Přeskočit na hlavní obsah

Už je lépe

 Chřipku jsem neměla už roky a tak mě to dost semlelo. V úterý ráno mi přitom bylo ještě fajn. Nástup nemoci byl úplně nenadálý. Začalo to strašnými bolestmi svalů na nohách, pokračovalo rychlým atakem zimnice a horečky. Seděla jsem u rozpálených kamen a klepala mnou zima, ale cítila jsem, že mám horečku. Tak jsem brala Acylpyrin, pila čaje a potila se.

Ovšem nejhorší byly ty bolesti břicha a průjem - sedlo mi to na střeva, "naštěstí", takže jsem pořád chodila na záchod a braly mě strašné křeče do břicha. Tohle bych fakt nikdy nikomu nepřála. Ovšem zajímavé je, že jsem měla pořád chuť k jídlu, ale dávala jsem si tedy jen dietní věci. Piškoty, pečivo, hořký čaj, ale stejně mě pořád bolelo břicho.

Přítel je teď ještě doma, naštěstí to nechytil, takže se mohl v noci starat o Julinku, já jsem prostě nebyla schopná k ní vstát, jak mi bylo strašně. Nebrala jsem si ji ani k sobě do postele, měla jsem strach aby nebyla také nemocná, naštěstí jsem to z rodiny odnesla jedině já. 




Ona ta chřipka teď řádí všude, moje máma byla nemocná taky, a pořád se jí nechce pustit otravný kašel, ale šla s tím i do práce, vzala si jen dva dny dovolené. Já si vůbec nedovedu představit jít takto mezi lidi, a dokonce je u nás na základce omezená výuka, protože lehli nejen žáci, ale i učitelé. 

A jako by toho nebylo dost, řešíme teď v užší rodině dost ošklivou věc která se i mě dost citlivě dotýká, ale nechci o tom teď psát. Pořád totiž věřím, že se to může otočit k dobrému, nemůžu přestat doufat a být optimistou. 

Ale velkou radost mi dělá Julinka. Ochutnáváme další a další příkrmy, krásně papá, přibírá a vypadá to, že se brzy začne plazit. Malý pěnový kobereček, který jsem koupila, je k tomuto účelu opravdu ideální. 




A takhle spolu vždycky po ránu s Julinkou leháváme. V noci spí v postýlce, ale ráno se ještě vždycky natáhneme spolu. Je to moc fajn. 


Včera Julinka oslavila půl roku. Už šest měsíců jsem mámou a je to moc krásné, ale i náročné, ale neměnila bych. Není většího štěstí než mít u sebe miminko. 

A s počasím je to pořád taky jak na houpačce. Chvíli jarní, pak se zase o slovo přihlásí zima, dneska bylo zase pod mrakem, včera zase slunečno a krásně. Příští týden jdeme s Julinkou na další kontrolu, měření a vážení, další očkování nás čeká až tuším za pět měsíců. Zoubky zatím pořád nerostou, ale ještě na to máme fůru času. 

Hlavně jsem ráda, že už je mi dobře, protože tohle byl opravdu nepříjemný chřipkový stav a doufám, že alespoň na rok mám od nemocí pokoj. Nejvíc jsem ráda, že Julinka je zdravá, protože to je nejvíc. Zítra mám v plánu procházku do města a kávičku, moc se těším, a už netrpělivě vyhlížím to pravé jaro.

Přeji Vám vše hlavně hodně zdraví a ať se Vám ta hnusná chřipka vyhne, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Tak to je dobře , že je dobře :) .Užij si procházku a kávičku , vždycky je fajn se odměnit :) .

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem ráda, že už máš nejhorší za sebou, hlavně, že to neskočilo na Julinku, moc vás obě zdravím 😘😉

    OdpovědětVymazat
  3. Julinka roste opravdu jako z vody. Dneska přišel z práce s kašlem syn a hned zalehl, usnul a spí a spí. A také ho včera bolely svaly na nohou. Asi se tedy chřipka připlížila i do naší rodiny. Je dobře, že už jsi z nejhoršího venku.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...