Knižní recenze 389 Zlovůle

 Autor: Jorn Lier Horst 

Žánr: Thriller, Detektivní 

Mé hodnocení: 70% 

Obsah: Tom Kerr si již čtyři roky odpykává doživotní trest za brutální vraždu dvou mladých dívek. Trest si odpykává v jedné z nejpřísněji střežených norských věznic. Dívky před smrtí neskutečně trpěly, Kerr je několik dní trýznil těmi nejodpornějšími způsoby, a smrt tak pro ně byla vysvobozením. A po dlouhých čtyřech letech se Kerr rozhodl policii ukázat, kam pohřbil třetí oběť. Výměnou za převoz do věznice s mírnější ostrahou, kde nebude mít za spoluvězně psychiatrické pacienty. 

Připravenou prověrku na místě činu si vezme na starost poručík Wisting spolu se svým kolegou Stillerem. Není to jednoduchá záležitost - oblast je potřeba zmapovat, prověřit, a také zařídit personální agendu - na místě je potřeba mít krom policie i zdravotníky a novináře. Wisting není příliš nadšený, když nadřízení pověří natáčením celého zásahu jeho dceru Line. Je sice šikovná, ale otec má o dceru obavy. Co když se něco zvrtne? 

Během akce panují přísná bezpečnostní pravidla. Kerr má spoutané ruce i nohy, předtím se podrobil prohlídce tělesných otvorů, zda někde něco neschovává, a policistů je tu přítomno opravdu požehnaně. Kerr vede policisty nepřístupným terénem, protože tělo leží kus za lesem, u staré ohrady pro ovce. 

Jenže se stane něco nepředvídatelného. Jakýsi spouštěcí mechanismus spustí důmyslně ukrytý granát, na místě jsou zraněni policisté, všude panika, a Kerr prchne. Whisting i jeho dcera jsou naštěstí nezraněni, ostatní však takové štěstí nemají. 

Akce, která měla proběhnout hladce, se nepochopitelným způsobem zvrtla. Je evidentní, že Kerr musel mít komplice, který nastražil granát a věděl přesně, kterou trasou půjdou. Jediným štěstím je, že vězeň má na sobě sledovací zařízení, o kterém neví. Takže dopadení je nejspíš jen otázkou hodin, přesto se Whisting rozhodne vyčkat. 

Zaměří se na všechny, kteří přišli v poslední době s Kerrem do styku, a mohli mu tak pomáhat celou akci naplánovat. Zvlášť zajímavou osobou je Lone, která Kerrovi psala do vězení obdivné dopisy, a několikrát jej navštívila. Policisté ji sledují, a spolu s ní další osoby, a ke svému překvapení zjistí, že vězeň se skrývá v chatové kolonii. 

Ovšem ani další policejní zásah není úspěšný, a Whisting už si pomalu neví rady. Kerr je totiž velmi nebezpečným zločincem, se kterými se často do styku nedostává. Jeho povaha by se dala charakterizovat jako čisté zlo, není v něm ani kousek něčeho lidského, nezastaví se tedy opravdu před ničím. 

Když je unesena mladá policistka, jde opravdu do tuhého. A v nebezpečí se díky své novinářské zvídavosti octne i Line se svou malou dcerkou. Stop je málo, času ještě méně, podaří se Whistingovi a jeho týmu nebezpečného psychopata dopadnout? 

Hodnocení: Zlovůli jsem si půjčila v knihovně, podle anotace jsem očekávala syrovou severskou detektivku. Detektivka to tedy byla, jen převážně akčního rázu. Úvod je poměrně rychlý, svižný, hned na prvních stránkách dojde k dramatickému úprku, a policisté jsou bezradní. Tedy, bezradní - zpočátku to vypadá na rychlou akci, jenže dojde k dalšímu nečekanému zvratu. 

Přišlo mi zajímavé propojení Whistinga a jeho dcery, šlo vlastně o střet zájmů, protože policie nemůže všechny zprávy hned vyklopit novinářům. I když se Line velice snažila, otec byl v podávání informací velice střídmý, což mi přišlo v pořádku. 

Tom Kerr byl takový typický představitel psychopatického sadisty, jeho psychologický portrét tu byl velice sugestivní, až mi z toho čtení nebylo moc příjemné po těle. Autor zde načrtl opravdu zajímavou myšlenku čirého zla, tedy člověka, který v sobě nemá ani za mák empatie, lásky či soucitu. 

Vyšetřování bylo opravdu zajímavé, pořád jsem si nebyla jistá, jakým směrem se vlastně vydáváme? Uprchlý vrah, a kdy znovu udeří? Také tu byla pořád ta linka s komplicem, zda ho hledat v řadách policie, a nebo je to zase celé převrácené naruby? Oni totiž ve výsledku byli podezřelí snad úplně všichni, a přesto mi to na nikoho pořádně nesedělo. 

A nakonec se to zamotalo úplně. Děj byl velmi dobře propracovaný, napínavý, a také čtivý. Příjemná civilní detektivka, bez nějakých extrémních brutalit a hektolitrů krve. Bavila jsem se. Svým způsobem je to temná detektivka, protože zlo je tu popsáno opravdu barvitě, pro milovníky detektivek je to ale taková pěkná lahůdka. 

No a závěr byl pro mě dost nečekaný, je zvláštní, jaké mají někteří autoři nadání skrýt toho pravého pachatele tak, že celou dobu podezíráte snad všechny, ale právě ten jeden jediný člověk unikne z čtenářského hledáčku...

Dávám sedmdesát procent, jedná se o solidní severskou krimi, ale nějakou atmosféra tajemna tu nehledejte, což je pro mě s tímto žánrem tak nějak spjaté. Ale nevadí. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné slunečné dny, Vaše Eliss ♥