Prázdniny se pomalu, ale jistě chýlí ke konci, a dá se říci, že ty pravé letní teploty přišly až teď. Horko, tropické noci, ale už je toho zase moc. Přijde mi, že letos je to léto takové hodně extrémní - buď hodně prší, nebo je velké teplo, nic mezi tím...
V pondělí ještě nebyly teploty tak vysoké, tak jsme si s Julinkou zajely na nákupy. A stihly jsme toho opravdu hodně - sekáč, knihkupectví, drogerii, a ještě jsem si stihla rychle v kavárničce vypít cappuccino. Tentokrát jsem si na nákup vyhradila více času, vzala jsem s sebou i přesnídávku, kdyby Julča potřebovala svačit, nakonec byla chvíli vzhůru, ale pak mi hezky usnula, což bylo fajn.
V sekáči mi padly do oka tyto dvě hračky. Panda vlevo má šustící ouška, zrcátko a takové ty další hrací prvky. A háčkovanému medvídkovi, který je opravdu krásný, jsem nemohla odolat. Hned jsem doma hračky vyprala, aby si s nimi Julinka mohla hrát.
Druhý den ráno už jsme jely spolu do obchodu i s novým kamarádem, Julince se moc líbí. Čepičku mám z balíku oblečků od kamarádky, zase bude prodávat podzimní věci, tak se těším.
No a na fotce má Julinka svetřík, který jsem také koupila v tom sekáči. Rána byla minulé dny ještě dost chladná, i já jsem si ráno vzala svetr. Já jsem takový milovník všemožných svetrů a pulovrů, na doma jich mám spoustu, a Julince je v chladném počasí také ráda oblékám.
Pořád přetrvává problém s tím, že Julinka nechce jiné nápoje než Bebu, případně řídkou kaši. Tak jsem vzala zase na zkoušku dva nápoje. Přeci jen, v tom horku by měla pít i něco jiného. Vlevo Sunar - Jablečný nápoj. Krom jablek obsahuje i šípkový extrakt. CO v něm naopak ale nenajdete, tak žádné konzervační látky ani barviva.
Vpravo je džusík BIO Milder Apfel, což je stoprocentní bio jablečná šťáva. Neosahuje přidané cukry. Tak džusíku vypila Julinka půlku, a to ještě tak nějak jako váhavě. Zbytek jsem dopila já - je to dost sladké, i když nápoj neobsahuje cukr navíc! A Sunar nechtěla vůbec, to se šklebila, plivala, nic. Takže to zkusím zase příště, ale ani čaj pro kojence, různé šťávy, trošku cucne, a nic. Snad se to časem zlepší, protože samozřejmě to mléko nemůže pít pořád, že.
Další zastávkou bylo mé oblíbené knihkupectví Domeček. Alespoň jednou do měsíce si udělám radost novou knížkou, a většinou koupím něco i Julince. Tentokrát mě zaujalo puzzle v knížce. Jako dítě jsem nic podobného neměla, a to jsem pohádek měla spoustu, a vím, že kdybych něco takového doma měla, byla bych z toho unešená.
Na stavbě obsahuje tři krátké říkanky, a na vedlejší straně je puzzle, stejně jako v případě pohádkové knížky. Zkoušela jsem jeden obrázek zkusmo vyloupnout a poskládat, oba šly dobře, neničí se stránky, takže fajn. Plusem jsou samozřejmě hodně tlusté stránky z kvalitního kartonu.
Cínový vojáček byla mně neznámou pohádkou, no a po přečtení jsem zjistila, že je to dost pochmurná pohádka - ono není divu, když ji napsal Hans Christian Andersen, který je v tomto ohledu přeborník!
S oběma knížkami jsem moc spokojená, už se těším, až budu Julince pohádku číst a u toho si budeme skládat, mám z této koupě velkou radost. A obě knížky mě dohromady vyšly lehce přes stovku, takže paráda!
A pro sebe jsem si vybrala tematický horor - co je lepšího číst na mateřské, než o zlobivých dětech, které v sobě mají možná něco víc než jen zvláštní povahu...? Dětské zoubky přesně tohle ve své anotaci slibují.
Hanna je sedmiletá holčička, která nechce - nebo nemůže - mluvit. Její matka Suzette je z toho nešťastná, protože už od Hannina nejútlejšího dětství cítila, že ji holčička odmítá. Dokonce jí připadá, že ji její vlastní dítě nenávidí, a ta myšlenka ji děsí.
Alex by chtěl věřit své manželce, jenže k němu se holčička chová zcela normálně a mile. Je Hanna jen zlobivá holčička, jejíž chování pramení z vysoké inteligence a kreativity? Nebo se jen vychytrale přetvařuje, a opravdu se snaží svou matku zabít...?
Silný a břitký psychologický román nabízí více otázek než odpovědí, a podrží si své tajemství až do šokujícího konce!
Tohle je typ knihy, která by se mi mohla líbit, už se těším, až se ke knížce dostanu, snad příští týden!
A ještě zůstanu u těch dětských zoubků - včera jsem si všimla, že Julince se už úspěšně prořezává druhý zub. Je fakt, že byla taková dost protivná už od středy, ale přičítala jsem to počasí, než když jsem si při čištění všimla, že je tam! Tak jsem jí na večer dala trochu sirupu, a už spala klidně. Snad se to obejde bez dalších potíží, protože v pondělí máme jít na poslední očkování a já bych nerada, kdybych zase musela jet na pohotovost...
Ve středu, později odpoledne, kdy nebylo takové vedro, jsme si vyrazila na Rybářskou baštu U jesetera. Je to kousek od nás v obci, od domu to mám asi tak dva kilometry a kousek, takže pohoda s kočárkem. Naposledy jsem tam byla vloni, kdy jsem byla ještě těhotná, takže pro Julinku to byla premiéra.
Sedly jsme si ven, dva stolky byly obsazené cyklisty, kteří sem jezdí nejspíš často, protože během toho, co jsem jedla, se tu vystřídalo několik partiček. I když bylo horko, uvnitř seděla jenom jedna rodinka. Venku byly ale slunečníky, takže sluníčko na nás nepařilo.
Servírka byla moc příjemná, na pití jsem si objednala domácí bezinkovou limonádu, a pak nastalo mírné rozčarování, když jsem zjistila, že už nemají žádné ryby, ani meníčka. Nebylo zase tak pozdě, ale tak co se dalo dělat, tak jsem si objednala kuřecí mini řízečky a šťouchané brambory. Julinka ochutnala taky kousek masa, a chutnalo mi to velmi. Akorát toho bylo moc, takže třetí řízek jsem si vzala s sebou v ubrousku domů.
Vynikající byla i ta bezinková limonáda, jen škoda, že mají na výběr jen dvě příchutě, ještě zázvor, a ten já nerada. Obsluha příjemná, domácké prostředí, kolem pěkná příroda, paráda. Určitě zase brzy přijdeme na nějakou dobrotu!
No a když jsme šly zpátky po zadní cestě, všimla jsem si krásného hmyzího hotelu, který se musel u kapličky objevit někdy před prázdninami. Jedná se o projekt, který zpracovávali žáci místní základní školy v projektových dnech. Tyto "hotely" mají sloužit jako takový úkryt pro všechny možné broučky. Je to moc hezké, celé je to téměř z přírodních věcí, které děti nasbíraly ve svém volném čase.
Jeden hotel je taky přímo u školy, no a já doufám, že tuto práci dětí ze základní školy nikdo nezničí, byla by to veliká škoda!
Procházka byla fajn, ale už jsem se těšila domů, protože bylo fakt horko, stejně jako dneska.
Takhle to dopadá, když se Julinka rozhodne, že ten klobouk na hlavě prostě mít nechce...
Medvídek krásnej , lepšího kamaráda si nemohla vybrat . Trochu mi připomíná Kukyho z toho filmu . Knížku Dětské zoubky doporučuju - kdysi jsem si jí půjčila v knihovně a za mě hodně luxusní čtení , který ve mě zůstalo hodně dlouho . Kdyžtak dej pak vědět , jestli máme stejnej názor :) . Mějte se moc hezky a těším se na další články o životě s Julinkou .
OdpovědětVymazat