Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 436 Nebezpečná odhalení

Autor: Barbara Taylor Bradfordová 

Žánr: Román pro ženy, Romantický

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Vivienne Trentová nedávno oslavila šestatřicáté narozeniny, a nemá si ve svém životě prakticky nač stěžovat. Coby novinářka a spisovatelka na volné noze má práce až nad hlavu - právě dokončila článek pro Sunday Times, a chystá se na svůj velký projekt - rozsáhlý životopis Charlese Dickense. Poklidné srpnové dopoledne přeruší telefonát Jacka Lockea. Ten se před dvěma dny vrátil z Paříže. Vivienne je nadšená, že slyší starého přítele, ale záhy strne v příšerném šoku. 

Jack jí oznamuje tu nejhorší možnou zprávu. Zemřel Sebastian Locke, muž, se kterým Vivienne pojilo šest let trvající manželství, ale oba se znali mnohem déle. Poprvé se potkali, když jí bylo dvanáct, a Sebastian byl o dvacet let starší. Jenže v té době se Sebastian dvořil její matce Antoinette, kterou si později také vzal. Vivienne tak získala hned dva nevlastní sourozence, Jacka a Lucianu. Jenže chvíli poté, co Vivienne oslavila osmnácté narozeniny, matka tragicky zemřela - upadla ze schodů, když šla do sklepa, praštila se nešťastně do hlavy, že jí už nebylo pomoci. 

Vivienne krátce poté odhalila své skutečné city k otčímovi, a v jednadvaceti letech se za Sebastiana provdala. Jejich manželství bylo zpočátku šťastné a plné bouřlivých projevů lásky, ale první zlom nastal, když Vivienne potratila, a další dítě se nepodařilo počít. A dívka byla přeci jen příliš mladá a brzy zjistila, že se k sobě se Sebastianem prostě nehodí - ačkoliv jej nikdy nepřestala mít ráda. 

Poměrně komplikovaný vztah měla Vivienne se svými nevlastními sourozenci. Luciana nikdy neměla svou mladou macechu ráda, a s Jackem se sice přátelila, dokonce jej považovala jednu dobu za nejbližšího přítele, jenže v dospělosti se jejich vztahy nějak pokazily a všichni si šli raději z cesty. I přesto, že manželství Sebastiana a Vivienne bylo již několik let skončeno, přesto v sobě Vivienne stále nosí smutek, a na roky v manželství vzpomíná jako ty nejkrásnější vůbec. 

A největší překvapení přijde, když Vivienne vyhledají policisté. Okolnosti Sebastianova úmrtí nejsou tak úplně jasné, jak se zdálo po prvotním ohledání. Byl nalezen u rybníčku, ve svých běžných večerních šatech. Zarážející je nepořádek v jeho pracovně, jako by tam usilovně někdo něco hledal. 

Pitva nicméně potvrdí, že Sebastian zemřel po požití velkého množství opiátů spolu s alkoholem. A jelikož se nenašel žádný dopis na rozloučenou, policie tápe, zda nejde o vraždu. Vivienne sice pracuje na svém projektu, ale smutek a obrovská bolest ze Sebastianovi smrti jí nedovolí se na práci pořádně soustředit. Týden před smrtí se svým bývalým manželem mluvila, a zdál se jí velice šťastný, velmi pozitivní dokonce tvrdil, že se bude znovu ženit, a jeho vyvolenou je lékařka. Proč by se tedy zabíjel, když chtěl začít znovu po boku nové ženy? 

Sebastian Locke byl zvláštní člověk, miliardář, který byl ale na druhou stranu obrovsky štědrý, cestoval po světě a pomáhal potřebným po celém světě. Kdo tedy mohl mít důvod Sebastiana zabít? Jeho děti, nebo jiný příbuzný? Podaří se Vivienne zjistit pravdu? Bude se muset ponořit hluboko do minulosti, protože každý z rodiny má nějaké své temné tajemství. 

A je jisté, že tady dojde k nebezpečným odhalením, které mohou změnit život nejen Vivienne, ale i mnoha dalším lidem... 


Hodnocení: Ačkoliv byla tato knížka v knihovně v sekci románů pro ženy, dle anotace jsem očekávala mix romantiky a detektivky. Nicméně tak to úplně není, ale přesto nemůžu říct, že bych byla z knihy úplně zklamaná. 

Jedná se o rozsáhlá rodinný příběh, kde se ponoříme hluboko do minulosti rodiny Lockeů. Ve vyprávění se tu střídají tři postavy - Vivienne, Jack a Luciana, a každý z nich s sebou nese jiný náhled na Sebastianův život. A pořád je tu ta otázka, zda skutečně Sebastianovi ke smrti někdo pomohl, nebo tomu bylo úplně jinak? 

Sebastian je zde vylíčen jako velmi charismatický muž, který spravuje velký rodinný podnik a velmi se mu daří ve vydělávání dalších peněz. Až mi bylo tak trochu nesympatické, jak se vrhal na každou sukni v dohledu, a samozřejmě i to, že prve spal s matkou, po její smrti si velice rychle začal s Vivienne, no... A tak mi začalo vrtat hlavou i to, zda nemá Sebastian náhodou prsty i ve smrti Antoinette. Ale nebudu zde prozrazovat, jak to nakonec bylo. 

Oba manžele zde dělí skoro dvacetiletý věkový rozdíl, přičemž Sebastian si po rozvodu s Vivienne našel novou manželku, a pak je tu tajemná dáma, o které nikdo z nejbližší rodiny nevěděl. Hodně důležitá je tu historická linka, ale není to nijak spletité a rozvláčné čtení. Styl vyprávění je čtivý, na to, že od prvního vydání uplynulo již třicet let, tak pořád dobrý. 

Jako nejméně sympatický mi zde byl Jack, citově chladný, Luciana mi zase přišla až moc vypočítavá, tyl ženy, která před vším jen utíká a nedokáže se ničemu postavit čelem. A tak se právě zdá, že největší profit z jeho smrti mají jeho děti, protože třeba Jack se nikdy svými antipatiemi k otci netajil. Ale Vivienne se dokáže dostat k velmi zásadním informacím, které úplně všechno obrací naruby. 

Zase po dlouhé době se v knize objevilo téma incestu, a dokonce nejen jednou, takže závěrečné odhalení bylo velké wow. Ale je zde také velká síla odpuštění, lásky, a touhy začít žít s čistým štítem úplně od začátku. Takový závěr jsem vůbec nečekala, a knížka mě příjemně překvapila. Ráda si od autorky zase příště něco půjčím.

Není to žádná přeslazená limonáda, které nemám příliš v oblibě.

Dávám sedmdesát procent a pokud máte rádi trochu jiné romány pro ženy, tak můžu jen a jen doporučit. Do těchto horkých dnů je to ideální, odpočinkové čtení. Osud někdy píše opravdu zajímavé příběhy!

A co Vy? Četli jste nějaký román od této autorky? Máte rádi romány pro ženy? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný závěr května, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...