Balíček žvýkaček je něco, co má po ruce většinou každý z nás. Já mám nejraději klasické mentolové, ty ovocné mě moc neoslovují, a nejčastěji asi kupuju klasické Orbit. V práci byly žvýkačky nezbytným zvykem, po svačině a po kávě, trochu si osvěžit dech. Ale jak jsem teď doma, tak než abych si dala žvýkačku, raději si i po obědě vyčistím zuby. A ve škole, hlavně na základce, jsme žvýkali všichni ostošest. Také po některých výtečnících zůstávaly žvýkačky nalepené pod lavicí - ale ty se dají najít všude možně.
Na zastávkách, na odpadkových koších, a nebo prostě na zemi. Ovšem parádní je, když se taková žvýkačka nalepí na podrážku, nebo na kolečka kočárku... Ale ono žvýkání má opravdu zajímavou a velmi pestrou historii.
V roce 2007 objevila britská studentka archeologie podivný předmět, a prve ji napadlo, že jde o fosilizovaný zvířecí exkrement. Jedna věc ji však zarazila - věc nesla stopy lidských zubů. Proč by člověk kousal zrovna do něčeho takového? Nálezem se začali zabývat další archeologové a výsledkem bylo velké překvapení. Jednalo se o pět tisíc let starou žvýkačku - nejstarší objevený exemplář vůbec! Neolitičtí lidé ji vyrobili z březového dehtu a používali jako antiseptický prostředek pro ústní dutinu.
Podle dalších dochovaných nálezů přišli žvýkání na chuť i Egypťané. Pro osvěžení dechu si vyráběli malé kuličky z myrty, melounu a kadidla. Severoameričtí Indiáni si zase oblíbili gumovou pryskyřici získanou z kůry keře řečíku.
A jak došlo k prvnímu zrodu žvýkačky tak, jak ji známe dnes? To byla ještě poměrně dlouhá cesta. V šedesátých letech devatenáctého století se ve Spojených státech objevil svržený mexický diktátor Antonio Lopez. S Sebou měl zásoby ztuhlé gumovníkové šťávy chicle. Jeho úmyslem bylo tuto surovinu prodat, aby mohl znovu naverbovat armádu, která by mu umožnila návrat k moci.
Valná část zásob chicle skončila u válečného fotografa a vynálezce Thomase Adamse. A ten dostal opravdu zajímavý nápad. S využitím chicle chtěl při výrobě holínek nahradit drahý kaučuk. A opravdu začaly vznikat první hračky, nebo právě gumáky. Jenže skončilo to fiaskem, protože nová surovina postrádala tolik důležité vlastnosti kaučuku. Adams se ale nevzdával, a když jednou spatřil v obchodě děvčátko kupující si obyčejnou parafínovou žvýkačku, napadlo jej využít chicle pro výrobu chutné a kvalitní žvýkací gumy.
A tohle se opravdu dařilo - Adams dokonce sestrojil první stroj na žvýkací kuličky, a na počátku osmdesátých let devatenáctého století už vyráběl kolem deseti druhů žvýkaček, a na trh uvedl i první s příchutí - lékořice. Ale tato příchuť zákazníky příliš neoslovila, to se povedlo až v roce 1888 s příchutí Tutti Frutti, a tu začal také prodávat jako první zboží svých žvýkačkových automatů.
A samozřejmě začalo přibývat konkurence, a žvýkačkové závody se začaly mezi sebou předhánět. Bývalý prodejce kukuřice William J- White zjistil, že když se hmota chicle smíchá s latexem, lze do ní přidat jakoukoli příchuť, a hned na začátku to zkusil s mátou, a ta patří dodnes mezi nejoblíbenější. Žvýkačky značky Yucatan se staly fenoménem a White si vysloužil označení "první žvýkačkový král."
Opravdu pestrá a zajímavá historie "obyčejné" žvýkačky." Ale ještě mnohem zajímavější je fakt, že žvýkat se dá opravdu pro zdraví - jak je predikováno v nadpisu. V šedesátých letech minulého století vznikl v Československu produkt jménem Sevak. Tohle bylo unikátní spojení potraviny a medicíny a ve své době neměla obdoby.
Tak na tohle jsem nikdy nebyla , žvýkačky mi nic neříkají dodnes . Ale pamatuju ,že když jsem byla dítě , že se to bralo i jako určitá namyšlenost . I když taky asi záleží na stylu , styl žvýkacího skotu je naprosto děsivej .
OdpovědětVymazat