Italské UFO

 Zpráv o pozorování neidentifikovatelných létajících objektů je celá řada, a spousta z nich sahá až do minulosti. Některé případy jsou známější, jiné už téměř upadly v zapomnění, a při podrobnějším pročítání starých článků si myslím, že by byla velká škoda některé případy znovu neoprášit. I dnes z nich totiž opravdu tuhne krv v žilách... 

A jeden takový, velice podivný případ se stal 24. dubna 1950 v malém italském městečku Varese. Čtyřicetiletý tovární dělník Bruno Facchini zažíval docela obyčejný večer. Po práci odpočíval, společnost mu dělala manželka Inez a pětiletý synek Matteo. Bruno byl ve svém okolí oblíbený, díky své manuální zručnosti k němu chodilo pro radu či žádostí o opravu široké okolí. Veskrze jej lidé vnímali jako solidního, čestného a inteligentního muže. 

Bruno uložil chlapce do postele, a vyšel ven, na latrínu. Jejich toaleta v domě byla rozbitá, opravář měl přijít až za několik dní, takže tyto otravné procházky ven se staly denním chlebem. Ale když toho dne Bruno venkovní toaletu použil, najednou se mu nechtělo domů. Dostal totiž ještě chuť na cigaretu. Pohodičku venku mu přerušil podivný, bzučivý zvuk. 

"Jednalo se o zvuk podobný bzučení špatně naladěného rádia, který se posléze přelil v něco, co připomínalo rozzuřený včelí roj. Byl to stálý a kovový zvuk, který se nesl vzduchem a jaksi kmital. Zesiloval a slábl podle toho, kam jsem otočil hlavu. Myslel jsem, že se jedná o nějakou podivnou atmosférickou bouři."

Zahodil tedy doutnající cigaretu do mokré trávy a hodlal se vrátit domů, kam se vydal oklikou přes zahradu. Ale v tom periferním zrakem zahlédl na poli pár jasných záblesků Světla zablikala dvakrát, pak chvíli svítila, a zase zhasla. Bruno si uvědomil, že tam stojí sloup s elektrickým vedením. Záblesky neměly žádnou pravidelnou frekvenci, ale blikala zcela nahodile. Divné ale bylo, že jaksi "skákaly" po obzoru. 

Bruno si uvědomil, že tam stojí sloup elektrického vedení, a jaksi se mu mihlo hlavou, že by mohlo jít o dozvuky bouřky. Když ale ucítil divný pach - jakoby se něco pálilo - bylo mu jasné, že je zle. Něco se mohlo stát s elektrikou, a prioritou pro něj bylo, aby se nezranil Matteo. Pokud spadlo elektrické vedení a dráty se válí všude po zemi, jedná se o obrovský průšvih, a bude se to muset hlásit do elektrárny, přičemž jediný telefon v okolí se nacházel u starosty. 

Rozhodl se podívat, co se na poli vlastně stalo. Vydal se po směru světel, a jako první jej překvapilo divné teplo, jako když se sráží pára v koupelně. A vzduch houstl, okolní krajina mizela v oblaku nějakého lepkavého závoje. Do toho se pořád ozývalo to hučení, a Brunovi se začínalo dělat špatně. Začal se brodit divným povlakem mlhy, a získal dojem, že tady snad hoří. Jenže oheň neviděl, jen ta divná světla. Tajuplné záblesky byly nyní ohraničeny na zadní část pole směrem k lesu. 

Bruno měl strach, ale zároveň měl pocit, že se nemůže vrátit domů. Dokonce se zastavil, ale vše kolem bylo tak podivné, ta atmosféra... Nakonec se tedy ke světlům vydal. 

Když došel na cestu, která ústila do pole, hrůzou se mu zježily všechny chlupy. Místo transformátoru a přelomeného sloupu uviděl něco zcela jiného. Ze vzdálenosti kolem 180 metrů spatřil obskurní objekt ve tvaru míče z matného kovu. 

Koule byla obrovská - Bruno její průměr odhadl na deset metrů. Přičemž povrch tělese se zdál zcela hladký, ani stopy po sváru nebo oknech. Koule prý žhnula, syčela a bzučela. Později kouli Bruno připodobnil k "nadýchanému bochníku chleba." Z koule právě proudily podivné záblesky světla. Statečný muž se rozhodl kouli obejít a najít posádku - byl přesvědčen, že se stal svědkem havárie prototypu amerického tajného letounu. 

Co když jsou tu zranění lidé, kteří potřebují pomoc, tohle vše mu běželo hlavou, když se ohromený snažil najít posádku. Z druhé strany objektu zelo ústí jasně osvětleného vstupního otvoru, který připomínal nákladová vrata. 

A otvor byl otevřen, což ještě více podnítilo Brunovu zvědavost, ale záchvěvy strachu. A po pár nejistých krocích konečně spatřil piloty podivného nebeského plavidla. Oba byli asi sto sedmdesát centimetrů vysocí, v podivném, pogumovaném skafandru. Bytost měla na hlavě velkou kulatou přilbu a v rukou držela nástroj, z kterého létaly jiskry. On tam normálně svařoval - na mimozemském plavidle, zcela evidentně! 

Zvědavý Bruno obešel "mechanika" a nahlédl do osvětleného stroje. Jako první jej překvapilo ostré světlo - jako v pitevně, a v útrobách lodi se vše jen blyštělo. V kabině byla velká spousta ciferníků a kontrolních panelů, které blikaly. A uprostřed kabiny stály další dvě bytosti, které se nad něčím skláněly. 

Později Bruno popsal bytosti právě takto. 

A tvorové spolu prý nějak zvláštně komunikovali, ačkoliv jim z hrdel nevycházela žádná řeč. Vzduchem se neslo cvakání a pípání. A v té chvíli udělal Bruno osudovou chybu. V trhané angličtině a italštině na muže přátelsky zavolal: "Nechcete pomoct, kluci?" Ti dva se trhaně vyšoupali k němu, jeden z tvorů zvedl ruku. Bruno si prve myslel, že mu také mává, ale když mu ze zařízení na hrudi vystřelil paprsek, bylo zle. 

Bruno byl pálivým světlem prudce zasažen do zad - ačkoliv stál k bytosti čelem, a to je nejpodivnější! Poté byl odhozen asi deset metrů od kosmické lodi. Chvíli se nemohl ani pohnout, jako v nějakém transu. Cítil ale ohnivou ránu, a vše jej v mžiku začalo pálit. Přesto ale necítil strach, jen úctu, neuvěřitelnou tíseň, ale také nadšení. 

Sledoval, jak posádka rychle opravila loď, zmizela uvnitř, a co bylo divné, kovová vrata zajela dovnitř bez jakéhokoliv zvuku či cvaknutí. A záhadná koule se z vteřiny na vteřinu odlepila od země, a zmizela - vystřelila kolmo vzhůru. 

Šokovaný muž se sebral až po pár minutách a s vytřeštěnýma očima utíkal domů. Inez našla manžela v koupelně, a začala řvát hrůzou. Bruno měl spálenou košili, a na zádech černo fialovou popáleninu, která se neustále zvětšovala. Po pár dnech se Bruno odhodlal zajít k lékaři, a bylo svoláno konsilium. Komise odborníků z řad lékařů při pohledu na jeho záda zalapala po dechu. 

Třicet dní po incidentu měl záda jako zčernalý banán, a samozřejmě s tímto byl i na policii. Ti ho odbili, jenže novináři zavětřili kořist a začali se sjíždět do Varese ze všech koutů Itálie. Odborníkům se podařilo posbírat úlomky kovů, které na místě zůstaly, výsledky byly šokující. Šlo o olověný bronz, s vysokým obsahem cínu! 

Bruno byl podroben spoustě výslechů od armádních příslušníků, a také byl poslán na oficiální lékařskou prohlídku. Další odborníci získali dojem, že jde o zasažení po radiaci - ale ani oni nikdy nic podobného neviděli. 

A oficiální závěr? Bruno byl opilý nebo se mu to zdálo, na místě nikdy nic nebylo... Jenže Bruno celých třicet let tvrdil, že se to opravdu stalo tak, jak tvrdil, a ve své verzi události nic nezměnil ani o píď. A když o několik let později sledoval přistání na Měsíci a viděl lidi ve skafandrech, začal křičet: "To jsou ti návštěvníci z hvězd! Ty obleky, to jsou oni! Ano, na obrázku to opravdu vypadá jako někdo ve skafandru. 

Opravdu zajímavý příběh, a celé to na mě působí velmi důvěryhodným dojmem. Věřím, že Bruno se opravdu stal svědkem něčeho velmi děsivého - návštěva z vesmíru, která si tu udělala nucenou zastávku kvůli rozbité kosmické lodi, a za místo opravy si zvolila odlehlé pole. 

A jako další fakt, který nahrává na důvěryhodnosti je ta podivná velká rána přes celá záda, která se posléze zmenšila, přesto zůstala Brunovi jizva. Je to ale pěkně děsivé, něco takového zažít...

Co si o tomto myslíte Vy? Viděl Bruno opravdu UFO? Nebo se stal svědkem poruchy transformátoru, zasáhla jej elektrika, a on si v oblouznění myslel, že se stal svědkem něčeho mimozemského? Proč by si ale takovou věc vymýšlel? Co myslíte? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥