Knižní recenze 428 Vlčice

 Autor: Tereza Schillerová 

Žánr: Román pro ženy, Psychologický

Hodnocení: 60% 

Obsah: Julie Němečková nedávno oslavila padesáté narozeniny, což už samo o sobě je důvod k jakémusi životnímu bilancování. Ale Julie jich má teď daleko víc. Na pohřbu své matky se po více než dvaceti letech setkala se svou sestrou Lucií, a tak nějak všechno v ní oživí staré rány, a hlavně lavinu vzpomínek na dětství a dospívání. 

To trávila Julie na sklonku osmdesátých let na malém pražském sídlišti. Rodina Němečkových byla na první pohled obyčejná, manželé působili šťastně a spokojeně, holky byly slušné, vychované, prostě nic neobvyklého. Jenže pod touto fasádou se skrývalo něco úplně jiného. Julie byla v rodině tak trochu otloukánek, čehož zprvu využívala o dva roky starší Lucie, a velmi záhy i matka, která se nedovedla ke svým dcerám chovat nijak laskavě. 

Julie je celé své dětství vystavena soustavnému psychickému týrání, a to jak od matky, tak paradoxně i od Lucie. Doma se přísně dbalo na pravidla, disciplínu, a když byly holky malé, matka se neštítila často vytáhnout vařečku či rákosku, a to pak létaly třísky! Otec stál jen stranou, a jako celoživotní podpantoflák se manželce ve všem podřídil. Matka nedokázala dívkám předat to nejdůležitější - lásku, pochopení a také jim nikdy nebyla oporou. 

A tak se nikdy doma nemluvilo o zásadních věcech, neprojevovaly se city, a co se nehodilo do ideálního obrazu rodiny, se prostě a jednoduše zametlo pod koberec. Tak třeba Julie vůbec netušila, co je to menstruace, a styděla se říci matce, co se jí děje. Skončilo to samozřejmě velkým trapasem, dívka byla následně poučena, ale jen velmi povrchně. 

Julie měla problém se zapadnutím do kolektivu, nesměla navštěvovat žádné kamarádky, a její nejlepší kamarádkou byla Marta, spolužačka, která byla paradoxně Juliin přesný opak. Až po dlouhých letech Julie pochopila, že se nejednalo o rovnostranné přátelství, nýbrž pouhé využívání. Díky velkému tlaku, který na ni byl neustále kladen, se Julie začala ztrácet sama v sobě. Potlačovala své emoce, stala se z ní ušlápnutá, vyděšená dívka. 

A tak to celé vyústilo v problémy s příjmem potravy. Na tom měla lví podíl ale matka spolu s Lucií. Neustále Julii vyčítaly její váhu, škodolibě se posmívaly tlustým stehnům a velkém břichu. A když si dívka dala třeba na oslavě kus dortu či koláče, bylo jí to okamžitě vyčítáno. Matka jí dovedla zkazit radost z nových džín, soustavně svou dceru ponižovala. 

I přesto všechno ale Julie absolvovala školu s perfektními výsledky, následně se dostala na střední školu, a díky své píli následně až na vysokou, kde absolvovala právnickou fakultu. Jenže pořád se jaksi nedokáže srovnat se svou minulostí, a také má pořád za zády matku a Lucii. Lucie začala v průběhu let nepokrytě sestře závidět její úspěchy, s svým způsobem na ni žárlí i vlastní matka. 

A když se Julie konečně dostane do prvního zaměstnání, čeká ji setkání s další vlčicí. Dívka naivně doufá, že se v práci něco přiučí, ale zpočátku dostává od podřízené Michaely jen podřadné úkoly. A tak nějak se nedokáže vzepřít, a nabírá na sebe víc úkolů, než vůbec může zvládnout. Až na svých třicátých narozeninách udělá Julie velký zlom. Díky nepodařené oslavě se úplně odstřihne od matky i sestry - ano, obě se ji snaží kontaktovat, ale není jim to nic platné. 

Julie hledá cestu k ztracenému sebevědomí, v čemž jí pomáhá i psychoterapie. A až po padesátce se dostane díky dědictví k máminým tajným deníkům, korespondenci, a také jí to pomáhá pochopit, jaké jsou vlastně ženy v jejich generaci a co si předávají za temné vlastnosti a hříchy. Podaří se Julii odpustit své rodině a najde své životní štěstí a rovnováhu? 

Hodnocení: Tak tu mám zase něco jiného než detektivku, poslední dobou mě baví i jiné žánry, tak jsem byla na tento román velmi zvědavá. Tohle téma, konkrétně neporozumění si s vlastní mámou, je mi bohužel blízké, a tak jsem se v některých pasážích knihy až nepříjemně poznávala. 

Knížka je napsána poměrně zvláštním stylem cestujeme v čase celkem neuceleně prostřednictvím flashbacků. Začínáme úplně první Juliinou vzpomínkou, která dává tušit, že děvče to nebude mít tedy vůbec jednoduché, a vzápětí se to potvrdí. 

Matku totiž více než citová stránka zajímá hlavně ta praktická, na dceru je přísná a její chování se dá označit jako despotické. Opravdu mi bylo chvílemi až nepříjemné to číst, protože za fasádou dokonalé ženy, která je vždy perfektně oblečená a nalíčená, se doma skrývá úplný opak. To, jak působí na své okolí, je pro matku důležitější více než co jiného, protože má pocit, že si o ní lidé musí myslet, že je dokonalá, ač tomu tak není. 

Tohle také moc dobře znám, věta "co by tomu řekli lidi," se u nás doma opakovala poměrně často. Ale to jsem zase trochu odbočila. Julie mi bylo líto, působila na mě celou knihu strašně zoufale, a pořád jsem se nemohla zbavit dojmu, že neumí vystoupit ze stínu svého dětství a být konečně pořádně šťastná. Chápu, že prožila hrozné věci, ale místy na mě toho fňukání bylo až moc. 

A knížka byla taky poměrně zvláštně napsaná. Styl byl takový hodně civilní, a jak už jsem zmínila, úplně mi nesedlo to věčné opakování starých křivd. I tak se Julii povedlo se v životě posunout, rozhodla se neopakovat chyby z minulosti, ale ono to nikdy asi nejde úplně stoprocentně. Zaujala mě třeba i myšlenka, že podobné chování se předává po generace, ono není někdy fakt lehké se vymanit z toho, v čem žijeme, ale nemůžu úplně souhlasit, že když mě psychicky týrala máma, tak to vrátím i s úroky svým dětem. 

Nejzajímavější pasáže pro mě přišly až ke konci, kde se Julie dostane ke korespondenci a deníkům své matky a babičky, nechybí ani lékařské zprávy, které mnohé osvětlí. Ale stejně mi ten konec přišel takový... Nijaký. Smutné čtení, tak nějak na mě z toho padala úzkost - ano, já vím, osud někdy píše podobné příběhy, ale tohle bylo hrozně ubrečené - na můj vkus. 

Dávám palec nahoru za to, že se Julie opravdu snažila být v životě šťastná, ale z knihy mám takový nijaký pocit. Čekala jsem víc, ač to není špatně napsané, nesedlo mi to. Přitom Vlčice má na knižních databázích a u recenzentů dobré hodnocení, ale já bohužel více než šedesát procent dát nemůžu. Román o psychickém týrání od člověka, který má být v životě nejbližší, tohle je opravdu silné téma, jen to chtělo trochu lepší zpracování. 

Pokud máte rádi silné romány ze života, kde není nouze o rodinné křivdy a dramata, tak doporučuji. Jen se to někdy nečte úplně lehce no, a styl psaní rozhodně není pro každého. 

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od této autorky? Máte rádi podobné knihy? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥