Skoro půlka března

 Minulý týden v neděli jsem konečně dobrala antibiotika, a cítila jsem se o hodně líp. Akorát ještě v sobotu mi nebylo chvilkově dobře, naštěstí to ale bylo jen přechodné. Najednou taková velká bolest v uchu, dost mi v něm šumělo, ale myslím, že se asi tělo ještě vypořádávalo se zbytky toho špatného. A úplná lahoda pro mě byla, že jsem si konečně pořádně umyla hlavu. Nechtěla jsem to riskovat, takže jsem si raději myla jen konečky, ale předevčírem už jsem si normálně vlasy umyla celé nad vanou. Paráda, neskutečně příjemný pocit, a úplně mi to připomnělo předloňské povodně, kdy bylo umytí hlavy, natož sprcha, jednu dobu taky luxus. 

Ale jinak už to bylo dobré. Sluch se mi zlepšil, a co víc, co bylo ještě lepší - tak čich. Nevím, zda jsem měla z nějakého důvodu už déle ucpaný nos, tak teď konečně jsem zase cítila všechny vůně. Tak jsem zjistila, že mi "smrdí" aviváž, kterou jsem měsíce používala, a příjemně mě překvapí zdánlivé maličkosti. Vůně jara venku, pečení provoněná celá kuchyně, ranní čerstvě uvařená káva, a úplně nejlepší je samozřejmě vůně mojí Julinky... 

Celé tohle onemocnění mě přimělo dost zpomalit, naučit se odpočívat a myslet i na sebe. Tohle je něco, co se vlastně pořád učím. Mám totiž jakýsi pocit, že musím všechno zvládnout sama, jsem zvyklá být pořád v pohybu, a to teď nešlo. A bylo vlastně fajn na chvilku nic nedělat, odpočívat, i když s Julinkou to zase tak moc nejde. Ale hodně mi pomohl se vším přítel, nakupoval, dokonce i v noci k Julince párkrát vstal, když jsem měla horečku a bylo mi fakt mizerně. 

Na včerejšek jsem byla objednaná k nám na ORL. Dovolat se tam byl docela kumšt, sestra byla do telefonu celkem nepříjemná, tak jsem byla zvědavá, co bude. Byla jsem objednaná na 8:50, tak jsem počítala, že mi uši jen zkontrolují, a bude. Jenže chyba lávky. Přišla jsem do čekárny s předstihem, přede mnou tam byla paní asi s šestiletou holčičkou, která ležela mamince na klíně a vypadala, že jí není vůbec dobře. 

Když vyšla sestra dala jsem jí kartičku pojišťovny, papíry od obvodní doktorky a lékařskou zprávu z pohotovosti, a pak taky papírek s osobními údaji. Každý pacient tam musí přinést lístek s vypsanými alergiemi, nemocemi, úrazy, tohle jsem jinde nezažila, ale chodí to tam tak roky. Pacienti šli na řadu docela rychle, ale pak saniťáci přivezli pána, který hrozně krvácel z nosu - držel si u obličeje velký hadr a skoro nemluvil. Samozřejmě pána vzali přednostně, což je pochopitelné. 

Takže jsem přišla na řadu až po deváté hodině. Sestřičky byly v ordinaci celkem dvě. Tak se mě doktor zeptal jako se cítím, co ta antibiotika, zda mám pocit, že to zabralo. Tak jsem řekla že ano, že jediné co mě teď trápí je menší rýma, ale jinak je mi fajn. Prvně se mi podíval do krku, do nosu, a pak přišly na řadu uši. A prý to bude třeba propláchnout, protože tam mám pořád mazové zátky. 

A to teda bylo něco. Radši stokrát půjdu na gyndu než tohle. Přišlo mi, že ta voda byla o něco teplejší - rozhodně ne vlažná. Tak naklonit hlavu, a nechat to tam proudit. Jenže já jsem pořád jaksi instinktivně zatínala obličej, a doktor na mě: "Nezatínat, nešklebit se, prosím!" No jo, ono se to řekne, že. První výplach byl nanic, tak jsem dostala vatu do obou uší a poslali mě do čekárny. 

Hrozně nepříjemné. Špatně jsem slyšela, navíc mi přišlo, že v tom levém mě zase bolí a nějak moc šumí, tak jsem se už děsila, co zase bude. Ještě jsem klepla na sestřičku, aby mi půjčila klíče na toalety, kvůli bezdomovcům a dalším nepřizpůsobivým zamykají toalety, paráda, ale zase, bylo tam čisto. 

Zatímco jsem tam seděla, přišla taková starší paní, mohla mít tak sedmdesát. Nebyla objednaná. A sestřička tedy byla dost arogantní, paní si má prý zavolat, nemá chodit osobně, teď ji objednat nemůže, to takhle prostě nedělají. Bylo mi paní hrozně líto. Nakonec tedy odešla s nepořízenou, sestřičce řekla, že poprosí syna a ten jí tam zavolá. Nechápu - to tam nemají diář, nebo proč se nemůžu já jako pacient objednat osobně, ale jen telefonicky?! 

Šílené. 

Po pár minutách jsem byla zpátky v ordinaci, vyndali mi vatu, a další průplach. A tentokrát už to povolilo. Bože, ta úleva, že slyším, nic mě nebolí, dokonce už dneska nemám ani rýmu, to je prostě bezvadné! 

A protože jsem měla spoustu času, zamířila jsem hned do knihovny, kde byl knižní bazárek. A ten jsem si užila, nakoupila jsem si spoustu nových knížek. Fakt, nálada mi stoupla snad o tisíc procent, je to hrozně příjemné, slyšet. 

A tak jsem si udělala pořádnou radost. Největší radost mi udělala "kingovka," Lisey a její příběh. Jedná se o horor, v roce 2021 byl dle předlohy natočen seriál, který jsem neviděla. Skleněné peklo - tak to je myslím si, svého druhu filmová klasika, která je více než padesát let stará, a já sama jsem tento film viděla několikrát, protože na dobu svého vzniku jde o úžasný thriller. 

Joy Fieldingová patří mezi mé oblíbené autorky, takže thriller Zachráníš mě ráno si přečtu s chutí. Původní česká detektivka - z této edice tu mám tři knížky, a je fakt, že tyto knížky jsou sázka do loterie. Buď brak, nebo úžasná atmosferická knížka. 

Dále tu mám dvě knížky se záhadami, psychologické čtení Upřímní lidé lžou opravdu dobře. A hodně teď při procházení různých antikvariátů narážím na Nejlepší světové čtení - což jsou vlastně čtyři knihy v jedné. Jedná se většinou o zkrácené romány, ale třeba i krátké vzpomínky. Není to špatné, jsou to takové čtenářské "jednohubky." 

Už se na nové knížky těším, akorát toho času na čtení je tak hrozně málo, počasí mě táhne ven, a já někdy večer zjistím, že jsem nepřečetla skoro nic... 

A po obědě jsem měla ještě jednu velmi příjemnou návštěvu. Přijela spolužačka ze střední, prodávala zase nějaké věcičky po svojí Beatce, a zrovna měla cestu do Šumperka, takže se zastavila. Za krásných tisíc korun jsem dostala velkou krabici oblečků na jaro a léto, Julince je to teď velikostně akorát, něco má ještě velké, ale počítám, že do léta do toho doroste. 

Ale co mi udělalo největší radost a po čem jsem už dlouho pokukovala, je tato krásná tříkolka. Teď jak je Juli malá tak se tam dá vozit, později bude fungovat jako klasické odrážedlo, a v poslední řadě jako běžné kolo s pedály - podle recenzí se dá využít až do pěti let věku dítěte, tak uvidíme. 

Zatím Julinku tříkolka moc nechytla, hrozně ji ale zaujala ta tyč na vodění, tak s tříkolkou jezdila po bytě, ale dneska jsme ji zkoušeli i venku a Julča tam dlouho nevydrží. Kroutí se, po chvilce začne řvát a chce ven. Ale věřím tomu, že to chce čas, brzy si budeme užívat venku. 

Tříkolka je krásná, zachovalá, a mám z této koupě velkou radost. 

Dneska už naštěstí neprší, ale ono to chtělo, aby pořádně sprchlo. Je krásně teploučko, takže jsme byly zase dneska ve městě na kávu, a nakoupit na oběd. Dneska jsem dělala karbenátky z vepřového, na zítra mám v plánu kuřecí závitky, to má Julča taky ráda. 

Tak si užívejte pěkného počasí, zase je avizován nějaký sníh, tak uvidíme, co přijde, u nás na horách je to až do května kolikrát s počasím pěkně divoké. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥