Nákupy, radosti a jiné

 Extrémní sucho konečně na chvíli skončilo, déšť už byl opravdu potřeba. Nebylo to u nás divoké tak, jako na jiných místech republiky - žádné kroupy, dokonce ani bouřky, ale popršelo včera pěkně. Přes den bylo ještě docela fajn, ale i tak se citelně ochladilo, takže jsem ještě oprášila ze skříně letní bundičku. Hodně pršelo i včera v noci, což mi dělá hrozně dobře na spaní, za propršených nocí se mi úplně úžasně spí, a Julinka spala krásně celou noc, vstávala až po půl osmé. 

Ten režim se spaním má opravdu různý, někdy se stane, že přes den nespí vůbec, jindy jen dvacet minut, to když usne na procházce venku, ale taky záleží na tom, jak moc se utahá. 

V neděli jsme byly s Julinkou po delší době na návštěvě u bráchy. Má toho hodně, krom práce vede ještě basketbalový kroužek, a do toho se snaží ještě zvelebovat zahradu, teď má konečně už od povodní udělaný nový plot, jen není moc spokojený s tím, že stále nasává vlhkost. A protože bylo hezky, sedli jsme na zahradu. Julince se tam moc líbilo, synovci tam měli několik balonů, tak spolu hráli fotbal, a samozřejmě z čeho byla Julinka nejvíc unešená, tak z kočiček. 

Brácha má hned tři, takže bylo o zábavu postaráno. Julinka už umí pěkně říct "mňau" - ještě nedávno říkala místo toho "mňam," ale už jí to jde pěkně. Posezení bylo moc fajn, a jak nikam moc nechodím, tak jsem se dozvěděla i spoustu zajímavých informací - vůbec jsem třeba netušila, že se rozešli naši sousedi, a moje sestřenice se bude v červenci vdávat - respektive bude uzavírat registrované partnerství, protože má přítelkyni. Ani tohle jsem vůbec nevěděla, moc se spolu v rámci rodiny nevídáme, takže překvapení.

Těch sousedů je mi líto, protože spolu mají skoro čtyřletou holčičku, a ta tu teď skoro nebývá, takže Julinka tu už nemá vůbec žádné kamarády. Ale už delší dobu mi přišlo, že se tam něco děje, protože jsem vždycky viděla souseda i sousedku zvlášť, a když přijede Lukáš ze světa, tak tu zase není Adéla. Nějak jsem to asi vycítila, že je tam něco špatně, a opravdu jsem se nemýlila. Je mi to líto, protože jsou to fajn, přátelští lidé, a teď je tady v okolí cítit zvláštní dusno. Ach jo. 

V pátek jsme s Juli jely na tradiční farmářské trhy. Prošly jsme si to celé, ale nic moc nového tam nebylo. Zastavila jsem jen u stánku s medy - koupila jsem tentokrát čtyři sklenice, a pátá byla zdarma. A k tomu jsem ještě od pána včelaře dostala kelímek medoviny. Už jsem skoro dva roky pořádně nepila alkohol, ale tak jsem si říkala, proč ne, že to určitě bude dobré pití. 

A taky že jo, musím říct, že ten alkohol tam nebyl skoro vůbec cítit, ale už ta troška se mnou dost zamávala, ale tak příjemně, do náladičky. Tak jsem si šla koupit ještě jeden kelímek, a stačilo, po delší době. K tomu jsem si koupila ještě zákusek a Julince tyčinky. A byl tu i dětský koutek, Julča si pohrála v kuchyňce, akorát byla rozhozená z toho, že v tom dávkovači u kohoutku nebyla voda, pořád na mě koukala a říkala: "Není." 

Hrací stoleček byl taky fajn, k tomu tam byla ještě malinká skluzavka, ale to Julču nebavilo, asi si říkala, že je na ni moc malá. Mám radost z toho medu, na ten jsem se těšila od zimy, a Julince ho teď zase přidávám do čaje, který jí opravdu hrozně chutná.

Chodíme teď hodně k nám ven si hrát, před bytovku, na písek a na houpačky. Juli zatím nechce dělat bábovičky, ale sypat písek přes sítko nebo jiné hračky, to ji hrozně baví. Jen musím dávat pozor, aby tolik nesypala písek na trávu, což je teď další zábava. A nebo nosí písek do hrací kuchyňky. 

Minulý týden jsem stihla i kávičku na zahrádce, pokud je teplejší počasí, dávám si frappe, pokud je chladněji, tak cappuccino. Nějak mi přestalo chutnat latte, které jsem ještě vloni měla hrozně ráda, ale teď mi to prostě nechutná, zajímavé, tak mu třeba zase někdy přijdu na chuť. A taky jsem už letos stihla jednu ledovou kávu se zmrzlinou a šlehačkou, to je taky mňamka. 

A zákusky mají také vynikající, tento čokoládový opravdu neměl chybu. Chodím sem už roky, a jsem opravdu spokojená, nejlepší kavárnička v našem Jeseníku. 

Včera jsem měla po delší době naplánovaný den v našem mateřském centru Krteček. Naposledy jsem tam s Julinkou byla v prosinci, od té doby jsme toho měli docela dost, navíc herna procházela rekonstrukcí, takže bylo skoro měsíc zavřeno. Byla tam totiž akce spojená s hlídáním dětí - maminky si "zalezou" samy do svého koutku, kde si můžou v klidu vypít kávu a dát si něco dobrého, a na děti v herně dohlédne personál. 

Tak jsem s sebou vzala i plenky a menší svačinu, protože jsem počítala s tím, že se zdržíme déle. A bylo to opravdu moc fajn. Vstupné stojí stovku, na celé odpoledne, plus tedy to jídlo a kávy. Nakonec jsem si dala dvě cappuccina a vynikající bagety s kozím sýrem a rukolou. 

K přečtení tam byla i knížka, zběžně jsem si ji prolistovala, ale myslím, že ten název hovoří sám ze sebe, že? A musím říct, že mě až dojalo to, jak to bylo pěkné, že jsem si mohla sama chvíli posedět, opravdu v klidu si vypít kávu a vychutnat si dobrou sváču. Posezení tu bylo hned několik, bylo to tak vkusně oddělené paravánem, takže jsme každá měla soukromí. 

A samozřejmě jsem byla zkontrolovat průběžně i Julinku. Slyšela jsem, jak nadšeně křičí a haleká, takže mi bylo jasné, že se skvěle bavíme obě. 

Julča opravdu řádila jako černá ruka, na klouzačce se jí líbilo asi nejvíc, na druhé fotce má v ruce xylofon, ten doma ještě nemáme, a když jsem slyšela, jaké to umí "pěkné" zvuky, tak se bez něj asi ještě dlouho obejdeme. 

Skvěle strávené dopoledne, mají tu i koutek na přebalování, kde jsou plenky a ubrousky zdarma, což je bezva. A samozřejmě se Julince vůbec nechtělo domů, takže zuřivě kopala nožičkama a plakala, ale zvládly jsme to. Snažím se jí vždycky vysvětlit, že už musíme domů, nekřičím, nezvyšuju hlas, ale není jednoduché někdy tyto situace zvládnout, doufám, že mi z toho Juli vyroste. Jinak není vzpurná, jen když máme jít odněkud, kde se jí líbí, je zle.

Dnes jsem vyrazila zase na nákupy, udělat si trošku radosti a mrknout, co je kde nového. 

Pro přítele mám hrneček, narozeniny má sice až v září, ale pro radost, a hlavně z lásky. Letos už spolu budeme třináct let, neskutečně to letí... 

Pro Julinku jsem koupila tyto roztomilé chlupaté bačkůrky, má je trošku větší, ale počítám že v létě je bude mít akorát, a určitě je vynosí. 

A protože má Julinka tak ráda zvířátka všechno kolem, tak jsem koupila tuto knížku - ano, je to polsky, ale na zvířátka to nevadí. Když vidí auta tak křičí "jede," pozná už i ptáčky, říká "ptá", husy a kačeny, to říká zase "gaga." Knížka je fajn, obrázky uvnitř se dají vyloupnout, ale jde to dost ztuha, tak nám knížka snad vydrží, beru ji s sebou do autobusu, dneska se nám osvědčila. 

Neodolala jsem a navštívila i své milované knihkupectví. Moře otazníků byla v sekci pro děti, knížka byla za pěknou cenu, ale myslím, že si v ní počtou i dospělí. Jsou tu krátké kapitolky, ideální třeba do autobusu, jako taková příjemná, poučná četba. Ilustrace jsou od Jiřího Fixla, který hodně ilustruje třeba encyklopedie, a jsou moc pěkné. 

Dvojí život - thriller, který má aktuálně na knižní databázi hodnocení jednaosmdesát procent, a anotace slibuje pořádně napínavou zápletku, tak se opravdu na knížku těším. Tak jsem si udělala radost, alespoň jednou měsíčně si koupím novou knížku, a navíc bude na konci měsíce ještě další bazárek knih z knihovny - tentokrát mimořádný - tak tam se taky moc těším! 

Jsem upřímně zvědavá co s tím počasím, pořád je to jako na houpačce, chvíli prší, pak léto, možná bude ještě snažit, už bych se nedivila fakt ničemu. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte květnové dny, Vaše Eliss ♥