Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 435 Skleněné peklo

 Autor: Thomas N. Scortia, Frank M. Robinson

Žánr: Katastrofický, Thriller

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Stavební architekt Craig Barton se po půl roce vrací zpět do San Francisca i se svou přítelkyní Jenny. Půl roku byl pracovně pryč, když jej společnost Curtainwall převelela na jinou zakázku. Ale teď se vrací, protože dnes má být velký večírek na otevření "Skleňáku." Skleňák je obrovský mrakodrap, chlouba města. Má celkem šestašedesát pater - ve třiceti jsou obchody a kanceláře, v šestatřiceti bytové jednotky, které již obývají první nájemníci, a obchody s kancelářemi jsou také v čilém ruchu. 

Za pár dní budou Vánoce, a Barton se těší, jak jeho projekt vlastně dopadl. Samozřejmě cítí jistou nevoli, že nemohl osobně dohlédnout, aby byly splněny všechny náležitosti, které projektoval na papíře, protože Skleňák je pro něj něco jako vymodlené dítě. Přímým nadřízeným Bartona je Wyndom Leroux. A když se Barton zastaví v kanceláři, nenajde sice svého šéfa, ale jiného architekta, a je opravdu v šoku. Plány byly totiž hrubě pozměněny, zejména co se týče použitého materiálu. Drahé, protipožární materiály byly nahrazeny levnějším, ale ohnivzdorným papundeklem. Požární hlásiče, detektory kouře, nic z toho není v budově instalováno. 

Barton je opravdu nemile rozčarován, a míří do nejvyššího patra budovy - do nádherné vyhlídkové restaurace - aby si to z očí do očí se šéfem vyříkal. Co se mu může stát horšího než to, že dostane padáka? Ve Skleňáku se ten den rozebíhají osudy mnoha dalších postav - nájemníků, pracovníků, a nebo návštěvníků luxusní vyhlídkové restaurace. 

Mario Infantino pracuje už několik let jako velitel městských hasičů, a dlouhodobě se potýká s nedostatkem peněz, zastaralým vybavením a nekonečnou byrokratickou mašinérií. A právě dnes nemá svůj večer. Mohl být docela fajn, nebýt té televizní reportáže a otravného čmuchala, moderátora televizních zpráv, Jeffreyho Quantrella. Zrovna dnes totiž poběží "žhavé odhalení" o Skleňáku, konkrétně o nedostatečném požárním zabezpečení budovy - což je ale nešvar mnohých dalších, výškových budov. Jen Skleňák má tu nevýhodu, že je největší...

Michael Krost pracuje jako vedoucí party uklízečů, je to nesympatický, úlisný padesátník. Snaží se naoko zavděčit všem, ale ke svým podřízeným se nechová rozhodně příjemně, a také má své špinavé tajemství. Tím je alkoholismus, a s tím spjaté lahve s tím nejlepším alkoholem všude po budově. Tyto lahve si Krost "poctivě" nakradl od bohatých nájemníků, do jejichž bytu má díky svému postavení přístup. 

Lex Hudges celý život pracuje v bankovním sektoru, a ve Skleňáku to není výjimkou. Jako účetní má celkem nudnou, mizerně placenou práci. Spolu s kolegyní Carolyn dnes pracují v sejfu, kde přepočítávají bankovky a chystají uzávěrku. U toho je sleduje "Oko" - jak přezdívají průmyslové televizní kameře. Carolyn odchází z práce o něco dříve, a Lex zůstává v sejfu sám. 

Dan Garfunkel ve Skleňáku velí ostraze, což je celkem nevděčný úkol. Lidí je málo, noví pracovníci se nehrnou, a když zároveň tři "onemocní," není to vůbec jednoduché. I sem se totiž občas stahují nekalé živly. Co asi vzejde ze setkání Douglase, který zde právě dělá ostrahu, s mladým narkomanem Jesusem, který se neštítí pro peníze na další dávku ublížit i své matce Marii, která zde za mizernou mzdu uklízí? 

Každý člověk zde má svůj vlastní život, a nebýt normálních okolností, nikdy by se jejich osudy nepropojily. Ale stačí jedna nevinná jiskřička, aby začal doutnat oheň. Z malého ohýnku se stane velký oheň, a jelikož vypuknul v místnosti s velice hořlavými materiály, je zaděláno na průšvih. Šelma v ohnivé podobě se začíná hlásit o slovo, a je velmi, velmi hladová. 

Nádherný a majestátní mrakodrap se promění v ohnivé peklo, přičemž zrod šelmy je pomalý, ale když se pořádně nakrmí vším  hořlavým materiálem, prokousává se dál a dál. Jedno je jisté - hasiči, policisté, ty všechny čeká opravdu nelehký úkol. 

Podaří se zachránit všechny lidi v budově, nebo začíná pomalu odtikávat čas? A jakou úlohu hraje v tomhle všem Barton? Rozhodne se využít svých znalostí a pomoci zachránit zfušovanou stavbu? Šelma se právě rozeběhla, a nebude jednoduché ji zkrotit... 



Hodnocení: Skleněné peklo jsem si koupila na březnovém bazárku knih. Před lety jsem viděla filmové zpracování, pamatuji si, že na mě film z roku 1974 opravdu zapůsobil, a tak si říkám, že by jej mohli dávat zase brzy v televizi, abych si jej mohla oživit a porovnat své dojmy s knihou. Katastrofické knihy moc nečtu, a chtěla jsem zase něco trošku jiného, tak jsem si říkala, proč ne. 

A opravdu jsem se bavila. Nejde ryze o katastrofický román, ale líbí se mi, že je tu poměrně dlouhý rozjezd. Máme čas se seznámit s postavami, kterých je tu docela dost - ano, zpočátku se mi některé pletly, a nemohla jsem se pořádně zorientovat kdo je kdo, ale jak vypukla akce, už to bylo lepší. Jak jsem psala, je tu dlouhý úvod. Dlouho se "nic" pořádného neděje, ale je jasné, že je něco ve vzduchu, a tak je čtenář v napětí a čeká, kdy "TO" vypukne. 

Kniha vyšla prvně v roce 1974, tehdy očividně ještě nebyly požární předpisy tak přísné, leccos se dalo obejít - například ty záměny materiálů za levnější, ale o to hořlavější. Bylo opravdu až docela děsivé číst, co všechno se může stát, a hlavně jak lidská hamižnost jen přispívá k tomu, že může dojít ke katastrofě děsivých rozměrů. 

Hlavní postava tu asi úplně není, nejvíce mě ale bavila linka s architektem Bartonem, a pak také s hluchoněmými manžely Albrechtovi, v takové situaci byl jejich handicap opravdu velkou překážkou. A autorská dvojice si neváhala pěkně smlsnout na některých postavách, hlavně mě potěšilo, že zlo bylo potrestáno, ač to bylo docela drsné. Nechybí totiž velice realistické popisy toho, co dokáže oheň udělat s lidským organismem, a to opravdu není pěkné čtení číst o spálených plících... 

A samozřejmě je zde ukázána síla živlu - proti zuřícímu ohni jsme my, lidé, opravdu malí páni, a hasiči jsou velcí hrdinové, protože často neváhají riskovat své životy. Je tu spousta zajímavých detailů o tom, jak to vlastně při hašení požáru chodí, a přece jen, v sedmdesátých letech ještě nebyla technika ještě tak daleko, ale některé věci zůstávají stejné. 

Děj je velmi napínavý, i před samotným vypuknutím požáru je kniha velmi čtivá, nenudila jsem se. Každému z toho velkého skleněného pekla jsem přála, aby to přežil - i když některým méně, pravda, ale jsem ráda, že nechybí ani ztráty na životech - protože velký požár bez obětí, to by vůbec nepůsobilo realisticky. 

Co mě trochu mrzí, že jsme se nedozvěděli, co se vlastně stalo po boji se šelmou, jaké byly následné důsledky, hlavně v řadách "chytrých" a nadutých byrokratů. Dostala jsem v knize dávku napětí, akce, a také je tu velké ponaučení, co vše může způsobit touha šetřit na úplně nesprávných místech, protože bezpečnost by měla být vždy na prvním místě!

Dávám devadesát procent, i přes své "stáří" má Skleněné peklo pořád co nabídnout i dnešním čtenářům. Pořád totiž dochází k mnohdy zbytečným katastrofám, kterým by se dalo předejít. Nejlepší román, který jsem letos četla, opravdu, velká spokojenost. Mohu jen a jen doporučit.

A co Vy? Četli jste tuto knížku, nebo jste viděli filmové zpracování? Líbilo se Vám? Je potřeba pořád varovat před podobnými katastrofami, které může způsobit lidské selhání? Četli jste někdy nějakou katastrofickou knihu? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte jarní dny, Vaše Eliss ♥


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...