Přeskočit na hlavní obsah

Za měsíc jsou Vánoce!

 Tento týden jsme měli s přítelem dost nabitý, zařizovali jsme na úřadech nějaké papíry a měli jsme domluvené hned dvě návštěvy u rodinných známých. Jako by toho nebylo málo, tak naši bytovku navštívili pánové z bytového družstva. Už jsem psala, že se i nám v září nevyhnuly povodně, byt jsme vytopený neměli, ovšem do sklepa se voda dostala, a jelikož trvalo několik dní, než opadla, nasákly se i stěny.

Bytovka je pojištěná, takže jsme dostali nějaké peníze do fondu oprav. Sousedka tu dělá správkyni, tak nejprve bylo avizováno, že sklepy se vysoušet nebudou, že to necháme tak, a ty peníze se použijí na zateplení. Jenže minulý týden tu byli dva pánové z bytového družstva měřit vlhkost ve sklepech, a prý je to dost špatné, je potřeba zdi obouchat a nahodit novou omítku. 

Počasí je teď už zimní, venku je dost vlhko, takže i když jsou okna do sklepů otevřená celý den, tak je to k ničemu, ona se nám už na zdech začíná tvořit plíseň, a nepěkně to tam smrdí. Je tedy fajn, že se to udělá, samozřejmě je to potřeba. Jenže ti dva pánové byli dost arogantní, k některým sousedům ani nešli, byli jen u mě a právě u sousedky - ono je totiž potřeba samozřejmě ty sklepy celé vyklidit, a vzhledem k tomu, že tam máme dřevo na celou zimu, tak to byla docela fuška. 

Takže sousedka nahoře nad námi nemá sklep vyklizený, protože to vůbec nevěděla, včera se šla podívat do našeho sklepa a divila se, proč všechno dáváme ven. Takové jednání se mi teda vůbec nelíbí, pokud se v bytovce něco podobného dělo, vždy byl na vchodových dveřích papír, který informoval, že někdo půjde něco měřit nebo třeba čistit spalinové cesty, a tentokrát nic. 

Ani nikdo neví, na jak dlouho ty práce budou, dneska na mě ještě zvonila další sousedka a pomohla mi odnést nahoru kočárky, které mám pod schody, ať se na ně nepráší. Já jsem fakt zvědavá, jak to celé bude probíhat, a to budou dělat samozřejmě i se sbíječkou, takže celý barák se bude třepat, a Julinka se asi zblázní (já ve výsledku možná taky.) No uvidíme zítra, třeba ten rachot nebude tak strašný, ale jestli budou ti chlapi zase arogantní, asi jim taky něco hezkého povím. 

Včera nás ale čekali s přítelem příjemnější povinnosti, konečně jsme byli na vítání občánků. Byli jsme tam jen tři, ale bylo to i tak moc hezké. Přivítala nás místostarostka se zástupci sociální komise, úvodní proslov byl opravdu moc pěkný. Děti nám zazpívaly písničky, podepsali jsme se do knihy, a nechybělo ani fotografování. Překvapilo mě, že se to odehrávalo v dost neformálním duchu, pěkně jsme si se všemi popovídali, a Julinka byla celou dobu moc hodná.

Z toho jsem měla největší strach, že bude plakat, ale brečela chvilku jen když jsme odcházeli, a to jen proto, že jsem ji dala do fusaku, který prostě nemá ráda. 



Julince jsem oblékla šatičky a pěkné dupačky, sebe jsem taky vyfikla, a takovou pěknou kytičku jsem dostala. Fotky z vítání budou i ve zpravodaji a jsem domluvená, že mi je pošlou i do emailu, tak pak je sem určitě přidám!

Je fajn, že se taková hezká tradice pořád udržuje, i když těch dětí se rodí méně. Je to vlastně takové uvedení miminka do obecního života. Někde se vítání občánků už nedělá vůbec, někde zase dávají třeba jen dárečky. My dostali hotovost pět tisíc a drobné upomínkové předměty. Opravdu pěkná a vydařená akce. 



Tištěné přáníčko s podpisem pana starosty, a knížka vzpomínek na první tři roky miminka. Už podobnou knížku doma mám, tam už jsem si nalepila i fotky z ultrazvuku a porodnice, ale třeba se bude hodit do budoucna, kdoví? 


Tričko s pejskem, podle velikosti jej Julinka oblékne tak minimálně za rok, ale je moc hezké, už jsem jej vyprala a uložila do skříně. 


Tady Julinka spí jako andílek... 


...ale dovede se taky pěkně rozčílit! 


Přítel odjel do práce až dneska, tak jsem si ještě týdnu zašla na kávu. Na dvě hodinky si udělám čas jen pro sebe, projdu se po obchodech, dám si kafíčko, je to pro mě příjemný relax. Ale ono je mi stejně vždycky hrozné smutno, i když vím, že přítel se postará. Opravdu se na něj můžu ve všem spolehnout, když je doma, pomáhá mi se vším, a jsem za to strašně moc ráda. 


V drogerii Rossmann jsem si koupila dvoje koupelové krystaly. Vlevo, s pěkným motivem myšky v čepici I love you snow much s vůní karamelu a kávy, obsahující jojobový olej. Tyto krystaly už jsem vyzkoušela v pořádně horké vaně, a ta vůně je opravdu luxusní, karamel tam tedy cítit moc nebyl, ale po kávě voněla celá koupelna! 

Prima Ballerina, tentokrát s psí slečnou, slibuje ovocnou vůni s jemným třpytem. Na obalu je nově napsáno, že výrobek není určen ke konzumaci, ještě nikdy jsem si toho na výrobcích tohoto typu nevšimla, no, lidi asi napadne všelicos, že tam musí být upozornění...

Takže takový je náš konec listopadu, za měsíc tu jsou Vánoce, já zatím nemám ani jeden dárek, a taky nevím, jestli stihnu upéct nějaké cukroví, moc nadějně to letos nevidím, ale stromeček, výzdoba a řízky budou! Už se moc na vánoční čas těším.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji hezký vstup do nového týdne, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Vítání občánků - je hezký , že to stále žije . Stále mám fotky z toho svýho , z roku 1987 . U nás taky předem píšou , že někdo přijde a tak . Občas teda někdo přijde bez upozornění a pravidelně pro vstup do baráku zvoní na mě . Nevim proč , ale řekla bych , že je to tím , že mám zvonek nahoře . Tak se mějte a nějak to zvládněte :) .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula