Přeskočit na hlavní obsah

Už je lépe

 Chřipku jsem neměla už roky a tak mě to dost semlelo. V úterý ráno mi přitom bylo ještě fajn. Nástup nemoci byl úplně nenadálý. Začalo to strašnými bolestmi svalů na nohách, pokračovalo rychlým atakem zimnice a horečky. Seděla jsem u rozpálených kamen a klepala mnou zima, ale cítila jsem, že mám horečku. Tak jsem brala Acylpyrin, pila čaje a potila se.

Ovšem nejhorší byly ty bolesti břicha a průjem - sedlo mi to na střeva, "naštěstí", takže jsem pořád chodila na záchod a braly mě strašné křeče do břicha. Tohle bych fakt nikdy nikomu nepřála. Ovšem zajímavé je, že jsem měla pořád chuť k jídlu, ale dávala jsem si tedy jen dietní věci. Piškoty, pečivo, hořký čaj, ale stejně mě pořád bolelo břicho.

Přítel je teď ještě doma, naštěstí to nechytil, takže se mohl v noci starat o Julinku, já jsem prostě nebyla schopná k ní vstát, jak mi bylo strašně. Nebrala jsem si ji ani k sobě do postele, měla jsem strach aby nebyla také nemocná, naštěstí jsem to z rodiny odnesla jedině já. 




Ona ta chřipka teď řádí všude, moje máma byla nemocná taky, a pořád se jí nechce pustit otravný kašel, ale šla s tím i do práce, vzala si jen dva dny dovolené. Já si vůbec nedovedu představit jít takto mezi lidi, a dokonce je u nás na základce omezená výuka, protože lehli nejen žáci, ale i učitelé. 

A jako by toho nebylo dost, řešíme teď v užší rodině dost ošklivou věc která se i mě dost citlivě dotýká, ale nechci o tom teď psát. Pořád totiž věřím, že se to může otočit k dobrému, nemůžu přestat doufat a být optimistou. 

Ale velkou radost mi dělá Julinka. Ochutnáváme další a další příkrmy, krásně papá, přibírá a vypadá to, že se brzy začne plazit. Malý pěnový kobereček, který jsem koupila, je k tomuto účelu opravdu ideální. 




A takhle spolu vždycky po ránu s Julinkou leháváme. V noci spí v postýlce, ale ráno se ještě vždycky natáhneme spolu. Je to moc fajn. 


Včera Julinka oslavila půl roku. Už šest měsíců jsem mámou a je to moc krásné, ale i náročné, ale neměnila bych. Není většího štěstí než mít u sebe miminko. 

A s počasím je to pořád taky jak na houpačce. Chvíli jarní, pak se zase o slovo přihlásí zima, dneska bylo zase pod mrakem, včera zase slunečno a krásně. Příští týden jdeme s Julinkou na další kontrolu, měření a vážení, další očkování nás čeká až tuším za pět měsíců. Zoubky zatím pořád nerostou, ale ještě na to máme fůru času. 

Hlavně jsem ráda, že už je mi dobře, protože tohle byl opravdu nepříjemný chřipkový stav a doufám, že alespoň na rok mám od nemocí pokoj. Nejvíc jsem ráda, že Julinka je zdravá, protože to je nejvíc. Zítra mám v plánu procházku do města a kávičku, moc se těším, a už netrpělivě vyhlížím to pravé jaro.

Přeji Vám vše hlavně hodně zdraví a ať se Vám ta hnusná chřipka vyhne, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Tak to je dobře , že je dobře :) .Užij si procházku a kávičku , vždycky je fajn se odměnit :) .

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem ráda, že už máš nejhorší za sebou, hlavně, že to neskočilo na Julinku, moc vás obě zdravím 😘😉

    OdpovědětVymazat
  3. Julinka roste opravdu jako z vody. Dneska přišel z práce s kašlem syn a hned zalehl, usnul a spí a spí. A také ho včera bolely svaly na nohou. Asi se tedy chřipka připlížila i do naší rodiny. Je dobře, že už jsi z nejhoršího venku.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Letní nálada je tu

 Včerejší dusný den skončil večerní bouřkou a deštěm, a tentokrát bylo hromobití jak má být. Ale dneska už je zase teplo, ráno to vypadalo na chladný den, dokonce bylo zamračeno, ale nakonec se krásně vyčasilo.  Hodně teď chodíme ven, což je fajn. Julince se ve sportovním kočárku moc líbí, co už se jí líbí méně, jsou ponožky a punčocháče. Zrovna dneska jsme ve městě ztratili jeden pár, to prostě nelze uhlídat, každou chvíli má ponožku dole a vesele ji žvýká.  A venku v přírodě ji zajímají kytičky, travička, hlína, nejradši by všechno ochutnala a musím hlídat, co si chce dát do pusy. Na polní cestě nám vyrostl tento zajímavý oblouk, asi plašič na ptáky, těžko říct, k čemu to může sloužit? No působilo to na mě až lehce děsivě, takový výtvor uprostřed ničeho.  Julča je pořád moc hodné miminko. Pláče jen někdy před usnutím, a když má velký hlad. Z jídla jí chutná všechno, zkoušela jsem jí dát i vařený, rozmixovaný špenát, do toho trošku rozdrceného bramboru. A někdy jíme...