Fobie z jehel

 Očkování, odběry krve, případně aplikace kanyly do žíly - to jsou věci, kterým se prakticky nikdo z nás v životě nevyhne. A pro někoho je to doslova noční můra, jelikož jej ochromuje strach z jehel. Odborně se tomu říká trypanofobie. Takové pěkné slovo, a přitom... 

Za sebe musím říct, že tohle mě zrovna moc netrápí. Jasně, není to příjemné, jehly nemáme obecně v lásce asi nikdo - krom narkomanů, že, ovšem to je něco jiného. Vyloženě fobii nemám. Ale když mi bylo deset let, byla jsem v nemocnici kvůli problémům s močovým měchýřem, ležela jsem tam asi dva týdny. A samozřejmě mi několikrát brali krev. Pamatuji si tu hrůzu, když jsem koukala, jak mi sestra odebírá krev, a tu přemisťovala do jiných ampulek. To mám dodnes v živé paměti, protože jsem se tehdy fakt bála. Sestra sice říkala, ať tam nekoukám, ale já koukala. 

Můj recept na klidný odběr je se v žádném případě na to nedívat. Otočím hlavu, klábosím se sestrou, a je hotovo. Jasně, že to bolí, ale vždycky to přejde. A musím říct, že mám štěstí na šikovné sestřičky, protože to většinou vůbec nebolí. 

Ani očkování mi nedělá větší problémy. Naposledy jsem byla na tetanovce, to bolelo až následně po očkování, protože injekce byla do zadku, takže nic příjemného. Ale dá se to vydržet, nejsem ten typ, co kvůli tomu vyvádí u doktora. Zato můj bratr má z jehel panickou hrůzu, kvůli tomu nechodí ani dávat krev, ač je u policie. 

Zajímavé jsou statistiky - průměrně 25% dospělých trpí strachem z jehel, 75% dětí postihuje to samé, a 10% populace se vyhýbá zákrokům spojených s jehlami. 

Většina odborníků se shoduje, že strach z jehel pramení už v dětství. Stačí jedna jediná nepříjemná zkušenost, a je zaděláno na celý život. A tahle fobie je dokonce dědičná - pokud má strach z jehel maminka, dítě jej bude mít pravděpodobně také. Evoluční původ strachu z jehel může být způsoben dávnými zraněnými v podobě tesáků, zubů, drápů a klů, a to si s sebou neseme až do současnosti. 

První dutá jehla k aplikaci do podkoží byla použita až v roce 1844, kdy ji vynalezl irský lékař Francis Rynd. 

Co by mi určitě dělalo problém, kdybych si měla sama píchnout nějaký lék. To vím, že by mi bylo zatěžko, ale z toho důvodu, zda bych jehlu aplikovala správně. A diabetici se tomu často nevyhnou. Další čísla říkají, že více než 4% obyvatel Česka vnímá injekci jako silně stresující záležitost, a kvůli tomu třeba ani nejdou na preventivní prohlídku. 

40% dotázaných vadí jehla jako taková. 29.9% má strach z bolesti, 27.7% vadí pohled na krev. 15.6% se děsí výsledků vyšetření. To je celkem zajímavé, strach z výsledků vyšetření je dle mého celkem přirozený, ta nejistota je vážně nepříjemná, co si budeme povídat. 

A pro děti to musí být opravdu až traumatizující zážitek, pokud je tento strach pronásleduje. Někdy dochází i k situacím, kdy několik zdravotníků musí dítě držet, aby se vůbec odběr mohl uskutečnit. Podle lékařů je důležité dítěti vždy vše vysvětlit, ukázat na obrázku, co se bude dít. Osvědčilo se také ukázat aplikaci injekce třeba na panence, a hlavně mluvit na rovinu, bez ironie či nadsázky, to dítěti moc nepomůže. 

V Mnichově dokonce existuje pro lidi trpící hrůzou z jehel speciální terapie. V Německu trpí fobickým strach z jehel asi 3% populace. Což není málo! Někteří z lidí, kteří touto fobií trpí, dokonce omdlévají při pohledu na injekci, či na obrázek krve. Dokonce se objevily i případy žen, které rezignovaly na to mít dítě jen z důvodu, že by během těhotenství musely absolvovat odběry krve, případně další úkony spojené s injekcemi... 

Pokud se lidé vyhýbají preventivním prohlídkám jen kvůli strach z injekce, jedná se už opravdu o vážný problém. A tohle přiznává až desetina osob! A díky tomu si můžeme zadělat na komplikace, když se kvůli tomu neodhalí zdravotní problém, který se třeba začne řešit, až když už je pozdě... 

Edukační kampaň Odběry krve bez obav si klade za cíl lidem proces odběru krve přiblížit, poskytnout praktické rady a zmírnit obavy na minimum. Klienti si nejprve jehly a stříkačky prohlížejí na snímcích, poté na videozáznamech, pokud vše zvládnou, následuje píchnutí do prstu a nakonec odběry krve nebo injekce fyziologického roztoku. 

Ale můžeme to zkusit i sami doma. Večer před plánovaným odběrem se můžeme zrelaxovat, udělat si pohodu a uvolnit se. K lékaři je důležité přijít včas a odpočinutí. A důležité je nepodcenit příjem tekutin, a své udělá i ochotný a vstřícný personál. Když je sestřička zamračená a špatně naladěná, na odvaze k odběru nám to nepřidá, že. 

Někomu třeba pomohou během odběru i sluchátka na uších, a nebo zkrátka myslet na něco jiného. 

Já vím, že to zní jako klišé, ale je důležité se svým strachům postavit a bojovat s nimi. Protože ohrozit své zdraví kvůli strachu z injekce, to už je opravdu na pováženou. Ale chápu, že někdo se fakt tak bojí. Já se třeba strašně bojím pavouků, a to tak, že mi přejede mráz po celém těle a rozbuší se mi srdce, když nějakého uvidím. 

Taková fobie, to opravdu není žádná legrace. 

Máte také nějakou fobii? Bojíte se jehel a očkování? Vyhýbali jste se někdy kvůli tomu návštěvám lékaře? Nebo jste se báli injekcí v dětství? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné červnové dny, Vaše Eliss ♥