Pošmourná zima

 Leden se pomaličku chýlí ke konci, a ta opravdová zima o sobě dává pořádně vědět. Včera a předevčírem to ještě docela šlo, alespoň se na chvíli ukázalo slunce, a včera dokonce příjemně hřálo. Jak mi hrozně chybí pěkné počasí! Takový ten můj depresivní splín už je minulostí, ale není to ono. Některý den jsem ve zprávách zachytila kus reportáže, kde mluvili o tom, že zima je nejméně oblíbeným ročním obdobím Čechů. Ono není divu. 

Hlavně ta letošní zima je fakt s prominutím hnusná. Málo slunce, mráz, buď jsou extrémně namrzlé chodníky, nebo je na chvíli obleva a to je pak zase všude břečka. Takže s kočárkem teď chodím minimálně. Julinku se snažím každý den vzít ven alespoň na chvíli, to se jdeme projít před bytovku, podívat se na pejsky a pozdravit sousedy, pokud jsou venku. 

A když jsme teď skoro pořád doma, někdy není jednoduché Julinku zabavit. Hračky ji moc nebaví, nejraději mi rabuje v kuchyni, hraje si s pokličkami a hrnci. A taky si teď oblíbila mou sbírku časopisů a knížek. Ráda listuje, tak si ukazujeme obrázky, bezpečně pozná pejska, kočku, a teď nově i krávu - to říká "bu." 

A aktuálně Juli roste pátý zub, takže k večeru bývá trochu nerudná. Začala taky bojkotovat přesnídávky, nechce ani kaše, sem tam mi sní trochu bílého jogurtu, ale to je všechno. Takže chleba, zeleninu nakrájenou na kostičky, a ovoce. Ale co má nejraději, tak maso. Játra, vepřové, kuřecí, to všechno zdlábne s chutí. A ten chleba je fajn i když bolí zuby - kus kůrky do ruky, pěkně si to požvýká, a je zase fajn. 

Ale má ráda i polévky - dělám poctivé vývary, žádné bujony, a to tedy Julči taky jede. Pořád se snažím ve stravě omezovat cukry, takže nic nesladím, a když už, tak medem. Ten si Julča zamilovala, to pije úplně s chutí. Už se těším na březen a na trhy, kde zase koupím ten poctivý, přímo od včelaře. 

Když jsme se jely po dlouhé době zase podívat na ovečky, Julinka úplně svítila. Hrozně se smála, ovečky si hladila, a vůbec se jí nechtělo zpátky do kočárku. Měla jsem radost, protože jsem ani nečekala, že budou ovce v ohradě, jely jsme kolem víceméně náhodou, tak to bylo fajn. 

Julča si teď hrozně oblíbila boty i na doma. Takže vždycky umyju podrážky - zjistila jsem, že nemám doma žádné papučky, které by jí teď byly, a doma chodí v botách. Proč ne, když se jí to líbí. 

Julča si našla moji starou čepici, a tak se jí zalíbila, že si ji nechala na hlavě. A knížku na dolní fotografii si vybrala sama z knihovničky, ale přiznám se, že jsem to k focení trochu naaranžovala!

A když bylo tak hezky, zašli jsme i s přítelem zase k památníku do parčíku Rondo. Je tam umístěn památník padlých vojáků za první světové války. Ale je to tu fajn, je to lavička, pískoviště, a taky hmyzí domečky, které se Julince hrozně líbily.

Sice jsem se tam trochu  brodili ve sněhu, ale bylo to fajn, Julča si pochodila, unavila, takže super. V létě a na jaře vždycky vezmu bábovičky a budeme si hrát na písku, už se těším. 

A taky jsem včera, když jsem jela z města domů o půl jedenácté, zažila moc příjemné setkání. Potkala jsem v autobuse spolužačku z učňáku, kterou jsem neviděla tak pět let. Vídávala jsem sice fotky na Facebooku, ale nikdy jsme si nenapsaly, a navíc mi z fotek přišlo, že je někde v cizině. Ovšem chyba lávky! 

Stojím na nádraží, a najednou někdo na mě: "Čau, ty žiješ?" Nejprve jsem si říkala, kdo to sakra je, a pak jsem Sandru poznala. Chodily jsme spolu do třídy, ona byla cukrářka, já pekařka, a na praxi jsme spolu toho hodně zažily. Sedly jsme si v autobuse spolu a hezky si popovídaly. Takový ten typ přátelství, kdy se po letech potkáte, a přitom jsme si začaly povídat, jako bychom se viděly po dvou dnech. 

Takže Sandra není v cizině, ale pracuje jen kousek od Jeseníku, na hotelu, kde dělá pokojskou. Zrovna včera měla volno, takže jela na túru. Úplně skvěle jsme si pokecaly, zahřálo mě to u srdce, a už jsme domluvené na březen že půjdeme na kávu. Těším se moc, a jsem ráda že obnovíme staré přátelství. 

Takhle spí Julča s panenkou u maminky v posteli....

....takhle zase v postýlce s kůrkou od chleba... 

....a minule bylo v ložnici najednou podezřelé ticho. Přijdu, a Julča takto poskládaná ve své houpačce. Vylezla si tam, vzala si svůj medvědí polštář a usnula. Nechápu, jak se tam mohla poskládat. Ale to bylo tak roztomilé! Dala jsem ji pak hned do postýlky, aby se tam tak nemačkala. 

Chřipková epidemie už slábne, musím zaklepat na dřevo, že Julča zatím nemocná nebyla. Mně bylo jeden den nanic, měla jsem trochu teplotu, ale na druhý den už zase fajn. Tak hlavně to zdraví, to je fakt nejdůležitější. 

Přeji Vám pěkný víkend, děkuji Vám za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥