Mezi mé nejoblíbenější filmové žánry patří horor, nejlépe smíchaný s mysterióznem. Hororů je velká spousta, ale málokterý se mi poslední dobou líbí - když tam shází pořádná dávka atmosféry, která by se dala krájet, ono magické cosi, pak se jedná o film na jedno shlédnutí. Minulý týden jsem listovala televizním programem, vždycky si na začátku týdne projdu tipy redakce, jestli mě tam něco nezaujme.
A byl tam tip na snímek od režiséra Davida Lynche. Našla jsem si film i jeho hodnocení na internetu, přeposlala jsem to příteli. Ten film viděl už před lety, ale vzpomněl si na jiný snímek od Davida Lynche, který by se mi mohl také líbit. Měl tehdy originální kazetu, ano i já ještě pamatuji staré dobré VHS, které nám doma taky dělalo společnost. Letmo mi nastínil děj, a tak jsem tedy nakonec změnila plány, a pustili jsme si právě Lost Highway.
Fred a Renee, manželský pár, žijí v pěkném, luxusním domě v Los Angeles. Fred si po večerech vydělává v klubu jako saxofonista, a Renee je žena v domácnosti. Zdá se, že jejich vztah je trochu zvláštní, nechovají se k době jako milující manželé. Pozdě v noci, Fred se před chvílí vrátil z práce, někdo zazvoní. V mluvítku se ozve jen: "Dick Laurant je mrtvý."
Zdánlivě nevinná věta jen rozvíří atmosféru strachu. Další den ráno jde Renee jako obvykle do schránky pro denní tisk. A krom něj tu leží i videokazeta. Fred je zrovna doma, tak si spolu kazetu pustí. Na krátké stopáži je zachycen jejich dům, pak se ale oko kamery přesune dál. Putuje až do ložnice, kde najednou stojí Fred nad mrtvolou své ženy.
A v další scéně je Fred opravdu doma, v obležení policistů. a vedle něj v posteli leží mrtvá Renee.
Takže vlastně to, co jsme viděli prostřednictvím kazety, se zhmotnilo do skutečnosti. Jenže Fred tvrdí, že je nevinný. Na vraždu své ženy si vůbec nepamatuje. Dostane se do vězení, kde jej začínají trápit silné bolesti hlavy, nesnesitelné záchvaty migrény. Vězeňský lékař jej prohlédne, dostane sedativa na spaní, a vrací se do své cely.
Dozorce nijak zvlášť nezajímá - je přeci odsouzený k trestu smrti, takže proč by s takovým člověkem měl zacházet někdo v rukavičkách? Jenže ráno dojde k neuvěřitelné události. Dozorce v šoku zjistí, že Fred v cele není. Místo něj je tam jakýsi neznámý mladík. Ukáže se, že jde o automechanika Petea, který měl již několikrát problémy se zákonem.
Ale jak se octl v cele, a kam vlastně zmizel Fred? Pete je propuštěn, jelikož není žádný důvod jej držet v cele. A tak se vrací domů k rodičům. Nepamatuje si ale vůbec nic, co se dělo několik posledních minulých dní. Rodiče opatrně našlapují kolem toho, co se mělo stát. Tehdy se Pete večer u nich doma na zahradě kvůli něčemu rozčílil - vrátil se zrovna z rande se svou dívkou.
Teď se tedy Pete vrací do běžného života. Dál pracuje v městské autodílně, ale kupodivu mu hrozně vadí zvuk saxofonu, který v rádiu občas hraje. Jen pár dní po propuštění z vězení se do autodílny vrací milionář a gangster Eddie. Ten potřebuje něco opravit na svém luxusním mercedesu, a Pete patří mezi nejšikovnější mechaniky v okolí.
A Eddie ho má rád. Dokonce natolik, že mu svěří delikátní úkol. Potřebuje zabavit svou "kočičku." Alice je Eddieho mladá milenka.
Jenže jak může dopadnout setkání mladého, pěkného kluka a dívky, která se octla ve zlaté kleci, ale s Eddiem rozhodně není z lásky? A co pak s tím? Tohle přeci nemůže dopadnout jinak než katastrofou.
Ale ještě je tu někdo v pozadí, kdo tahá za nitky příběhu. Hlavní kameraman, který vše sleduje zpovzdálí. Mystery Man - co je ten člověk vlastně zač? A jakou roli v příběhu sehraje ztracená dálnice? Oba příběhy se protnou - nebo je to jen hra s divákovou myslí?
Po shlédnutí filmu mnou rezonovaly tedy opravdu dost silné pocity. Jeden z nejzvláštnějších a nejvíce znepokojujících filmů, které jsem kdy viděla. Od režiséra Davida Lynche jsem před lety viděla film
Twin Peaks: Ohni se mnou pojď. Teta ho měla na DVD a když mi bylo tak dvanáct a byla jsem u ní na návštěvě, dovolila mi se na film koukat. Měla velkou sbírku filmů, ale mě se nejvíc líbil tenhle. A myslím, že
Twin Peaks: Ohni se mnou pojď má ještě celkem pochopitelný děj.
Ovšem o Lost Highway se to říci nedá. Vůbec nevím, co si pořádně o filmu myslet. Jasně, mám nějaké dojmy, z nichž nejvíce asi převládá jakýsi pocit stísněnosti a klaustrofobie. Herecké výkony jsou parádní. Ono jde poznat, že Lynch má velký smysl pro detail, a taky tu opět převládají velmi výrazné postavy. Ať už líčením, barvou vlasů, ale jsou to obličeje, které jsou takřka nezapomenutelné.
Zde jsou vlastně dvě, takřka schizofrenní dějové roviny. Ze zajímavosti jsem si dohledala i různé výklady toho, co film vlastně představuje. Někdo v tom vidí jen jakousi změť psychedelických scén, halucinací, přičemž vlastně skoro nic nedává smysl. Je pravda, že Lynch takhle točí - koukáte na celý film, a dvě minuty před koncem zjistíte, že to, na co jste celou dobu koukali, byla vlastně jedna velká lež.
Ale faktem je, že jsem z filmu nemohla spustit oči. Líbilo se mi to, tohle přesně zabrnkalo na tu strunu "psycho" filmů, které tak zbožňuji. Ta atmosféra čehosi temného, děsivého, kdy se díváte na docela obyčejné scény z rodinného života, například, a cítíte z toho něco hrozně znepokojujícího a děsivého. Časopis Entertainment Weekly zařadil tento film na 22. místo v žebříčku nejstrašidelnějších filmů všech dob.
Je pravdou, že v žánru chybí uvedený horor, přitom je tu mysteriózní, thriller, drama, krimi - zrovna s tou detektivní linkou bych nesouhlasila, ta se tu objevuje fakt minimálně, ale ano, souhlasím s tím, že o horor jde. Pokud se necháte pohltit atmosférou filmu, máte tu správnou náladu, tak vám to vcucne a nepustí.
Ano, moc logiky se tu hledat nedá. To ostatně píše velká spousta uživatelů csfd.cz. Film nepochopili - ale kupodivu jim to nevadí. I herec Robert Blake, který ztvárnil postavu Mystery Mana, v jednom rozhovoru řekl: "Četl jsem ten scénář, do prdele, devětkrát, a nerozuměl jsem jedinýmu posranýmu slovu."
Takže asi tak. Je to zvláštní. Kdybych měla vlastními slovy říct, o čem film vlastně je, těžko se to vysvětluje. Vím, nastínila jsem děj v úvodu, ano, působí to nejspíš hrozně zmateně. Ale asi to tak má být - že si každý z filmu odnese to svoje, a někdo třeba vůbec nic, a odsoudí jej jako brak. Přitom je to kus poctivé filmařiny.
Lost Higway se mi líbil. Ale je to hrozně zvláštní film, a rozhodně není pro nenáročného diváka, protože je to poměrně složitý film, žádná oddechovka. Aktuálně má hodnocení dvaaosmdesát procent, a to asi hovoří za vše.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užijte si start do nového týdne, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat