Knižní recenze 426 Setkání s Rámou

 Autor: Arthur C. Clarke 

Žánr: Sci-fi, Futuristický 

Mé hodnocení: 50% 

Obsah: V daleké budoucnosti, v roce 2077, lidstvo udělalo ve výzkumu vesmíru a planet zásadní průlomy. Tím největším úspěchem se bezpochyby stalo kolonizování sousedních planet Marsu, Venuše, ale Měsíce, a těžba nových surovin. Jenže spolu s dobýváním vesmíru se zákonitě objevily první problémy a také ukázky, jak moc může být to, co přiletí z cizích končin, nebezpečné. 

V roce 2077 byl zřízen program Vesmírné obrany. A to jako reakce na předešlé události, kdy obrovský asteroid zničil velkou část Itálie, když tisíc tun skály a kovu rozpadající se za letu vyvolala tak silnou tlakovou vlnu, že města Padova a Verona byly doslova smeteny z povrchu zemského. A díky tomu také spousta lidí nenávratně přišla o sluch. V několika žhnoucích okamžicích byla zničená celá staletí úsilí a pokroku... 

Vesmírná obrana si kladla za cíl s velkým předstihem informovat o potencionálním nebezpečí, a díky systému počítačů měla přehled o všech tělesech, asteroidech, kometách, a také automaticky vypočítávaly jejich oběžné dráhy. A až do roku 2131 se nedělo v programu nic výjimečného, žádné potencionální nebezpečí se neukazovalo. 

Ale objekt, prve vedený pod číslem 31/149, později pokřtěný dle pravidel na Rámu, se ukáže být čímsi zvláštním. Nový asteroid totiž nemá světelnou křivku, což je vskutku neobvyklé, a také jeho tvar je podivně symetrický. Když je o tři měsíce později vypuštěna sonda s kamerami, aby pozorně objekt prozkoumala, první záběry v televizi způsobí obrovský šok, a lidé na celém světě přeruší práci. 

Hladký válec totiž zcela evidentně nemůže být dílem přírody, dokonalý geometrický tvar působí, jako by byl vykroužen na soustruhu! Tmavě šedý válec je obrovsky rozměrný, jedinou jeho vadou je asi kilometr široká šmouha takřka uprostřed. K čemu asi může sloužit? Nejde tedy o žádný přírodní dílo, nýbrž o objekt, který někdo vyrobil. Teď se však pohybuje v oběžné dráze Země a nabízí se otázka: Kdo tento mimozemský objekt sestrojil, kdo jej řídí, a jaké má úmysly - přátelské, či naopak nepřátelské?

Endeavour, kosmická loď, vedená kapitánem Williamem Nortonem, se nachází nejblíže v doletové blízkosti Rámy, a proto se vydává neznámého návštěvníka blíže prozkoumat. Norton velí posádce pěti lidí, z nichž většina jsou jeho blízkými přáteli, a krom toho se také na palubě, odděleně od ostatních, převáží skupinka šimpanzů, kteří jsou speciálně vycvičeni pro pobyt ve vesmíru. 

Norton stojí před velkým úkolem. Jako první obyvatel Země přistane na neznámém objektu a bude mít tu čest jej prozkoumat. Rádiové frekvence ukazují, že Ráma je mrtvý, neboť nevysílá ani nepřijímá žádné signály, ale to může být součásti taktiky, jak zmást nepřítele. 

Do nitra objektu se dostane Norton se svým týmem celkem snadno, je vybaven přechodovou komorou. Co je zvláštní, svět kolem tone v naprosté tmě. Ani světlomety zde nejsou moc platné, protože Ráma je obrovská. Je zde dýchatelný kyslík, který není ani moc zatuchlý, a krom toho Rámu propojuje podivná soustava schodišť a žebříků. 

Vše kolem působí mrtvým dojmem, ale Norton se nemůže ubránit jistému znepokojení a podivnému pocitu, který z Rámy má. Co se stalo s jejími obyvateli? A jaktože všechno kolem působí tak... Nově, zachovale. Sestup po žebřících se zdá neskutečně dlouhý, a na jeho konci čekají průzkumníky podivná města. Nejpodivnější jsou budovy - které jakoby vyrůstaly z povrchu, nemají žádný začátek - ale také žádná okna, dveře, nic. A povrch kolem ze všeho nejvíce připomíná písek, ovšem jsou tu i jakási políčka, krátery, a také moře, které kvůli tvaru výzkumníci překřtí na Válcové. Kapalina v něm skutečně připomíná vodu, ale co je opravdu zač? 

Je evidentní, že tu kdysi někdo žil. Rámané tu po sobě zanechali kus historie - jakési artefakty, pak také obdělávali svá políčka, dokonce tu jsou i jakési zvláštní rostliny - ale co se s obyvateli opravdu stalo? A je Ráma tak opuštěná, jak se zdá, nebo se tu vyskytuje nějaká forma života? Podaří se Nortonovi odhalit tajemství a opustit Rámu dříve, než se nezvratně přiblíží ke Slunci? A je lidstvo vůbec připraveno strávit tajemství, která Ráma skrývá..? 

Hodnocení: Setkání s Rámou jsem si vypůjčila posledně v knihobudce. Od slavného autora A. C. Clarkea jsem již četla několik románů, jeho sci-fi vize mě velice baví, Měsíční prach, Zpráva o třetí planetě, 2001: Vesmírná odysea, všechny tyto klasiky mají místo v mé knihovničce. Pamatuji si, jak mě před lety naprosto dostala knížka 2001: Vesmírná odysea, ale i další jmenované knihy jsou moc pěkné čtení. 

A tak jsem se velmi těšila. Anotace mě zaujala, a taky jsem si chtěla přečíst zase něco trochu jiného, po všech těch detektivkách, a tak jsem se rozhodla sáhnout po této knížce. Očekávala jsem svižné sci-fi, popis cizí planety nebo tělesa, a také mnohá dobrodružství, která průzkumníci v čele s Nortonem zažijí. 

Ale bohužel. Úvod byl celkem svižný, rok 2130 přinesl Zemi setkání s vesmírným vetřelcem, řešilo se co dál, a k prvnímu prozkoumání byl vybrán právě Bill Norton se svým týmem a kosmickou lodí Endeavour. Za mě se děj strašně táhl. Očekávala jsem více popisů toho, jak daleko vlastně civilizace v roce 2131 dospěla, jaký pokrok udělala v různých odvětvích, ale tohle bylo příliš strohé. Celý přílet na Rámu byl strašně zrychlený, přistání proběhlo až příliš hladce, a začíná průzkum. 

Pořád mi nebylo jasné, jak si vlastně mám Rámu představit. Popis byl velice strohý, zpočátku mi ani nebylo jasné, zda jde o plavidlo, nějakou raketu, planetu, hvězdu, já vím, že tohle si mohl čtenář domyslet, ale chtělo to více detailů. A zatímco tady ten popis chybí, další části jsou popisné až příliš. To je pořád jenom temnota, schody, příčky, šplhání, přičemž Ráma je vlastně celá ve tmě. To má dodat asi na tajemnu, ale bohužel, spíše to bylo nudné a rozvleklé. 

A když už se tedy konečně začalo něco dít - například pěkně popsané bylo vesmírné tsunami, ale zase, písečná bouře byla jen letmo zmíněna. Děj byl vlastně takový... Nijaký. Hrozně moc to klouzalo po povrchu, hlavní hrdina Bill Norton je představen velice zběžně, vlastně se dozvíme jen to, že má dvě ženy, každou z jiné planety, se kterými vychovává několik dětí, ale víc skoro nic.

A pak o samotných Rámanech se toho moc nedozvíme. Je zde hrubý nástin jakési jejich historie, popis zvláštních budov, ale na opravdu dobrou knihu je to málo. Vzhledem k předešlým autorovým knihám, které jsem četla, tak tohle je velké zklamání. Hrozně plytké, bohužel nudné, a i ten závěr jsem čekala trošku jiný, ačkoliv se tu alespoň objeví jedna trošku svižnější scéna s jadernou hlavici, ve které se v hlavní roli octnou i obyvatelé Merkuru. 

Jak už jsem zmínila, jsem spíše zklamaná, Setkání s Rámou vrátím zase do knihobudky, no a třeba někomu udělá větší radost. Já dnes více než padesát procent dát nemůžu, ač je mi to velice líto, tato kniha mi nesedla.

A co Vy? Četli jste někdy nějaký román od A. C. Clarkea? Máte rádi jeho romány? Čtete rádi sci-fi literaturu? Baví Vás příběhy z vesmíru? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek nového týdne, Vaše Eliss ♥