypadalo to asi nějak takto:  Jeden hrníček čaje, dvě sklenice džusu, hrneček kakaa, půl hrníčku limonády. Kdybych si podobné zápisky měla psát i dnes, asi bych byla překvapená, jak málo tekutin do sebe dostanu. Tak nějak s ...

  Autor: Lisa Jackson Žánr: Román, Detektivní, Thriller, Romantický  Mé hodnocení: 80% Obsah: Kate Summersová před půl rokem tragicky přišla o manžela Jima a tříletou dcerku Erin. Z této velké životní rány jí pomohla práce - coby sekretářka pracovala u úspěšné advokátní firmy Tyrell&Clark. Jenže teď je poslední den v práci, a rozhodla se odstěhovat na západní pobřeží - konkrétně do Seattlu, aby začala úplně znovu. Teď už jen dodělat poslední štos papírů, a bude to...  Navzdory tomu, že zůstala v práci o něco déle, najednou na dveře kanceláře zaklepal šéf. Clark byl úlisný jako úhoř, Kate se už nějakou dobu snažila vyhýbat jeho lehkým narážkám a dotekům, proto se celá naježí, když jej spatří za dveřmi. Ale dnes se přišel rozloučit, a také překvapí Kate poněkud zvláštním dotazem: "Napadlo mě, že bys chtěly být zase matkou. Nabízím ti syna."  Kate si zprvu myslí, že jde o nějaký hodně hloupý a nepovedený vtípek. Jenže Clark to myslí vážně. Zastupuje právě teď velmi ...

 Dešťových srážek jsme se letos zatím moc nedočkali, a i když je začátek května, venku to vypadá spíše na pořádně parné léto. Podle předpovědi by k večeru měly dorazit bouřky a nějaké menší deštík, tak uvidíme, podle mobilní aplikace by něco přijít mělo. Ale ono to sucho je opravdu velké, a tak nějak mi to s hrůzou připomíná předloňský rok, kdy bylo velmi horké léto, nepršelo, a pak přišly zářijové povodně. Fakt se modlím, aby se nic podobného už nezopakovalo...  A konečně se i v Jeseníku začíná pořádně budovat, opravovat, takže semafory, a občasné kolony na cestách. Ale to mi vůbec nevadí, někdy mívá autobus zpoždění třebas deset minut, ale jsem hrozně ráda, že se konečně začíná více naše krásné lázeňské městečko opravovat, ale potrvá ještě dlouho, než se dá vše do pořádku. Opravdu ta velká voda, co nás předloni zasáhla byla velmi krutá a ničivá...  Prvního května, na státní svátek, jsem měla v plánu, že budeme s přítelem doma. Ale nakonec jsme si všichni udělali menší v...