Knižní recenze 418 Návštěvník z minulosti

 Autor: Martin Goffa

Žánr: Detektivní 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Šedesátník Arnošt Milota, kterému nikdo neřekne jinak než "Arno," si užívá zaslouženého důchodu v malé vesničce Lhota. Vyrostl tady, a na stará kolena se sem zase vrátil, aby opravil dům po rodičích, který hodlá jednou odkázat dceři Anetě. Ta žije i s přítelkyní Laurou ve slunné Itálii, ale několikrát do roka tátu navštíví. 

A teď má Arno na domě hodně práce. Jelikož červenec je letos srážkově chudý, dal se s partou místních řemeslníků do opravy střechy. Na Arnovi je spíše úklid - ale i tak, suť a staré krovy se válejí po celé zahradě, takže rozhodně nezahálí. A k ruce má ještě přítelkyni a bývalou kolegyni z práce Martu. Arno pracoval roky jako detektiv, a i když už je dávno na penzi, pořád to má v "krvi." Vloni byl bývalým kolegům nápomocný při hledání zmizelé dívky. 

Poklidné červnové odpoledne, kdy slunce žhne přímo neskutečně, přeruší příjezd vzdáleného souseda. Pítrs, jinak mu nikdo ve vesnici neřekne, má pro Arna něco "důvěrného." Ale vypadá velmi vyděšeně a trvá na tom, že soused musí jít s ním, jinak to nepůjde. Arno má před sebou lákavou vidinu studeného piva a dobrého oběda, přesto svolí. 

Pítrs taky zrovna buduje dům pro dceru. Koupil polorozpadlý dům na samotě, kterému se přezdívá Domeček. Co se tam Arno v dětství s kamarády naběhal při hrách na lupiče! A právě tam mají namířeno i nyní. A tam, u hromady hlíny, kde býval kdysi septik, Arno po chvíli váhání udělá na mobil jednu fotku a tu pošle bývalému kolegovi Fílovi. Říká se přece, že jedna fotka vydá za tisíc slov, ne?

Zpáteční telefonát přijde prakticky obratem, a na místo se začnou sjíždět policejní vozy a nechybí ani lékař. 

Pítrs totiž při hloubání jámy narazil na lidskou kostru. Poměrně zachovalou, nechybí ani zbytky oblečení. A teď zbývá zjistit, co se nebožtíkovi stalo. Samozřejmě se vše po malé vesnici rychle roznese. Přeci jen, kostry se tu nenalézají každý den! Arno se tak octne ve středu zájmu, ale nemá místním co říct. 

Dávno už není u policie, a tak se snaží hledět si svého. Jenže případ mu stejně nejde z hlavy a je jasné, že kamarádi se za ním určitě brzy zastaví s nějakou novinkou! A taky že ano. Jenže Arno zůstane jako opařený. Mrtvý v jámě byl totiž jeho kamarád, který zmizel coby sedmnáctiletý. Tedy - zmizel - všichni měli za to, že Luboš Krátký, který si vysloužil přezdívku Kraťas - emigroval do ciziny. 

Kraťas byl sice starší, přesto k němu Arno občas i s kamarádem Vildou zašel, to aby si poslechli zakázané desky - kapely jako Deep Purple nebo Led Zeppelin. A tehdy odstartovala právě i Arnova láska k rockové muzice, která se jej drží dodnes. 

Takže kamarád nezmizel, jak si tehdy všichni mysleli. Po vsi bylo pozdvižení i proto, že Kraťas tenkrát ukradl peníze z místního zemědělského družstva. Jenže peníze se nikde kolem nenašly, a navíc se ukáže, že nešťastník byl zavražděn tupou ránou do hlavy. Takže sny o svobodě skončily na dně amatérsky vykopaného hrobu...

Tento "pomníček" už nikoho moc nezajímá. Kraťasovi příbuzní jsou dávno po smrti, vražda je promlčena i z právního hlediska. Jenže Arno cítí jakousi povinnost k mrtvému kamarádovi, a rozhodne se pátrat na vlastní pěst. Nález mrtvoly totiž oživí spoustu dávných křivd, a ani Arno nemá s někým zdaleka vyřízené účty... 

Hodnocení: Tak jsem se konečně dostala k dalšímu dílu série Ve výslužbě. První díl mě velmi navnadil, přečetla jsem ho jedním dechem, a nemohla jsem se dočkat, jak bude "vousáčovo" dobrodružství na odlehlé vesnici pokračovat. 

Příběh se dá přečíst za jeden nudný večer, kdy venku mrzne a není pořádně co dělat. Tak se u kamen natáhnout s knížkou, a nechat se strhnout příběhem. Velmi čtivý příběh od začátku. Vesnička, horko, oprava střechy, taková ta klasika - pivo, řemeslníci, prostě pohodička. Když ji přeruší příjezd souseda a následuje šokující nález. 

Rozjede se vyšetřování, a celé je to hodně nostalgické. Arno vzpomíná na to, jak mu minulý režim v mnohém také ublížil, přišel do styku i s praktikami StB, a chce stůj co stůj zjistit, co se kamarádovi stalo. I když už to vlastně nikoho moc nezajímá, je to pro něj důležité. A tato umanutost se mi opravdu moc líbila. 

Zápletka je vymyšlená skvěle. Příběh je propletený tak akorát, není přeplácaný, nejsou tu potoky krve ani násilí, ale je to prostě taková pohoda. Arno je civilní hrdina, velký sympaťák až do morku kostí, žádný nerudný dědek, ale i přes svůj věk si pořád udržuje nadhled a elán. A taky nechybí humor ve velké dávce - sarkasmus, špičkování mezi kolegy, to je prostě super. 

Příběh je tímto tak příjemně okořeněn. Hrozně mě zajímalo, jak to celé dopadne, musela jsem číst dál a dál, a Arno se zase dostane do dost nepříjemné situace - to tak dopadá, když strkáte nos tam, kam nemáte - ale samozřejmě na to zase přijde. Hned v úvodu knihy totiž čtenáře navnadí prolog, který tak příjemně trošku poodkryje, ale neodhalí, a tak se k tomu dozvíme pořádné podrobnosti. 

Bylo to opět skvěle vymyšleno. Akorát musím říct, že mi tam tentokrát trošku něco chybělo. Nebylo to nedotažené, to ne, jen mám takový neidentifikovatelný pocit, že to nebylo úplně ono. Ale jde spíš jen o můj subjektivní pocit. Goffa si pořád drží svou spisovatelskou laťku hodně vysoko. Píše svěže, uvěřitelně, a už hodně let mě baví. 

A jen tak asi bavit nepřestane. Dávám osmdesát procent, a pokud si chcete přečíst fajn detektivku z českého prostředí, rozhodně doporučuji. Tohle je vyloženě odpočinkové a pěkné čtení. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek týdne, Vaše Eliss ♥