Dnešní (ne)výlet

 Předevčírem jsem zde psala o svém trápení s uchem. Ovšem včera se to rapidně zhoršilo. Sprej na čištění uší moc nefungoval - ano, něco málo vyteklo ven, ovšem pořád mi přišlo, že mám v uchu zátku, která nejde a nejde pryč. K tomu zalehnutí a šumění začalo levé ucho bolet - občas mě v něm jakoby bolestivě bodlo, a k tomu se ještě přidala bolest hlavy. 

Včera jsem byla od rána sama doma, přítel jel do Německa, konkrétně měl namířeno do Berlína. Takže k doktorovi mi to včera nevyšlo. Přítel měl přijet kolem desáté v noci. Jenže po cestě zádrhel - kolegovi "vyplivlo" auto, takže zůstali trčet na benzínce v Polsku, konkrétně v Katowicích. Jsem ráda, že se nestalo nic horšího, protože když na mě jako první do telefonu zahalekal: "Miláčku, průser," hlavou mi přeletělo všechno možné. Takže zůstali trčet na benzince, museli čekat na odtah. 

Domů se nakonec dostal dneska až ve dvě ráno. Jsem neskutečně ráda že dojel v pořádku. Ale ne že by mě vzbudil - já nemohla usnout. To prostě nešlo - šumění v hlavě, ale takové zvláštní, jako "kroky ve sněhu." Prostě někdo jde plynule sněhem, stejným tempem, a toto mi stále hučelo v uchu. A jelikož jsem se celý včerejšek nemohla dovolat na naše ORL, rozhodla jsem se dnes zajet k praktikovi. Co když je to něco horšího než mazová zátka, a je zaděláno na malér? 

Tak dneska v sedm hodin jsem vyrazila na autobus. Potkala jsem cestou známého, tak mě odvezl do města, super, nemusela jsem čekat. A jak bylo od rána teploučko, bylo to fajn. Stihla jsem tedy ještě dřívější spoj do Priessnitzových lázní, což mi přišlo vhod. Ano, mám doktorku docela z ruky, je to kus, v zimě někdy otrava, ale v létě a na jaře krásná procházka. 

Autobus byl ale stejně narvaný, jelo plno studentů, ale to mi zase tak nevadilo. Stejně jsem neslyšela pořádně ten hluk - ale přesto mi to ucho pořád ten hluk divně dráždil. Nikdy jsem nezažila, že by to takhle doslova bolelo. Doma třeba nemůžu teď pouštět televizi, a rozčiluje mě i zapnutý plynový sporák - jak to hučí. 

Ze zastávky autobusu to už k doktorce není daleko, jen pár kroků. V čekárně nikdo nebyl, tak jsem vložila kartičku do přístroje, který tam mají, ťukla na položku Akutní potíže a sedla si. Mají to tam zase trochu nové, velký výběr časopisů, čekala jsem asi deset minut, tak to přišlo vhod, že jsem se nějak zabavila. Chvíli po mě přišli další dva pacienti, mladý kluk s rouškou a starší pán, který nevěděl, jak má vložit kartičku do přístroje, tak jsem mu s tím pomohla. 

Konečně vyšla sestra, vzala mě k sobě, popsala jsem jí potíže a taky to, že se prostě nemůžu dovolat na ORL. Tak mě píchla do prstu na CRP test, a šla jsem zase do čekárny, ale už jsem nečekala dlouho. 

Popsala jsem doktorce svoje potíže, bylo vidět, že má dnes dobrou náladu, aby taky ne, když je konečně hezky, a mrkla mi do uší. Pravé v pořádku, ale v levém - zánět zvukovodu. Žádné mazové zátky, ale tohle. No bezva! 

Takže mi striktně zakázala si do těch uší jakkoliv hrabat. Žádné spreje, vatové tyčinky, ani žádné jiné způsoby čištění. Ještě jsem se ptala, jestli mi o nebude proplachovat - to taky v žádném případě. Dostala jsem recept na antibiotické kapky, mám mít uši v teple, a odpočívat. Hlavně to nemáčet, takže žádná vana, jen rychlá sprcha, jsem zvědavá, jak mi půjde mytí hlavy! 

Dostala jsem taky žádanku na ORL, kdyby se to nelepšilo. Ale sama říkala, že to s těmi objednacími lhůtami je prostě dlouhé. Nevezmou tam ani toho, kdo má akutní potíže, jen na objednání - a že máte akutní obtíže a objednají vás za více jak měsíc, to je prostě strašné... 

Kdyby to bolelo hodně, mám si vzít ještě třeba Paralen nebo Ibalgin. 

Alespoň pár fotek, které jsem cvakla cestou dolů z lázní zpět na autobusové nádraží. Tentokrát jsem šla jinou cestou, takovou zkratkou, minula jsem děti ze školky, a jinak jsem skoro nikoho nepotkala. Ale ty výhledy na Jeseník, krása, ale víc jsem nefotila, ještě jsem cestou hodně telefonovala s přítelem. No ale až mi bude líp a bude pěkné počasí, zajedeme sem i s Julinkou, na zmrzlinu a taky jsem minula výběh s ovečkami, tak to se jí bude líbit moc! 

Vyzvedla jsem si ještě kapky - doktorka mi tvrdila, že doplatek je nějakých padesát korun, nakonec stály dvě stovky, ještě že jsem u sebe měla platební kartu, jinak bych musela jet ještě jednou, a to se mi fakt nechtělo, měla jsem všeho plné zuby. 

Vzala jsem si domů taxíka. Autobus mi jel až za dvě hodiny, měla jsem všeho plné zuby, byla jsem hrozně unavená, jak jsem špatně spala, a už jsem se těšila domů za Julinkou a na kafe. 

To jsou ty kapky. dost blbé je, že tam není pořádné kapátko, takže mi kapky kape přítel - má jich být šest až osm. Doktorka říkala, že do tří dnů by to mělo povolit. A když ne, tak buď na ORL, nebo znovu k ní, že mi to případně ještě zkusí nějak zaléčit. 

Chvílemi je to lepší, pak zase horší, ale mám pocit, že slyším malinko lépe, už mi nevadí ani ta televize, ale musím ji mít hlasitější, abych vůbec něco slyšela. 

Tyto fotky jsem fotila předevčírem. Dnes bylo hezky, tak jsem byla s Julinkou taky déle venku, ještě po obědě. Ale pořád mám teď na hlavě čepici. Nechci nic podcenit, a říkala mi to i doktorka, že si ji mám brát teď pokaždé. Nevím, z čeho jsem si ten zánět mohla uhnat. Čepici nosím pravidelně, voda mi tam při koupání taky nenatekla, tím jsem si jistá, tak fakt netuším. Ach jo. 

Julinka má teď na jaro krásný růžový křivák, taky bych takový chtěla, to je prostě boží kousek. Ale mám podobný černý, tak se někdy pěkně sladíme. 

Julinka dostala od tedy krásnou plyšovou ovečku, potkaly jsme ji ve městě. 

Sice je někdy těžké se usmívat, ale snažím se. Přiznám se, že na mě tohle nepohodlí doléhá i psychicky, ale statečně s tím bojuju. Hraju si s Julinkou, čtu si, a tak. A televize mi ani moc nechybí, za chvíli se podívám na Ulici a zase to vypnu. 

Tak věřím, že mi ty kapky zaberou a bude to dobré a budeme s Julinkou užívat zase sluníčka!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji pěkné slunečné dny, Vaše Eliss ♥