Autor: Erich Segal
Žánr: Román z lékařského prostředí
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Zářijové ráno roku 1958 se sešli na Harvardově univerzitě lékařské fakulty studenti prvního ročníku v posluchárně, aby vyslechli projev děkana Holmese. Všichni tito studenti - až na jednu výjimku to byli všichni muži, a až na jednu jedinou všichni běloši - toužili stát se lékaři, ať už se nakonec rozhodnou pro jakoukoli specializaci.
Děkanův proslov je krátký, leč ve svém sdělení dost přímočarý, přesto jsou všichni studenti natěšení a doufají, že právě oni vymyslí lék na rakovinu, podaří se jim zachránit novorozence s vývojovými vadami, či se z nich stanou brilantní chirurgové, kteří budou kouzlit na operačním sále. Někteří jsou poháněni touhou zachránit lidské životy, jiní chtějí být prostě nejlepší, protože jim nedá spát obrovská ctižádostivost.
Barney Livingston si představoval svou kariéru úplně jinak. Miloval basket, snil o kariéře slavného hráče, ale osud tomu chtěl jinak, takže skončil na fakultě. Barney neměl jednoduché dětství, jeho otec byl válečný veterán, matka se dřela v továrně, a protloukali se, jak se dalo. Barney vždy cítil velkou zodpovědnost za svého mladšího bratra Warrena.
Laura je Barneyho nejlepší kamarádka už od raného dětství. Vyrůstali vedle sebe, a Laura to neměla jako dcera španělských přistěhovalců také nejjednodušší. Zažili toho opravdu hodně, a zdá se, že přátelství je bude provázet celým životem. Barney si ale není jist tím, jakou specializaci si má jako lékař vybrat. Pitevna, chirurgie, ani interní lékařství, to není nic pro něj. Tak snad gynekologie?
Zato Laura má jasno. Miluje malé děti, a vzhledem k tomu, že přišla o sestřičku Isobel, která podlehla dětské obrně, chce se stát pediatričkou. Jenže doba není ženským lékařkám nakloněna, a i když je Laura extrémně chytrá, bude si muset své místo tvrdě vydřít.
On vůbec začátek studia je pro všechny nováčky šokem. Mají toho tolik k učení, všechny ty latinské názvy, zkoušky z chemických vzorců, a všechny kosti v těle začínají jaksi splývat... A proto není divu, že někteří si začínají pomáhat buď léky, nebo i něčím tvrdším. A hned za pár dní fakultou otřese sebevražda studenta prvního ročníku Marva.
Jednoduché to nemají ani ostatní. Bennet, jediný černoch na fakultě, musí snášet rasistické poznámky, a jeho situace je o dost složitější, že jeho adoptovaní rodiče jsou Židé. Bennet se prokáže jako brilantní chirurg, ale vzhledem k bouřlivým rasovým nepokojům v celé zemi musí být opatrný, protože lidé kolem jsou plni předsudků.
Seth je zase až příliš soucitný pro lékařské povolání, a nemůže se dívat, jak lidé, které již nelze vyléčit, hrozně trpí. Proto již několikrát stane na hraně lékařské etiky - je etické nechat trpět člověka snad ještě více než zvíře?
V průběhu let sledujeme osudy našich hrdinů. Stanou se z nich lékaři, mají v ordinaci pověšený diplom, ještě tohle všechno je jen začátek. Barney pořád neví, co chce v životě dělat, Laura se zase upne na pomoc malým dětem, a to i těm, které mají kvůli předčasnému narození malou šanci k normálnímu životu. Laura se stihne vdát za spolužáka Palmera, ale zdá se, že není tak úplně šťastná.
Jak se protnou osudy spolužáků, a najdou v pomáhání ostatním lidem své životní poslání, nebo propadnou drogám, závislosti na lécích, nebo se dokonce pokusí o sebevraždu? Rozsáhlý a mnohovrstevný román zároveň zachycuje i historické události, které ovlivnily Ameriku padesátých a šedesátých let.
Hodnocení: Doktoři mi už poměrně dlouho leželi v knihovničce. Knížku mám doma více než dva roky, tenkrát mi ji dala paní knihovnice z naší obecní knihovny spolu s hromádkou dalších vyřazených titulů. Romány z lékařského prostředí mám ráda, zejména thrillery, ale tohle je něco úplně jiného.
Kniha má více než pět stovek stránek, takže mi zabralo čtení více času, než jsem zvyklá. Začátek byl takový trochu zdlouhavější, seznámili jsme se všemi postavami, dokonce tu byla vsuvka i z konce druhé světové války, tato historická část mě velice bavila. Nebylo špatné, seznámit se s dětstvím hlavních hrdinů, ale už jsem se těšila na ty scény ze školy a posléze z praxe.
Nejvíce mi přirostl k srdci Barney a Laura. Nejlepší přátelé, kteří i když od sebe byli vzdáleni stovky kilometrů, pořád na sebe nedokázali přestat myslet. Všechny postavy ale tady byly nějakým způsobem zajímavé, a jejich osudy byly velmi realistické.
Doktoři jsou taky jenom lidi, nejsou to Bozi, a to je zde pěkně vylíčeno. I oni mají své slabosti, chybují, ocitají se často pod velkým tlakem, a prostě nejsou neomylní. Přesvědčivě zachycený život několika (ne)obyčejných lékařů.
Autor, jelikož sám není lékař, musel udělat při psaní knihy velký kus práce. Oceňuji, že tu není velké množství latinských nebo příliš odborných názvů, celé je to tak nějak lidské, ale pořád jde vidět, že při psaní musel pomáhat nějaký lékař. Jedná se o velmi rozsáhlý román, témat je tu nepřeberné množství - hypochondrie, eutanazie, krádež vědecké práce, pocit profesního vyhoření, protože být lékařem, to není opravdu jednoduché, i když si to tak často spousta z nás představuje.
Líbilo se mi prožívat s hlavními hrdiny jejich vzestupy, pády, cestu životem, lásky, zklamání, a byla tu ukázána i temná stránka lékařství, a sice ne všichni hrají fér, a někteří si dokonce myslí, že si mohou hrát na Bohy. Otázka eutanazie, to je pořád i po letech hodně propírané téma, a tady mě z toho opravdu až mrazilo.
Nakonec to se všemi dopadlo tak, jak jsem si přála, možná trochu sentimentální konec, ale co. Jen mě mrzí, že autor to na můj vkus až moc prodlužoval, té vaty kolem bylo trochu moc. No a jak jsem už zmínila - konec dobrý, všechno dobré. Fandila jsem všem kladným hrdinům, možná si je autor až trochu moc zidealizoval, ale proč vlastně ne?
Román je svým způsobem nadčasový, nedivím se, že dostal mnohé literární ceny, protože v roce vydání, 1988, musel způsobit opravdový poprask. V dobrém slova smyslu. Úplně se to navíc vymyká těm dnešním knihám z lékařského prostředí, které jsou převážně thrillery.
Pěkné, možná lehce sentimentální, ale pořád dobré, a nebojím se říci že i nadčasové čtení. Dávám osmdesát procent, protože k úplné dokonalosti kousíček chybí. Už před lety jsem od autora četla krásnou romantickou knížku, která pohladí po duši, ale je i trochu smutná - Osudová láska.
Pokud máte rádi mnohovrstevné romány a nevadí Vám lékařské prostředí, rozhodně můžu doporučit. Námět by se určitě hodil i pro televizní seriál.
A co Vy? Četli jste tuto knihu? Máte rádi knihy z lékařského prostředí? Přečtete si rádi rozsáhlý román? Četli jste Doktory? Napište mi do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji pěkný den, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat