Rizikové tetování?

 Snad už dávno minuly doby, kdy se na lidi s tetováním koukalo skrz prsty - čili jako na kriminálníky, feťáky a jiné přízviska. Mí rodiče vždycky tetování hrozně odsuzovali, pamatuji si to z doby, kdy jsem byla dítě. A pak si brácha nechal v osmnácti vytetovat přes celá záda symbol českého lva - a najednou ty řeči utichly. 

Já sama mám tetování dvě. Malá, nenápadná na zápěstí. Nechala jsem si je dělat dost krátce po sobě, v salonu, kde se nechali tetovat i mí známí a právě i brácha tam byl několikrát. Už to bude skoro deset let, co jsem si nechala dělat  tetování. Další zatím neplánuji, nelíbí se mi moc ten trend, že si rodiče nechají vytetovat jména svých dětí a k tomu datum narození. Julinku mám v srdci, a tak je to nejlepší. Salon, kde jsem tenkrát byla, měl různá osvědčení, tatér byl fajn, byla jsem moc spokojená. 

Ještě ale před těmi deseti lety jsem se několikrát setkala s názorem, že tetování do společnosti nepatří. Problém vznikl i na školní praxi. Tehdy jsem byla na oboru kuchař-číšník. A tam nás v úvodní hodině mistr seznamoval se vším možným. A taky s názorem, že tetování do gastronomie nepatří. Číšník s tetováním je podle něj člověk, který vylezl z kriminálu, případně má "podvratné sklony." Ještě dnes to mám v živé paměti. 

A pak se důležitým tónem zeptal, kdo z přítomných má kde tetování. Přihlásila jsem se ještě spolu s jedním klukem. A pro mistra hrozný problém. Tetování nemá u číšníka ani na školní praxi co dělat. Dostali jsme tedy nakázané si tetování zakrýt přes praxi obvazem. Ano, každý den jsem si to musela přelepovat jak idiot. Do nebe volající hloupost, dodnes jsem to nepochopila. Proč? Učitelé, které jsem obsluhovala v rámci praxe, to moje tetování viděli při teoretické výuce. 

Podotýkám, že to bylo deset let zpátky. V devadesátkách by se to dalo pochopit. Jenže dnes je tetování standartní. Potetovaní jsou i úředníci v bance, zdravotní sestry, a ano, dokonce i spousta číšníků a servírek, a to v normálních restauracích, ne žádných putykách. Myslím, že po těch letech se to stalo normou. 

Podle odhadů má v Česku tetování dvacet až třicet procent dospělé populace. To je docela dost, přičemž nejvíce převládá skupina 18-35 let. To asi není žádné překvapení. 

Co ale překvapením rozhodně je, tak nedávný výzkum. Nezávislé laboratorní testy odhalily, že složení uvedené na etiketách tetovacích barev se často neshoduje s tím, co se opravdu nachází v lahvičce. Například v USA z 54 tetovacích inkoustů 45 obsahovalo pigmenty nebo přísady, které výrobce neuvedl na etiketě se složením. Tetovací inkousty jsou ve své nejjednodušší podobě pigmenty v nosném obalu, obvykle vyrobené z alkoholu a vody. 

Rizikem je ale látka zvaná polyethylenglykol. Ta se objevuje právě v inkoustech, ale je i přísadou v mnohé kosmetice, mimo jiné jako zvlhčovadlo nebo lubrikant. Některé studie látku označily jako orgánově toxickou. 

Dalším velkým problémem je to, že chemikálie v tetovací látce nezůstávají po vpíchnutí inkoustu do kůže na svém místě. Pokročilá mikroskopie ukázala, že pigmentové částice a stopová množství kovových nečistot mohou prostřednictvím imunitních buněk putovat do blízkých lymfatických uzlin , kde se dlouhodobě hromadí. "Lidé si mylně myslí, že nosič inkoustu se krátce po vstupu do kůže vytratí, jistě to ale nevíme. Realisticky je to stále poněkud otevřená otázka." 

Sám tento fakt nepotvrzuje škodlivost. Lymfatické uzliny ale mohou být zbarveny, což soustřeďuje pozornost na možné imunitní důsledky. Takže pokud je imunita z nějakého důvodu oslabena, může dojít k rozvoji například rakoviny právě lymfatických uzlin. Tedy - pořád čistě teoreticky. 

V roce 2025 další analýza mezi tetovanými dvojčaty naznačila mírně zvýšené riziko rakoviny kůže a riziko lymfomů. Jenže skutečně za toto může tetování? Kde vzít tu jistotu? Co když se dvojčata během testování opalovala na sluníčku nebo chodila do solária... 

Samozřejmě problémem, který se týká přímo kůže bezprostředně po tetování je alergická reakce, infekce, uzlíky z cizího tělesa a fotoalergické reakce. Je proto potřeba se nechat tetovat u prověřeného tatéra, který má certifikaci a používá prověřené barvy. Po zákroku je potřeba dávat pozor na slunce a lasery, a také se samozřejmě o čerstvé tetování starat. 

Já sama jsem to mazala Bepanthenem, ale neměla jsem žádné problémy, třeba alergické reakce či něco podobného. Krásně a bez problémů se mi to zahojilo, a po i po druhé návštěvě tatéra, kdy tetování ještě obtáhl a vyladil detaily. 

Tetování mi nevadí na nikom. Je to každého svobodné rozhodnutí, je to jeho tělo a jeho kůže. Ale když už, tak nechat se vždy tetovat u prověřeného tatéra. Přeci jen - vědět, co mi kdo dává do kůže, to je základ. Protože tetování je rozhodnutí na celý život, nejde umýt, dá se sice odstranit, ale stejně už po něm zůstanou nějaké viditelné stopy. 

Mimochodem, historie tetování je také dost zajímavá. Ve starověkém Řecku a Římě v 5. století př. n. l. bylo tetování používáno k označování otroků a zločinců. Thrákové a Keltové je využívali jako válečné symboly. V Indii se objevovaly dočasné formy jako henna používané při rituálech. 

V roce 1796 se James Cook během své cesty na Tahiti setkal s polynéskými tetováními a slovo "tattoo" převzal z tahitského "tatau." Jeho námořníci si přinesli tetování do Evropy. Námořníci si oblíbili symboly jako kotva, srdce nebo lodě, tohle jim pak symbolizovalo vzpomínky na daleké cesty. 

V devatenáctém století se tetování rozšířilo i mezi aristokracií - například britský král Jiří V. měl na těle draka. V roce 1891 byl vyroben první tetovací strojek, což výrazně urychlilo proces. A ve dvacátém století se začalo spojovat se subkulturami, například s motorkáři, nebo již zmíněnými vězni. V Japonsku bylo po válce zakázáno irezumi - což je něco jako tetovací "oblek." Vytváří se pomocí obrazců, poměrně neobvyklým nástrojem - pomocí bambusových držáků s několika jehlami. 

V devadesátých letech se ale irezumi vrací jako umělecká forma. Šikovnému tatérovi trvá stovky hodin, než tento obrazec vytvoří. 

Proč ne. Tetování je fajn, aleje potřeba si důkladně rozmyslet co si chci vytetovat, prověřit si tatéra i salon a jeho certifikace. A je potřeba tedy zvážit i ty eventuální zdravotní rizika. 

Co si o tomto myslíte Vy? Máte tetování? Nebo jste o něm uvažovali? Vadí Vám, když má třeba zdravotní sestřička tetování? Napište mi do komentářů! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥