Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 372 Ta druhá

 Autor: Joy Fieldingová

Žánr: Román, Ze života, Romantický

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Jill Plumleyová je už čtyři roky šťastně vdaná, a její život je tedy na první pohled hotová idylka. David je úspěšný rozvodový advokát, ve firmě, kterou založil se svými společníky se mu velmi daří, a finančně na tom tedy není vůbec špatně. 

Ale přesto musí Jill chodit do práce, učí na univerzitě dokumentaristiku. David se totiž rozvedl se svou první ženou Elaine, které musí platit alimenty na děti plus další výdaje, které si zahořklá manželka vymyslí. Čtrnáctiletá Laura a o dva roky mladší Jason jsou právě v pokročilé fázi puberty, rozvod rodičů pořád nesou velmi těžce, a vztahy s macechou jsou, mírně řečeno, napjaté. 

Sobotní piknik, který měl být jen jedním z mnoha v řadě, však změní Jill celý život, aniž to tuší. Už ten den začal tak nějak špatně, kdy se ráno pozvracela z krevet, pak zase cestou pro Davidovy děti málem bourala, a jako třešnička na dortu bylo zjištění, že je na piknik naprosto nevhodně, příliš formálně oblečená - podpatky se jí bořily do trávy a ani pohled na ostatní v džínách a tričku ji příliš nepotěšil. 

A nakonec ten celý tragický den završila ještě Davidova nová kolegyně, mladičká Nikola. Ta šokované Jill naprosto narovinu oznámí, že má v plánu se provdat za Davida, protože je do něj zamilovaná. Jill si zprvu myslí, že jde o velice hloupý žert, ale brzy jí dojde, že to myslí zcela vážně. Dá se na tohle vůbec něco říct, případně s tím něco udělat? 

Jill se večer svěří se vším Davidovi. Ono vlastně není pořádně ani s čím - vždyť se nic nestalo, ne? Jen si Davidova mladá a krásná kolegyně myslí, že má nárok na jejího muže. David vše odbyde smíchem a mávnutím ruky. Jill přeci miluje, nikdy by ji za žádnou nevyměnil, je tolik jiná než Elaine, která nenechá jejich poklidné štěstí na pokoji a pořád obtěžuje nesnesitelnými telefonáty, a to i v noci...

Jenže jak se říká, nic není černobílé. Jill a David dosud nemají děti, a to z toho prostého důvodu, že David už dvě děti má - sice odrostlé, ale i tak je s nimi pořád dost práce. A Jill má přece svou práci, další dítě si nemůžou zatím dovolit... 

Jenže Jill má svoje sny. Chtěla by se vrátit do práce televizní reportérky, která ji naplňovala více než cokoliv jiného. A jelikož se začne do cesty manželům pořád připlétat Nikola, zdá se, že svou původní hrozbu myslela vážně. Opravdu chce Davida sbalit, ač na to jde velmi rafinovaně, a nenápadně, a Jill si chvílemi myslí, že ji začíná pronásledovat paranoia. 

Dokáže David odolat půvabnému vábení mladé, krásné dívky? A která z žen bude vlastně ve výsledku ta druhá? 






Hodnocení: Tento román jsem si koupila v Restoriu, online antikvariátu. Jelikož jsem v minulosti už od autorky pár knih četla a líbily se mi, doufala jsem, že tato nebude výjimkou. Už první rozčarování přišlo, když jsem zjistila, že se nejedná o detektivku - autorka totiž píše čtivé thrillery, ale tohle byla čistokrevná romantika. Přesto že jsem doufala, že tu bude i krimi zápletka, nestalo se tak - i když jedna vražda se tu objeví, ale je úplně jasné a do očí bijící, kdo je pachatel! 

Jedná se o příběh ze života, který může asi potkat každou ženu. Šťastné manželství se najednou začne bořit, a není vůbec jisté, jestli se podaří zachránit základy. 

Jill mi byla sympatická, ale postupem času se z ní vyklubala pěkná naivka, která se pro to, aby v očích svého muže vypadala co nejlépe, neváhala ani ponížit. Ale bylo mi jí i trochu líto. Na druhou stranu jsem moc nechápala, co vlastně viděla na Davidovi. Jeho postava mi přišla až trochu moc nevýrazná, dalo by se říci až nudná, a navíc mě strašně štval - takového chlapa mít doma, tak ho okamžitě nakopnu - však víte kam. 

Tak trochu se dal předvídat děj celého románu, ale přesto tu bylo pár zajímavých vedlejších dějových linek, které byly fajn, ale naštvalo mě, že konec zůstal v mnohém otevřený a vlastně se dá říci i nedotažený, protože další osud vedlejších postav není znám.

Což je škoda.

Ale musím říct, že se mi to celkem líbilo, věřím tomu, že podobný příběh se mohl reálně docela dobře stát, protože osud je mrška nevypočítavá. Ale je to takový ten typ oddechového románu, na který už po pár dnech zapomenete a za půl roku už si nebudete jistí, zda jste knihu četli či nikoliv. Přesto se jedná o čtivý román, ale nenadchne, ani neurazí. Četlo se to dobře, to musím uznat, autorka má fajn styl psaní. 

Dávám sedmdesát procent a ráda si zase od autorky v dohledné době něco přečtu, a tuto knížku půjdu darovat do knihobudky, kde určitě někomu udělá radost.

A co Vy? Znáte autorku Joy Fieldingovou? Četli jste nějaký její krimi nebo romantický příběh? Zaujala Vás recenze? Máte chuť si knížku přečíst? Čekali jste někdy od knihy jiný typ příběhu a pak jste byli zklamaní? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Od autorky jsem toho četla celkem dost, ale nemám pocit, že jsou její knihy detektivky. Já bych řekla, že to jsou romány o ženách, které jsou v krizových životních situacích, někdy s detektivní zápletkou. Čtu její knihy moc ráda, zdravím i Julinku 😀

    OdpovědětVymazat
  2. Autorku znám, ale zatím jsem od ní nic nečetla.
    Už se mi párkrát stalo, že knížka byla jiná, než jsem čekala. Ale naštěstí moc zklamání nepřišlo - spíš milé překvapení. 🙂

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....