Depresivní únor?

 Předevčírem na mě na internetu vyskočil článek, že únor je nejvíce depresivní měsíc. To mě opravdu překvapilo, osobně jsem tipovala spíše leden, protože letos tedy jak leden, tak i únor pro mě nejsou zrovna veselé měsíce. A tak už s velkou nadějí vyhlížím březen, jarní měsíc, kdy už by konečně mohlo být trochu lépe... Pozitivní je ovšem to, že už se prodlužují dny, nestmívá se tak brzy, což je fajn. 

Když jsem chodila do práce, neměla jsem Julinku, nijak mi zima nevadila. Neřešila jsem, jaké je venku počasí, protože jsem stejně po příchodu z práce neměla na nic pořádně čas, maximálně nakoupit, uklidit, někdy uvařit, a pak už tu byl večer, takže sprcha a spánek. Ale teď, jak jsem doma, a v ošklivém počasí se nedá s malou chodit pořádně ven, také to na mě doléhá. 

Vadí mi šero, ponurost, a úplně nejvíc mi chybí slunce. Letos bylo zatím hrozně málo slunečných dní, a když už se zadaří, trávím čas venku. Samozřejmě chodím ven i když je škaredě, ale tak nějak mě to ubíjí. Nebaví mě ani procházky po městě, jenom nakoupit, a rychle domů. S postupujícím věkem už se nedivím, že tolik lidí třeba uteče před zimou k moři, mít možnosti, utekla bych taky... 

Na náladě nepřidalo ani to, že jsme byli doma všichni tři nemocní. Nejprve já - držel se mě skoro dva týdny hnusný kašel - pak Julinka, a nakonec nějakou virózu chytnul i přítel. A trpět doma s chlapem, který má "rýmičku," to tedy není opravdu žádný med! 

Vliv počasí na náladu je větší, než se může na první pohled zdát. I v praxi psychologů a psychiatrů je největší přísun nových pacientů právě v únoru... Já už chodím k psycholožce třetí rok, je to hrozně fajn paní, a je pro mě velkým požehnáním, že ji mám. 

A když mi nebylo minulý týden zrovna psychicky nejlépe, tak jsem jí napsala, a včera jsme měly spolu sezení navíc. Udělala si na mě čas, "šoupla" si mě mezi objednané pacienty, a mě to udělalo hrozně dobře, že jsem se mohla zrovna aktuálně vypovídat z toho, co mě tížilo. 

S nedostatkem slunečního svitu se špatně vypořádává až šedesát procent populace. I když budeme brát doplňky stravy ve formě vitaminu D, nemusí to vždy stačit. Dalším problémem je chudší strava. Minimum čerstvého ovoce a zeleniny. Tedy - respektive, zelenina i ovoce jsou, ale o čerstvosti se mnohdy mluvit nedá - hlavně v supermarketech. A pak také je to teď prostě dražší. Ale i tak vždycky koupím alespoň banány nebo jablka, ty máme doma vždy, Julinka hlavně banány přímo miluje. 

V zimě celkově míváme i méně pohybu. Nejsou aktivity na zahradě, nemůžete si jít sednout ven. Hromady sněhu jsou ale požehnáním pro milovníky lyžování a dalších takových aktivit - což tedy mně osobně nic neříká. Bydlím na horách, ale nelyžuji, vrcholem pro mě byl lyžařský výcvik na základce, a to ještě z donucení a hrůzou v očích, protože mi to nešlo a prostě mě to nebavilo. 

A s malým dítětem je toho pohybu také méně. Když je škaredě, tak prostě s dítětem nikde nepůjdete, pokud je plískanice, fouká a je mráz. Snažím se Julinku brát ven, co nejvíce to jde, ale teď to prostě není úplně jednoduché. 

Tohle také na náladě nepřidává. Já jsem typ, kterého prostě nebaví sedět doma. A když už musím, tak hodně uklízím, hraju si s Julčou, vařím, nebo si čtu. 

Ráda trávím čas venku - procházkami, nákupy, posezením u kávy, letos už budeme s Juli chodit taky na hřiště ve městě, na to se moc těším. I ten spánkový rytmus mám teď v zimě jiný - spím více, vstávám třeba až kolem sedmé, což jinak nemám ve zvyku, v létě jsem na nohou třeba už kolem páté. 

Dá se ale ta nálada nějak povzbudit i když se člověk cítí v zimě pod psa a bez energie? Ono i na zimě se dá najít něco pěkného. Třeba takové posezení u kamen s knížkou, to je fajn, k tomu horký čaj nebo čokoládu. Ráda nosím svetry a pulovry, mám jich velkou zásobu, takže je teď můžu vynosit. Ale to oblékání na zimě taky nesnáším. A samozřejmě se mi letos vymstilo to, že jsem nenosila šálu - bolavý krk mi to pěkně vrátil, takže už jsem opatrnější. 

Ale co je pozitivní? Únor už bude za chvíli fuč. Už tu bude březen, a zase to bude veselejší. Vždycky vzpomínám na to, jak jsem jako dítě zimu milovala, a ještě před pár lety jsem nechápala, proč má někdo s přicházející zimou depresi. Teď už tomu plně rozumím, hodně mé vnímání změnilo to, že mám malé dítě, a taková zima někdy dokáže znepříjemnit život. 

Někdy není špatná i ranní světelná terapie. A co zase nepomáhá, tak je modré světlo z obrazovek. Kterého je teď kolem požehnaně. Přiznám se, že i já teď koukám do obrazovek více, než by mi bylo milé. Telefony, televize, počítač. Snažím se televizi omezit kvůli Julince, ale ráno ji pustím jako kulisu a vypnu až k obědu - nechci, abychom jedli u televize, tento zvyk jsme měli doma a já to přímo nesnáším. U jídla má být klid a pohoda. 

V podstatě je to dost závislé i na každém z nás. Jestli se necháme pohltit únorovým splínem, a nebo si najdeme něco pro radost i v podmračené zimě. Ale není to opravdu vždycky úplně jednoduché. 

Mimochodem, za nejšťastnější měsíc bývá považován květen. Jarní oteplování, delší dny, všechno kvete a voní, za chvíli už bude léto... 

Co si o tomto myslíte Vy? Vnímáte nějaký měsíc jako více depresivní, nebo to nijak neřešíte? Máte rádi zimu a tohle ponurejší období? Nebo se jako já nemůžete dočkat jara? Provozujete nějaké zimní sporty? Které roční období máte nejraději? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥