Knižní recenze 373 Pro oči nevidím

 Autor: Marie Horová 

Žánr: Detektivní, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Martin Stein se před lety vrátil z Německa a v současnosti pracuje v malém městečku jako dětský psycholog. Práce je to poměrně zajímavá, i když v mnohém náročná. Velkou výhodou ale je, že Martin si může řídit pracovní dobu sám, což mu umožňuje pořádat večírky s přáteli a užívat si staromládeneckého života, na který je léta zvyklý. 

Proto když třiadvacátého dubna brzy ráno vzbudí Martina naléhavé zvonění u domovních dveří, je v prvé řadě rozmrzelý, a až pak překvapený. Ovšem příjemně, tedy alespoň na první pohled to tak vypadá. S Karlou Kastnerovou jej pojí dávné přátelství, kdysi spolu prožili i krátký románek. Jenže to s čím se Karla Martinovi svěří, je jasné, že nepřišla jen tak. Přišla kvůli svému synovi -  desetiletý Bert se ztratil šestnáctého listopadu cestou z florbalového tréninku. 

U školy se rozloučil s kamarády, všechno bylo jako obvykle, ze školy to měl domů dvacet minut po trase, která nebyla nijak nebezpečná, a vzdálenému parku, kde se schází podivná individua, se vyhýbal, protože přeci jen ve svých deseti letech byl dost bojácný. Nebo to bylo jinak? 

Policie sice zadržela podezřelého, který se následně dokonce k činu přiznal. Jenže podle Karlina názoru není známý pedofil Toman pachatelem. Ale policie případ uzavřela s tím, že Bert je mrtvý - Toman tvrdí, že chlapce vylákal do parku, pak ho zabil a hodil z mola do řeky, ale ve své výpovědi nebyl příliš sdílný a spousta detailů Karle nesedí. Svého syna přece zná, s cizím člověkem by nikdy nešel, a navíc ten park, kde s Tomanem byl, by Bert nikdy nenavštívil...

Karla chce po Martinovi pomoc - chce jediné - najít svého syna. Ten sice spolupracuje s policií jen velmi povrchně, ale přes svou známou z místního policejního oddělení Patricii se dostane ke kolegům, kteří Bertovo zmizení měli na starost. 

Shodou náhod je Martin vtažen do nových případů - ve velmi zajímavých časových odstupech došlo ve městě k vraždám několika mladých žen, které si jsou podobné vzhledem, a vrah je dost ošklivě zohavil. A zároveň pátrá i po Bertovi, ačkoliv policejní nadřízení jsou více než skeptičtí a Martin má velice silný pocit, že zametají důkazy pod koberec.

Podaří se objevit vraha mladých žen dřív, než dojde k dalšímu zločinu? A co se stalo s Bertem? Může mít v jeho zmizení prsty vlivný místní podnikatel, který je znám svým neomaleným chováním a neštítí se toho nejhoršího? Nebo jdou stopy úplně jiným směrem? 

Někdy platí to staré přísloví - pro oči nevidím - přestože by nás to mělo ťuknout přímo do očí! Oba případy mají jedno společné - nikdo nic neviděl. Martin se ale nehodlá vzdát, ale netuší, že mu hrozí nebezpečí od někoho, od koho by to nikdy nečekal. Ještě je tu jedna pěkná parafráze - pro stromy nevidím les. 

Případ je opravdu složitý, zapeklitý, podezřelých přibývá, ale pořád tu není žádný pádný důkaz. Ale závěr bude opravdu napínavý, a konečné rozuzlení opravdu nečekané. Nebo se nabízelo celou dobu? 

Hodnocení: Další přečtený titul z edice Původní česká detektivka. U nás v knihovně se vždycky v rámci výměnného fondu objeví další knížka z této série, tak si ji vždycky ráda půjčím. Většinou se jedná o poměrně kvalitní čtivo, ale už několikrát se mi stalo, že knížku bych nenazvala jinak než brakem. Je to tedy vždycky tak trochu sázka do loterie. 

Knížka Pro oči nevidím mě zaujala hned svou anotací. Ztracené dítě, do toho zabité ženy, to dávalo tušit opravdu zajímavou detektivku. Úvod byl velmi rychlý, to mám ráda, když se jde rovnou vyšetřovat, a nejsou tu všelijaké ty kudrlinky okolo. Dalším překvapením byla příjemná civilnost knihy. Styl vyprávění mi sednul, všechny postavy byly uvěřitelné, a dovedla jsem se vcítit i do hlavního hrdiny. 

Celá ta situace působila naprosto uvěřitelně, akorát jsem měla jisté pochybnosti, jak se dají najít po takové době od chlapcova zmizení nové stopy. Po rychlém úvodu začal děj plynout trochu pozvolněji, ale to mi vůbec nevadilo. Nemohla jsem knížku odložit, jak mě to vcuclo, a přestala jsem číst teprve, když mě začaly bolet oči. 

Stop bylo poměrně dost, směry pátrání se ubíhaly pořád různými směry, a já pořád přemítala, kdo to vlastně udělal, a jestli spolu zmizení chlapce a vraždy žen vůbec nějak souvisí, a taky tu samozřejmě byla otázka, zda je Bert naživu, či ne... 

A hlavně to celé mělo atmosféru, za kterou se nemusí stydět ani severské detektivky. Hrozně mě to bavilo, ve vzduchu bylo cítit to hmatatelné cosi, temno a syrovost z toho jen sálalo. Troufám si knihu nazvat slovem znepokojující. Jako máma si vůbec nedovedu představit, jak děsivé musí být to, že se dítě jednoho dne nevrátí ze školy domů, jako ta šílená nejhorší noční můra, která nekončí. 

Příběh byl skvěle vystavěn, atmosféra a napětí gradovala, no a osoba pachatele mě vůbec nenapadla a za podobnou zápletku by se nemusela stydět ani Agatha Christie. Opravdu, dobrá kniha, ač s poměrně těžkým tématem, které se nečte lehce. Ale i taková témata bohužel rezonují naší společností. 

Knížku jsem zhltla jako malinu, tentokrát jsem velice spokojená, ale rozhodně nedoporučuji lidem se slabšími nervy, není to odpočinkové čtení. Dávám osmdesát procent a téma knihy se mi z hlavy rozhodně jen tak nevypaří, pořád o ní musím přemýšlet.

A co Vy? Znáte edici Původní česká detektivka? Četli jste nějaké tituly, a jak se Vám líbily? Vyhledáváte české autory? Přečtete si rádi knihy i s ne zrovna pěknými tématy? Napište mi do komentářů! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥