Osmnáctého června 2023 proběhla médii zpráva o ztracené ponorce, která měla namířeno k troskám slavného Titanicu. Informací zprvu nebylo mnoho, zpočátku nebylo ani jasné, zda jsou na palubě pasažéři, ale pátrací akce byla opravdu rozsáhlá. Přiznám se, že jsem případ od začátku sledovala v médiích, nakonec se potvrdilo, že na palubě ponorky bylo celkem pět osob, včetně ředitele firmy OceanGate Stocktona Rushe.
Na zpravodajských televizních stanicích běželo odpočítávání času, kdy pasažérům dojde kyslík, což mi přišlo mírně řečeno morbidní, a odborníci se předháněli ve scénářích, co všechno se mohlo stát. Ke ztrátě s domovskou lodí Polar Prince došlo už hodinu a čtyřicet pět minut po sestupu. A pasažéři měli mít kyslík na zhruba čtyři dny. Okamžitě tedy vypukla velká pátrací akce - plocha hledání odpovídala zhruba poloze Belgie!
Ale dvaadvacátého června americká pobřežní stráž oznámila, že posádka ponorky je po smrti, přičemž došlo při sestupu do hlubin k implozi plavidla. Pořád ale zůstávalo velké množství nezodpovězených otázek.
Titan: Neštěstí jménem OceanGate přináší pohled do zákulisí firmy OceanGate, jejíž majitel a ředitel zemřel na palubě Titanu. Ponorka Titan bylo relativně malé plavidlo, vyrobené z uhlíkových vláken a titanu - jednalo se o relativně levné materiály, které se ale bohužel každým ponorem více a více opotřebovávaly, třepily a bylo jasné, že jednou dojde k neštěstí. Již před osudovou nešťastnou plavbou si pasažéři stěžovali na podivné rány a bouchání v ponorce.
Stockton Rush byl ovšem velký vizionář, který se snažil překonávat limity, bezpečnost pro něj rozhodně nebyla prioritou, ale na druhou stranu měl velké sebevědomí a ambice. Hned několik ponorek zde pořádalo komerční, ale i výzkumné ponory, a Titan patřil mezi ty nejznámější a nejvíce využívané.
Ovšem problémem je, že
Titan byl oficiálně nezdokumentované, neregistrované, necertifikované, a tudíž neschválené plavidlo pro tento typ ponoru. Na Bahamách, kde byla ponorka využita k testování, byla také zaregistrována. A v roce 2019 se Titan, který řídil tehdy sám Stockton Rush, ponořil do hloubky neuvěřitelných 3 760 metrů - přičemž vrak Titaniku spočívá v hloubce přibližně 3 800 metrů. Takže ponorka test "zvládla."
Dle Stocktona tedy bylo plavidlo připraveno sestoupit k vraku samotného velkého Titaniku a nabídnout tak účastníkům ponoru nevšední a neopakovatelný zážitek. Jenže již během tohoto testu se ukázaly potíže, které ale byly dle společnosti zcela marginální. Ale stroj při ponoru zcela jasně prokázal materiálovou únavu. Trup, sestavený z uhlíkových vláken, by dle odborníků prostě neměl absolvovat ponor do takové hloubky!
Ono totiž nakonec sestoupit k vraku Titaniku nebylo vůbec jednoduché. Mnohdy expedici překazilo počasí, jindy došlo k jinému problému. Jen pro představu - z celkem devadesáti ponorů se povedlo Titanu dosáhnout hloubky Titaniku pouze ve třinácti případech!
Tato statistika je velmi alarmující, stejně jako to, že stroj neměl žádné certifikáty, neměl tudíž v takové hloubce pod mořem co dělat. A jak zde vypovídají zaměstnanci firmy - spousta z nich odešla ještě předtím, než došlo k prvním ponorům ke slavné lodi. Nelíbilo se jim, jak se bude hazardovat se zdravím pasažérům, protože samozřejmě Rush chtěl na prvním místě pokořovat rekordy, a na tom vydělávat obrovské sumy peněz. Dokonce měl v plánu vybudovat jakási podzemní města, snil o velkých věcech, viděl se tak trochu jako Elon Musk, jen v oceánské sféře...
Dokument byl opravdu velmi zajímavý, výpovědi bývalých zaměstnanců svědčí o toxickém pracovním prostředí, snaze obcházet bezpečnostní pravidla i přes to, že to nakonec odneslo pět lidí, včetně majitele OceanGate! A co mě taky dostalo, tak ovládání ponorky. pomocí opraveného herního ovladače - něco jako Playstation konzole, přičemž ovladač byl s řídícím systémem propojen přes Bluetooth.
Rush nechtěl nechat ponorku testovat i z důvodu, že dle něj všechny tyto bezpečnostní procedury jen zpomalují pokrok. Jenže jak to nakonec dopadlo, že...
Problémem těchto hlubinných ponorů je obrovský tlak. Reakce použitých materiálů se začínala logicky projevovat postupným opotřebováním, přičemž došlo jen k provizorním opravám, a leckdy ani to ne. Společnost pokračovala s ponory i po řadě incidentů, kdy pasažéři slyšeli během ponorů hlasitou ránu, a několik ponorů bylo zrušeno kvůli selhávajícím bateriím. Ale Rush všechno bagatelizoval, vše bylo podle něj v nejlepším pořádku...
A právě v červnu 2023 již společnost nutně potřebovala peníze za uskutečněný ponor. Provoz ponorky, pronájem příslušenství, platy zaměstnanců, to vše bylo závislé na tom, zda se expedice dotáhne do úspěšného konce. Přičemž zájemce neplatil jen samotný ponor - ale také loď, která je k místu dopraví - Polar Prince, k tomu ubytování, občerstvení, bezpečnostní instruktáž, ale také zapůjčení speciálního oblečení. A k tomu byl samozřejmě na palubě přítomen i expert na Titanik, který během prohlídky kolem vraku měl velmi zajímavou přednášku.
A právě Paul-Henri Nargeolet, který byl největším žijícím expertem na Titanik, zemřel na palubě Titanu... Jak krutě ironické!
Vážně. Z toho, co zaznělo v dokumentu, mě nepříjemně mrazilo v zádech, a bylo jasné, že jednou dojde k neštěstí! A ani se nedivím, že spousta zaměstnanců odešla ještě před pořádáním těchto hlubinných výprav, protože nechtěli mít s tím, jak to firma vede, nic společného. Přičemž takový ponor je prostě velký adrenalin sám o sobě. Ale v absolutně nevyhovujícím Titanu to už byla rovnou jízda na smrt.
Opravdu, když jsem viděla ty záběry, na velmi stísněné prostory ponorky, úplně mě přepadla klaustrofobie. V něčem takovém, a v obrovské hloubce... Do něčeho takového by mě nikdy nedostal, ani kdyby mi za to zaplatili.
A o mnohém svědčí i fakt, že bývalí zaměstnanci promluvili o poměrech ve firmě až poté, co se stala tragédie - Rush byl schopný pro kohokoliv umlčet penězi či žalobou, dokonce jednou řekl, že pokud to bude nutné, uplatí pobřežní stráž... Opravdu na mě působil jako velmi sebejistý, až arogantní jedinec co doufal, že dokáže velké věci. Ano, je přínosné, že chtěl cestovat až k Titaniku, ale ne v nevyhovujícím stroji!
Další věc je, že mě osobně přišlo jako takový hazard či výsměch pojmenování ponorky Titan. I to mohlo na plavidlo přinést jakési prokletí, přeci již v roce 1898 byla vydána kniha, kde hrálo hlavní roli plavidlo Titan, a až děsivě to připomíná zkázu, ke které došlo o čtrnáct let později... Někdo zastává i názor, že tyto expedice k Titaniku jsou rušením mrtvých, a nemusí se to úplně vyplatit. No, možná na tom něco bude!
Dokument je zpracován zajímavou formou, o mnoha technických aspektech výroby ponorky jsem neměla nejmenší tušení, tak mi to přišlo v mnohém i velmi poučné, ale kdyby Rush poslouchal experty a odborníky, nemuselo k ničemu takovému vůbec dojít, protože spousta varování byla dána předem. Bohužel došlo k tomu nejhoršímu, implozi ponorky, kdy extrémní tlak vody smrštil plavidlo do sebe. Opravdu hrozná představa...
Člověk by neměl být tak nadutý a sebestředný a myslet si, že může pokořit extrémy. Tohle, co se stalo s ponorkou Titan, je opravdu zvednutý varovný prst. Dokument určitě doporučuji ke zhlédnutí, pokud máte Netflix, rozhodně na něj mrkněte.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥
Souhlasím , prachy vládnou světem . A takový to honění se za tím být první a nejlepší často špatně dopadá Ale dokud takový projekty budou mít svoje movitý klienty ( který taky rádi ukazujou světu , že na to mají ) , bude se pokračovat dál .
OdpovědětVymazat