Přeskočit na hlavní obsah

"Bezpečný lék"

 Snad každý z nás má doma v lékárničce nějaké ty tabletky proti nevolnosti typu Paralen či Brufen, případně Acylpyrin proti horečce. Já osobně trpívám na migrény, alespoň tak jednou měsíčně mě potrápí šílená bolest hlavy, a to pak pomůže jedině nějaká ta tabletka. Nejsem příznivcem braní tabletek jen tak, a prášek proti bolesti si lupnu, když už je opravdu ouvej a bolest je nesnesitelná. Ale jsou období, kdy se nedoporučuje brát léky na bolest vůbec, případně jen ve velmi omezeném množství a po konzultaci s lékařem. 

V těhotenství se obecně doporučuje velká opatrnost s jakýmkoliv druhem léků. Mně tenkrát sestřička říkala, že si mám raději zavolat, pokud bych chtěla brát nějaké léky - a to hlavně v prvním trimestru a na konci těhotenství. A na ranní nevolnosti jsem si koupila vitamíny skupiny B spolu s velkým podílem kyseliny listové. Brala jsem je třikrát denně a opravdu to záhy zabralo - zvracela jsem jen na začátku těhotenství, asi týden, a pak už vůbec. Sice jsem nemohla celou dobu ani cítit maso, ale to byl zase jiný problém. 

Bohužel jsou ale ženy, které trápí silné nevolnosti, zvracení, nechutenství prakticky po celé těhotenství, a některé kvůli tomu končí i v nemocnici na kapačkách. 

V roce 1957 byl ale na trh uveden zázračný lék, který tlumil úplně báječně tyto druhy nevolnosti. Lék s účinnou látkou thalidomid byl vyvinutý německou společností Chemie Grunenthal. Lék byl propagován jako zcela bezpečný, a brzy expandoval do 47 zemí světa - do tehdejšího Československa se ale nedostal, protože tehdy se k nám léky ze Západu prakticky nedovážely. 

Tabletky byly volně prodejné bez lékařského předpisu, takže si je mohla koupit kterákoliv těhotná žena v Evropě - proč nedošlo k expanzi léku do USA, to si povíme později. 

Jenže pád z obláčku těhotenství bez nevolností byl ošklivý a prudký. Začaly se rodit tisíce dětí bez rukou a nohou, s deformovanou páteří, slepé či s vadami srdce nebo močových cest. Až v roce 1961 bylo odhaleno, že je za to odpovědný právě "zázračný lék" na ranní nevolnosti. Takže až o čtyři roky později se zjistilo, jaké hrůzy působily tyto tabletky.

Přičemž je zajímavé třeba to, že užití léku v určitý den těhotenství mělo za následek jiné poškození plodu. Ve dvacátém dni těhotenství centrální poškození mozku plodu, dvacátý první poškodil oči, dvacátý druhý den uši a obličej, dvacátý čtvrtý den paže a nohy - a to až do dvaačtyřicátého dne, kdy už užívání léku nemělo na plod žádný vliv. 

Ale jelikož některé ženy užívaly lék celé těhotenství, docházelo i k úmrtím již narozených dětí, mnohočetným potratům, no prostě velká katastrofa. 

A proč nedošlo ke stejné katastrofě i v USA? Za vším stála Frances Oldham Kelseyová, tehdy nová pracovnice amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA.) Frances odmítla totiž nový lék, který se měl prodávat pod názvem Kevadon, schválit. Nechtěla podepsat dokumenty, dokud nebude mít v rukou přesvědčivé důkazy o jeho nezávadnosti. 

Společnost Richardson-Merrell si zažádala o schválení thalidomidu na americký trh. Pro firmu to měl být velký obchod - v Evropě se lék prodával po milionech, lékaři na něj nedali dopustit a ženy jej měly za učiněný zázrak. Schválení mělo být tedy formalitou. 

Frances ale upozornila na to, že že dokumentace postrádá řádně kontrolované studie a že většina údajů pochází pouze z ojedinělých zpráv. Navíc si povšimla zmínek o poškození nervů u několika pacientů. Chtěla jasný důkaz, že látka neproniká placentou a neovlivňuje vývoj plodu. Takové důkazy ovšem ale tehdy nikdo neměl. 

Což se ale samozřejmě nelíbilo farmaceutické společnosti. Podali na Frances stížnost, její nadřízení dostali opravdu peprné dopisy. Vedoucí firmy ji označovali za "malicherného byrokrata." Společnost dokonce pod záminkou "klinického testování" podala lék více než 20 000 pacientů, přestože zatím nebyl oficiálně schválen! 


Frances ale ve svém úsilí nepolevila. Každý její dopis, projednání, každé zdlouhavé doplnění žádosti a další byrokratické kličky znamenaly týdny odkladu schválení léku. A tyto týdny se později ukázaly jako rozhodující. 

Na jaře 1962 se objevily první oficiální zprávy o tisících postižených novorozenců v Evropě. A najednou firma Richardson-Merrell svou žádost o schválení v tichosti stáhla. V USA se narodilo několik desítek dětí s poškozením v souvislosti s nelegálním užitím thalidomidu. Ale byla odvrácena kontinentální katastrofa - a to právě díky Frances. A veřejnost byla šokována ohromnou katastrofou, která postihla Evropu. 

Ale opravdu zde patří vyzdvihnout osobnost Frances Kelseyové. V roce 1962 obdržela od prezidenta Johna F. Kennedyho jedno z největších civilních vyznamenání - Prezidentskou medaili za zásluhy. Její skutečné vítězství totiž spočívá v tom, že její vzdor přiměl politiky přehodnotit samotné základy farmaceutické regulace. Zaveden byl také princip informovaného souhlasu pacientů a přísnější dohled nad farmaceutickým průmyslem. 

A Frances kritizovala další věc. Farmaceutický průmysl částečně ignoruje ženské zdraví. "Nemůžeme chránit ženy tím, že jim odepřeme vědění. To není ochrana, to je nevědomost." Její výrok, že těhotné ženy nesmějí být "chráněny k smrti," se stal varováním před přílišným paternalismem v medicíně. Tohle je dost složité etické téma, na prvním místě by mělo být bezpečí obou - matky i plodu, ale pokud vysazení léků představuje ohrožení... 

Klíčový je zde princip neškodit. Frances zemřela v roce 2015 v úctyhodném věku 101 let, a až do své smrti zůstávala skromnou, nikdy se nepovažovala za hrdinku. Tvrdila, že jen dělala svou práci, ale pomohla zachránit životy tisíců nenarozených dětí. Rozhodně to hrdinka je, vždyť ten boj s nadnárodní společností, kterou zajímaly více peníze než zdraví, musel být vyčerpávající. Ostatně i dnes bohužel jsou často peníze před zdravím lidí na první místě...

Ironií osudu se thalidomid po letech vrátil - dnes se pod přísným dohledem používá například k léčbě lepry nebo mnohočetného myelomu. A Frances to okomentovala takto: "Žádný lék není dobrý nebo zlý sám o sobě, záleží na tom, jak přemýšlíme o riziku." To je myslím moc hezky řečeno. 

Zajímavý, v mnohém varující a poučný příběh. Nejen ve farmakologii se pořád mají odborníci co učit. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný slunečný konec dubna, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. O tom byl i seriál Zavolejte porodní sestřičky , dávali to na ČT . Seriál jako takovej mě moc nezaujal ( moc pro ženy ) , ale když to bylo o tomhle , tak jsem se už dívala . Pamatuju , jak tam bylo spousta deformovamých dětí . Jak jsem zvyklá na různý postižení , tak tady to bylo hodně autentický . I když to bylo jen pro natáčení . Pamatuju na malou Suzan , kterou si rodina nechala a vyrostla v šikovnou holčičku .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...