Čichám, tedy jsem

Čich je někdy dost neprávem opomíjený lidský smysl, ale je pro nás životně důležitý a takřka nepostradatelný. Před dvěma lety v zimě jsem chytila nějakou mutaci covidu, a přišla jsem o čich i chuť. A to vám řeknu, to bylo pěkně nepříjemné. Najednou vůbec nic necítit, to už bych nikdy nechtěla zažít. Dost se mě nové čichové vjemy natrápily i v těhotenství. 

Maso mi smrdělo jak něco zkaženého, hrozně mě dráždila vůně aviváže, kterou přitom kupuji už tolik let, a i ten prací prášek mi voněl tak nějak jinak. Podle vědců je čich těhotné ženy až o celých osmdesát procent citlivější. Doposud se neví, co to způsobuje, pravděpodobně za tím ale stojí větší prokrvení centra čichových receptorů. 

Jaro, léto, období, kdy všechno začíná kvést, to také působí na můj nos dost neblaze. Pyly, kvetoucí rostliny, to vše mě nutí ke kýchání a smrkání. Beru na alergii léky, přesto když někdy projdu kolem něčeho kvetoucího, co mi zrovna vadí, cítím, jak mi to nepříjemně a silně voní a lechtá v nose.  

S trochou nadsázky se dá říct, že každý z nás cítí trochu jinak. A je tomu opravdu tak - každému z nás voní jiný parfém, jiná aviváž, a nebo třeba i jídlo, které nemáme rádi, tak nám prostě nevoní, zatímco sousedovi se při zachycení jeho vůně sbíhají sliny. Také mám podobnou zkušenost, objednala jsem si voňavku, protože přiložený vzoreček mi krásně voněl. Jenže když jsem se doma navoněla, zjistila jsem, že tu vůni nemůžu ani cítit. Něco mi tam vadilo.

Tak jsem ji darovala kamarádce, která byla nadšená. 

Dost mě překvapilo číslo, kolik pachů vlastně dokážeme rozpoznat. A podle posledních výzkumů vědců je jich až jeden bilion! To je opravdu neuvěřitelné. Ale i přesto máme v mozku málo vyvinutou část, která je zodpovědná za zpracovávání vůní. U člověka zaujímá pouze 0.01 procent mozkové tkáně, zatímco u myší je na procentech dvou. 

Vědci se vesměs shodli na myšlence, že za slabší lidský čich může i nás vzpřímený postoj. Tedy další daň evoluce. Od okamžiku, kdy jsme začali chodit po dvou, už nepotřebujeme tolik citlivý nos. Co je zajímavé, tak opravdu dokážeme určitým způsobem cítit i emoce. Přesněji řečeno tedy chemických látek, které se při prožitku uvolní. 

Tímto způsobem lze vycítit strach nebo znechucení u druhých lidí, a pak se na tyto emoce, třebas i nevědomky, také naladit. A důležité také je, aby nám voněl životní partner. Ženy prý dokáží "vycítit" muže, který má silnější imunitu, a do toho se může snáze zamilovat. A toto se děje nejčastěji v období ovulace, tedy kdy má žena největší šanci otěhotnět. 

Ale je prokázáno, že hormonální antikoncepce ovlivňuje vnímání vůní a pachů. Takto si žena může vybrat partnera, který jí třebas po vysazení pilulek přestane vonět. A u mužů je to také tak - spíše jim bude více vonět žena, která hormonální antikoncepci nebere... Zajímavé, že? 

A která je ta úplně nejkrásnější vůně na světě? Pro každou ženu je to určitě vůně jejího miminka. Ten malý, voňavý uzlíček, to je opravdu kouzelné. Matky dokáží téměř se stoprocentní jistotou rozpoznat vůni vlastního dítěte mezi množstvím dalších. I mě Julinka krásně voní, hlavně když byla ještě maličká, to voněla mlékem, pudrem, teď už je ta vůně jiná, ale pořád moc krásná. 

Miminko taky pozná maminku po čichu, a tohle je ta vazba na celý život. Vůně maminky, člověka, který nás provází dětstvím... Čich je navíc první smysl, který se vyvíjí již v děloze, a dítě bezprostředně po narození odmítá hořké chutě, signalizující možnou toxicitu. 

Příjemné čichové vjemy mozek vyhodnotí za půl vteřiny, ale ty nepříjemné, tedy signál o potencionální hrozbě už během 150 milisekund! To je také nejspíš pozůstatek evoluce - reflexivní signál k ucuknutí od zdroje zápachu. 

A každý z nás má spojené vůně s nějakým zážitkem. Když jednou nějaký pach zaregistrujeme, v našem mozku se uloží jeho stopa a spojí se s konkrétní emocí. A jakmile se s ním setkáme příště, automaticky si vybavíme situaci, v jaké jsme danou vůni naposledy cítili. 

Když navštívím babičku a ucítím vůni jejího bytu, okamžitě se vrátím zpátky do dětství. Zase je mi pět a jsem tady na prázdninách, které si parádně užiju. A zajímavé je, že každý domov oplývá svým pachem, ale cítí jej pouze ten, kdo je tu na návštěvě. Po několika nádeších totiž už vlastní vůni domova necítíme - stejné je to i s naším tělesných pachem, případně voňavkou. Na svou vůni se naladíme, a už ji zkrátka nevnímáme. 

Ale pokud budeme z domova třeba na týden pryč, zase si na něj budeme zvykat, a bude nám to tu specificky vonět. Ne nadarmo se tedy neříká - nikde to nevoní tak jako doma. To je opravdu pravda. 

Já třeba miluju vůni čerstvě posekané trávy, sladkých citrusů, jahodového shaku, a někdy mi hezky voní i hnůj, který tu vozí zemědělské stroje. Zvláštní, že? Vadí mi vůně brokolice, kapusty, a před lety jsem na praxi ve škole ucítila nějaké rozkládající se zvíře. Ten nasládlý pach se nedá zapomenout, a to bylo opravdu strašné, málem jsem se tehdy pozvracela. 

Tak jen samé příjemné vůně a libé vzpomínky, které přinášejí! 

Jaké vůně máte rádi Vy? Kupujete si často voňavky? Máte také některé vůně spojené s dětstvím a zážitky? Je nějaké jídlo, které doslova nemůžete "ani cítit?" Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné sluníčkové dny, Vaše Eliss ♥