Dnes už je pětadvacátého, únor se pomalu chýlí ke konci, a já jsem za to ráda. Na ten letošní nebudu rozhodně vzpomínat s hezkou nostalgií, ba naopak. Počasí je pořád na houpačce, aktuálně už po sněhu není skoro ani stopa, díky oblevě je téměř všechen pryč. Takže zase břečka, smutný pohled na suchou trávu, a letos jsem zatím ještě neviděla žádné sněženky, ani na místech, kde obvykle jsou, pravděpodobně se tedy ukáží až v březnu!
Julinka už je naštěstí úplně zdravá. Sirupek nakonec zabral, takže jsme se úspěšně vyhnuli nemocnici. Ale bylo to náročné. Chudáček byla nemocná prvně, a pořádně nejspíš nechápala, co se jí děje. To měla vždycky takové návaly - chvilku si hrála, pak se zase s pláčem držela za krk. Ale po pár dnech se to zlepšilo, dávala jsem poctivě zábaly na krk, i když Julča si je chtěla vší silou rvát pryč, ale to jsme taky zvládly.
Muziku Julince do sluchátek nepouštím, ale má je ráda na hlavě, přítel si je dává večer do postele, když si pouští nějaká videa, tak ho s nimi často vidí a chtěla je taky vyzkoušet.
Julinka je jinak velký jedlík, ale aktuálně u nás vede chleba. Vyjí střídu, kůrku si nechá nakonec. Takže s sebou kus chleba beru všude ven, ale i doma se hodí. Ráno dám Juli kousek ještě před snídaní, v posteli si kousek požvýká. Někdy mívá ráno menší záchvaty pláče, to se jí někdy něco špatného asi zdá, nepomůže chování, zpívání, nic, ale chleba zaručeně ano. To si dá ještě mléko a většinou mi pak ještě usne.
A další novinka - Julinka se už trvale zabydlela u nás v posteli. Jak byla nemocná, vypadla v noci z postýlky. Postranice byly nahoře, nechápu, jak to dokázala, ale rána a řev. Přitom mě nevzbudilo to, že by plakala nebo tak. Prostě rána, a pak řev. Naštěstí spadla do měkkého - pod postýlkou je taková houně - ale i tak to byl šok.
Naštěstí se nic hrozného nestalo, jenom se strašně lekla. Takže spinká s námi. A jak jsem si vždycky říkala, že tohle nikdy nepřipustím, teď je to pro mě hrozně fajn. Spát, a vedle sebe mít svoje miminko. Ovšem Julinka mě někdy pěkně vytlačuje, a jak jsem hubená, i tak se někdy mačkáme!
Párkrát jsem stihla ve městě i kávu, vždycky když jsem u pokladny tak na mě Juli kouká a něco na mě křičí, ale většinou se směje. Je fajn, že na ni vždycky vidím.
Z knihobudky jsem si teď nic nepůjčovala, mám doma hodně knížek z knihovny, a jak jsem byla nemocná, tak jsem lehce ve skluzu. Ale skoro pokaždé když jsem ve městě se tam stavím, někdy tam vezmu nějaké časopisy, a taky tam nosím oblečení po Julince - jedna polička je tu vyhrazena na oblečení.
Dnes jsme byly s Julinkou na návštěvě u mého bráchy. Dlouho jsem ho neviděla, tak jsme si pěkně popovídali. Ale byl kumšt uhlídat Julinku - chtěla shazovat květiny - na fotce nahoře má zrovna v ruce ježka v kleci. A z čeho měla největší radost - dvě kočičky. Pořád jim říká "mňam mňam," a tak je pěkně proháněla. Ale co mě těší, že se ke zvířátkům chová hezky - ví, že musí "malá malá," to znamená, e je hladí.
Jak máme doma Žofku, tak ví, že musí být na zvířátka hodná.
A poslední fotka - zde je bohužel další kámen úrazu. Od včerejška mi nesnesitelně hučí v levém uchu. Cítím, že tam mám špunt - takže se mi zase po asi pěti letech udělala mazová zátka. Už roky nepoužívám vatové tyčinky, uši si čistím kapkami, ale bohužel se mi zátka udělala i přesto! A je to fakt nesnesitelné, nepříjemné, bolí to, cítím tlak, a taky mi v těch uších hučí. Ten zvuk připomíná typicky kroky ve sněhu. Představte si samotného člověka, který kráčí ve sněhu, tak přesně tohle to je.
Dnes jsem si tedy v lékárně koupila Aqua Clean. Obsahuje peroxid vodíku, dnes jsem tedy aplikovala již dvakrát. A taky jsem zkoušela další věci. Nahřívat ucho, dokonce jsem zkoušela domácí průplach pomocí té injekce bez jehly. Kapala jsem si do ucha olivový olej na změkčení. Nahřívala jsem si bolavé místo teplým ručníkem.
Výsledkem je bolavá hlava, podrážděné ucho, a lepší je to možná o maličko. Ale nevím, jestli dneska usnu.
Největší "legrace" je totiž to, že u nás na ORL je čekací doba dva měsíce. Doktor bez objednání nikoho nebere, a i když je to akutní, člověka vyhodí ze dveří. Další "legrace" je to, že jsem se tam dnes nemohla dovolat. Jedno číslo neexistuje, druhé zvonilo podivným tónem, a nikdo to nebral. Paní v lékárně mi říkala, že pokud se to zhorší, jedině do Šumperka nebo do Olomouce. Paráda. Na celý okres Jeseník je tu jediné ORL, ale hlavně, že máme všude po městě kamery...
Katastrofa. Nevím, co budu dělat, když se to nezlepší. Potřebovala bych ty uši pořádně propláchnout, protože takhle se podomácku léčit je k ničemu, a nerada bych si to zhoršila nebo si ublížila, ale tohle je nesnesitelné, a já zkouším kdeco!
Ještě mě napadlo ve čtvrtek zajet ke své praktičce, zda mi s tím může pomoci, třeba dát něco na změkčení té zátky, případně jestli mi to může propláchnout ona? Štve mě to. Nemáme tu zubaře, ORL, na oční se musím taky objednávat půl roku předem! A lepší to bohužel asi už nebude...
Tak pořád něco, no. Hlavně že je Julinka zdravá a zase řádí, to je nejdůležitější.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný konec února, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat