Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 374 Dům na pobřeží

 Autor: Louise Douglas

Žánr: Román, Drama, Mysteriózní

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Edie se po dlouhých letech vrací na prosluněnou Sicílii. Ale nijak ji tenhle neplánovaný návrat netěší. Po deseti letech totiž zase potkává svého bývalého manžela Joea. Villa della Madonna del Mare je honosná vila, stojící na krásném pobřeží jen kousíček od vyhlášené pláže. A Edie se sem vrací jen proto, že jí bývalá tchýně Anna odkázala polovinu právě této nemovitosti. 

Edie už více než deset let Annu nenáviděla a když se dozvěděla o její smrti, cítila jen velkou úlevu a zadostiučinění. Jak by kdy mohla Anně odpustit, když zničila její štěstí, rodinu a manželství? Dává totiž Anně za vinu to, že díky ní zemřel její milovaný syn Daniel, a Edie se od té doby změnila, a je jasné, že nejen ona. Joe se chová ke své bývalé ženě velmi formálně, jsou tu koneckonců jen proto, aby se vyřešily věci ohledně prodeje domu.

Je přeci v jejich zájmu vilu co nejrychleji prodat. Joe potřebuje peníze, aby si mohl splnit dávné sny. Jenže ještě předtím je potřeba dát věci do pořádku. Sepsat inventář věcí ve vile, rozhodnout, co si ponechat a co prodat, případně provést nezbytné opravy, aby byl dům pro potencionální kupce zajímavý. 

Vila je na první pohled opravdu v hrozném stavu. Nikdo tu dlouhé roky nebydlel, všude spousta prachu, a ani zatlučené okenice, které dovnitř nepropouštěly denní světlo, na dojmu příliš nepřidávají. Jenže vzhledem k odlehlosti celého místa musejí bývalí manželé přespat ve vile, potmě, bez vody a s minimem zásob, jelikož počítali s tím, že se záležitost odbude rychle a hned ten den se mohou vrátit domů. Bohužel se ukázalo, že budou muset nějakou dobu spolupracovat. 

Edie by se nejraději vrátila ihned domů, do svého anglického bytu, který obývá s kamarádkou, které se stará o početnou psí smečku, ale Joe trvá na tom, aby zůstala. A Edie musí přiznat, že ji toto místo fascinuje. Nikdy vlastně pořádně vilu nenavštívila, a cítí, že na ni staré sídlo působí magickým dojmem.

Zdá se totiž, že místo ukrývá spoustu tajemství. Komu patří hřbitůvek ukrytý za lesním hájkem? Když v noci začne Edie slýchat podivné hlasy a kroky, je si jistá, že je tu někdo další. Ani nejbližší sousedé se nechovají zrovna přátelsky, a když někdo začne způsobovat Edie a Joeovi drobné naschvály, je jasné, že se něco děje. Jenže nález mrtvé kočky u dveří ještě může vypadat jako náhoda. Ale co vrána přibitá na vchodové dveře a rozřezané pneumatiky u auta?

Lze to ještě svést na duchy mrtvých, nebo někomu příjezd DeLucových leží pořádně v žaludku? Edie a Joe si dali hlavně za úkol dát do pořádku vilu a najít slavný obraz, který má nevyčíslitelnou hodnotu hlavně z generačního hlediska. Ale podaří se jim dát do pořádku i svůj pošramocený vztah, odpustit staré křivdy a jít v životě dál? 

Zdá se, že dům na pobřeží je opravdu plný tajemství, a nebude nouze o pořádná překvapení! 



Hodnocení: Dům na pobřeží jsem si koupila vloni v létě v místním knihkupectví. Knížka měla výraznou slevu, zaujala mě anotace, plusem je i nádherně graficky zpracovaná obálka, tak jsem si ji koupila. 

Očekávala jsem něco ve stylu mysteriózního thrilleru s nádechem hororu, nakonec to bylo trošku jinak. Ale nepředbíhejme! 

Začátek knížky je poměrně rozvleklý. Hodně se tu mluví, než se vůbec dostaneme do honosné vily poměrně to trvá a už mi bylo jasné, že nepůjde asi tak úplně o horor. Řeší se tu totiž rodinné drama, staré křivdy a pocit velké ztráty. Dva lidé, kteří se kdysi tak moc milovali, přišli o dítě, a jejich cesty se rozešly jelikož jejich vztah přestal dávat smysl. 

Přesto spolu musí spolupracovat, ačkoliv je jasné, že mezi nimi panuje nepřátelství a nedořešené záležitosti. Ale postupem času se to všechno začne rozkrývat, na povrch začnou vyplouvat věci z minulosti a moc se mi líbila i ta detektivní zápletka. Celé to bylo i celkem tajuplné, autorka moc hezky popsala atmosféru sídla a chvílemi mě i mrazilo příjemně v zádech.

Co mě ale dost zamrzelo bylo to, že jsme se dozvěděli co se vlastně stalo Danielovi příliš brzy, tohle bych nechala až ke konci, nechápu, proč měla autorka potřebu to čtenáři naservírovat hned zpočátku. Moment překvapení byl pryč. Což zamrzí. Jedná se o příběh o jedné velké rodinné bolesti, kterou se snaží dva dospělí lidé i po dlouhé době překonat a zároveň najít i cestu zpět k sobě.

Líbila se mi i atmosféra městečka, krásně vykreslená Sicílie - hned bych tam jela na dovolenou - prosluněné pláže, krásná příroda, dobré jídlo a víno... Byl to vlastně takový miš-maš - detektivka, román, trochu i romantika, ale víceméně převažovala ta dramatická linka. Akorát na můj vkus už to bylo ke konci moc přepálené, najednou jako by to chtěla autorka celé uspíšit, a to bylo celou dobu vyprávění takové pomalé, ledabylé, a najednou se toho stalo až příliš. 

Edie byla hrozně fajn hrdinka, sympatická, dokázala jsem se do ní vžít a ta její bolest byla popsána naprosto věrohodně. Na jednu stranu byla knížka v tomto ohledu i smutná, ale bohužel i takové věci osud někdy přinese...

Hrozně zvláštní kniha, líbila se mi, přesto jsou mé pocity dost rozporuplné. Pořád nad tím musím přemýšlet a sumírovat si v hlavě, o čem to vlastně bylo. Ale dávám osmdesát procent a třeba se ke knize ještě někdy vrátím. 

Tuto knížku bych doporučila spíše ženskému okruhu čtenářů, muže to nejspíše bavit nebude, ale jako takové čtení třeba na dovolenou nebo na dlouhé podzimní večery je to celkem ideální volba. Ale každému asi zase nesedne ten pomalejší styl vyprávění.

A co Vy? Máte rádi rodinná dramata ze života? Vadí Vám, když je knížka příliš smutná? Máte rádi romány s prvky tajemna, kdy celou dobu vlastně nevíte, na čem jste? Kupujete také někdy knížky ve výprodeji, a máte při výběru šťastnou ruku? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Mysteriózní - tohle slovo pro mě vždycky bylo jako magnet a hodně jsem ho vyhledávala . Ale zjistila jsem ,že co se týče knížek , tak aspoň já mám s tímhle zařazením problém . Často v knížkách hledám to mysteriózno marně nebo ho spíš nepoznám . Ve filmech problém nemám , takže asi to potřebuju vidět spíš vizuálně .

    OdpovědětVymazat
  2. Romány s prvky tajemna mám docela ráda, jen se vyhýbám těm, kde se to hemží nadpřirozenými věcmi. A nemusím ty, kde je příběh neukončený.
    Díky za recenzi a hezký den

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....