Letní pomníčky

 Odmalička bydlím v krásném jesenickém pohoří, i když tu máme život někdy pěkně těžký, dík vysoké nezaměstnanosti a složitější dopravní dostupnosti, neměnila bych. Miluju to tady, přírodu, čistý vzduch, tu malou vísku, kde jsem vyrostla, chodila do školy, zažila tu první lásky a ani zkušenost v jiném, velkém městě na intru mě nepřiměla se přestěhovat jinam. 

V zimě a létě jsou Jeseníky rájem pro turisty. Lázně, památky, přírodní rezervace, a samotné výhledy na hory, to je prostě něco neopakovatelného. Zapustila jsem tady kořeny a už se nehodlám přesazovat jinam, dá-li osud.

Jenže tu máme i své nešvary. Krom nezaměstnanosti je to i dopravní tepna zvaná Červenohorské sedlo. Ta spojuje Jeseníky se Šumperkem, a výhledem z auta se můžete místy kochat i zde. V zimě si tu můžete zalyžovat, já zde na základce prožila část lyžařského výcviku a bylo to moc pěkné. 

No a v čem tedy tkví ten hlavní nešvar Červenohorského sedla? Bydlím cca vzdušnou čarou šest, sedm kilometrů od této dopravní tepny. A od pátku až do neděle je to tu jeden velký řev motorek. Je léto, takže mám otevřené okno, a motorky jezdí od sedmi hodin od rána až do večerních hodin. To by samozřejmě nebyl problém, pokud by řidiči byli slušní. Někteří takoví jsou. Ale když jsem jela ráno do města, tak hned tři motorkáři za sebou, očividně kamarádi, v riskantním manévru na nepřehledném úseku předjížděli osobák. 

Když jedu s kočárkem, vždy jezdím teď už po zadních cestách. Vadí mi ten provoz, hluk, neukáznění řidiči. Jenže tohle zase komplikuje fakt, že po povodních stále nemáme zpátky dřevěné lávky. Takže když už jdu po té zadní cestě, vše musím šíleně obcházet, a dokonce zastavovat o jednu zastávku dále, než jsem byla zvyklá. 

Milí motorkáři si totiž z Červenohorského sedla udělali krásnou závodní trať. Ideální podmínky tu mají - plno zatáček, opravdu zajímavý a nevšedně vymyšlený. Pokud v zimě napadne spousta sněhu, bývá to pro silničáře náročné na údržbu, tudíž je to pro řidiče často doslova "o hubu." A v létě je to o hubu proto, že vás tu může zabít neukázněný motorkář. Přeháním? Určitě ne. 

Nejsem fanoušek motorek, to říkám na rovinu. V životě jsem na tom neseděla a ani nemám chuť to zkusit. Jistě to musí být velký adrenalin. se takto projet, řezat zatáčky a nakonec si to z kopce sjet na rovince. Jenže kolik mladých, ale i starších kluků už za to zaplatilo životem? 

Ve čtvrtek tady zemřel jednačtyřicetiletý motorkář po nárazu do svodidel. Od páté hodiny večerní, kdy k nehodě došlo, byla silnice uzavřena až do devíti večer. Motorkář nezvládl řízení a narazil do svodidel. Tohle je bohužel už takový náš zvyk. Každý rok se tu na motorce zabije tolik kluků. A to proto, že je tak moc láká ten adrenalin, že ohrozí sebe, ostatní účastníky provozu, kteří za nic nemůžou, a ve výsledku to prostě často neodhadnou a skončí to fatálně. 

Ten jednačtyřicetiletý muž určitě taky měl někoho, kdo na něj doma čekal. Mámu, tátu, nebo vlastního potomka. A i kdyby ne nikoho z rodiny, tak minimálně kamarády. A tohle je prostě strašné. 

Sama jsem tuto trasu autem dlouho nejela. Naposledy vloni v létě, a to bylo motorek, co kolem nás projížděli, opravdu dost. Ale od známých slýchám velice často, že se setkali s neukázněným motorkářem. Víte, já nechci házet všechny do jednoho pytle, jak se říká. Ale když je většina prostě neukázněná, jezdí jak prasata, ohrožují ostatní a zajímá je přitom jen ten adrenalin, tak co s tím? 

A v televizi byla reportáž, že se budou instalovat další měřící prvky. Jenže žádný radar ani sebevětší policejní hlídka s tím nic neudělá, že. Pokud jedete směrem z Jeseníků, před Červenohorským sedlem je veliká cedule s nápisem: Pozor: Častý úsek smrtelných dopravních nehod. Sama jsem tuto ceduli několikrát viděla. Jenže s milovníkem rychlosti to nejspíš nic neudělá. 

Zde je pěkná citace starosty Koutů nad Desnou: "Od rána do večera tu motorky buší jako na Velké ceně Brna." No, tak to je opravdu přesné, pod tohle se podepíšu. 

Pro řidiče to taky není určitě příjemný pocit, když se na vás hejno motorek nalepí jako kobylky, pěkně těsně za auto. Nepomohly ani takové návrhy jako výměna svodidel, instalace jakýchsi podivných měřičů, a dokonce ani policejní hlídky. Milí motorkáři si vysílačkami dávají echo, a vesele tu dál pořádají své závody. 

V roce 2018 se podařilo u jednoho motorkáře naměřit rychlost 180 kilometrů v hodině. No, to už je opravdu pěkný závod, že? Když nepomůže zvýšený dohled policistů, měřiče rychlosti, výstražné cedule, tak co tedy? Ředitelství silnic a dálnic plánuje instalovat "technologii pro úsekové měření rychlosti." Důležité je to slovo - plánuje. Takže to bude kdy? To nejspíš nikdo neví, neb nemá křišťálovou kouli, že. 

Hluk z motorek snad musí vadit každému soudnému člověku. Představte si to, že jako já teď sedíte v obýváku, a každých pět minut vrmmmmmmm. Opravdu kouzelné. Vloni už se začali krom obyvatel obcí ozývat i turisté. Ti se jdou podívat do přírody, pokochat se krajinou, a tohle jim motorky svým rachotem dost znepříjemňují. To je logické. 

Jenže je nějaké řešení, jak z toho ven? Podle dopravního experta neukázněného motorkáře prostě nepřevychováte. Ta láska k adrenalinu, vysoké rychlosti, parádní trati, která je k tomu v dobrém technickém stavu dík mnohým rozsáhlým opravám, to přehluší i strach o život. A prý to díky vysokému počtu motorkářů není ani v silách policie, aby mohla mít dohled, jaký by chtěla. 

Někteří občané si stěžovali u vedení obce i na hluk v noci. No, já spím jak zabitá, mě nevzbudí nic, takže nemůžu posoudit. Ale když máte barák těsně pod Červenohorským sedlem, musí to být fakt jízda. Zatímco píšu, prakticky pořád slyším nějaké motorky. Dneska je krásně, ideální počasí na projížďku. Ale vždy je dobré mít na paměti, jet opatrně. 

Budu možná cynická, ale není mi líto těch machrů, co díky rychlé jízdě jdou smrti naproti. Je mi líto jejich rodin a těch, které nevinně vzali na onen svět sebou. Jedete s rodinou na dovolenou, a díky nějakému pitomci se už nevrátíte domů. 

Je mi smutno z toho, jak nám to tady na horách pár pitomců ničí a kazí hlukem z motorek, a taky nás nechvalně proslaví vždycky po celé republice, protože "na Červenohorském sedle se zase někdo zabil." Čest všem výjimkám, co jezdí opatrně, a nejezdí si sem zazávodit, ale jezdí podle předpisů a užívají si pocit z jízdy i tak. 

Protože tady máme hory, a ne závodní trať. Tečka. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥