Přeskočit na hlavní obsah

Podzimní plískanice

 Včera už se opravdu citelně ochladilo, a ráno bylo pěkně mrazivé. Ovšem dnes to bylo ještě horší, topíme v krbových kamnech, a ráno jsem byla tak vymrzlá, že jsem musela hned jedny kamna naložit. Na půl devátou jsem byla domluvená s bráchou, že se stavím na kafe. Nachystala jsem Julču do kočárku, už dávno používám zateplený fusak, a taky jsem dnes poprvé vytáhla kombinézku. 

K tomu samozřejmě teplejší čepici, rukavice, a vyjeli jsme. Samozřejmě já měla taky čepici, ale nějak nemůžu najít rukavice, a do města jsem se tento týden ještě nedostala, takže mám věčně nepříjemně omrzlé ruce. A i díky tomu se mi začaly zase po letech dělat vyrážky, které mám vždycky na rukou z chladu. Hlavně na prstech, a hodně suchá mám i místa mezi prsty. Před lety jsem s tím byla i na kožním, dostala jsem mast, ale nepomohla.



Oblékání do více vrstev Julča zrovna moc nemusí, a to, že musí být ve fusaku, opravdu nesnáší. Když ji v něm nesu do kočárku, řve. Řve taky chvíli ještě v kočárku, ale po chvíli se uklidní, pak jak už jedeme, tak se jí to líbí. Už aby bylo léto a mohli jsme jezdit zase jenom v dece! 

Počasí bylo dneska opravdu až hororové. Mlha, chlad - až se mi vybavil zfilmovaný Pes Baskervillský, dnes by se podobný film dal natáčet i u nás na horách. Ale u bráchy bylo fajn, teplíčko, pokecali jsme, vypila jsem si čaj, a šli jsme domů. To už bylo trochu tepleji, ale stejně jsem doma zase znovu zatopila, jinak bych tady zmrzla. 

Julinka je pořád moc hodné miminko, málokdy pláče, je to prostě moje zlatíčko, a mě všechna ta péče a starání se moc baví. Pořád kojím, ale někdy dám i umělou výživu, hlavně tedy navečer, protože po ní Julinka krásně a klidně spí. Na kojení už nebudím, prostě nechám malou, ať si sama řekne, někdy má hlad po čtyřech hodinách, někdy zase jí třikrát za hodinu, to je opravdu různé. 


Tady zrovna papáme, vypadám sice jako čarodějnice, ale Julinka mě má ráda pořád! 


Tyto krásné šatičky mi darovala paní z knihovny, jsou sice Julince ještě trochu velké, ale brzy do nich doroste. Vždyť se mi za chvíli už nevleze ani na přebalovací pultík! Nápis je sice slovensky, ale to nevadí, jestli je opravdu hezká po mamince, musíte posoudit sami... 




A teď z trochu jiného soudku. Blíží se Vánoce, takže kokina, stromečky, svíčky už jsou všude. Nestačila jsem ale valit oči, když jsem byla předevčírem v Albertu. Malá kolekce Orion, dvě stě padesát korun! Studentská pečeť za nehorázných sedmdesát, a klasický, malý adventní kalendář za sto deset. No opravdu lidové ceny, že? 

To jsem opravdu musela vyfotit. 

Já chápu, že se zdražuje všecko, ale toto už mi přijde fakt přestřelené. Dokonce i jeden ekonom se pro jeden zpravodajský deník vyjádřil, že "k takovým cenám nejsou objektivní důvody." No, asi obchodní řetězce zkouší, zda to lidé koupí, a pokud nebude do Vánoc odbyt, nezbyde jim nic jiného, než to zlevnit. U nás doma stejně kolekci na stromek nekupujeme, většinou ji dostaneme od mámy, ale adventní kalendář byl vždycky fajn. No, snad půjdou ty ceny opravdu ještě dolů... 

Další odborníci tvrdí, že na vině je i malá úroda kakaových bobů, další experti to zase rozporují, no tak si vyberte, že? Jestli už ve finále není lepší si připlatit za opravdu kvalitní čokoládu. Ach jo.

A co Vy? Užíváte si podzimní sychravo? Máte rádi tento ponurý podzim? Těšíte se na první sněhové vločky? Také si doma topíte v kamnech, která krásně vyhřejí byt? Všimli jste si přemrštěných cen vánočních cukrovinek? Koupili byste je za tuto cenu, nebo čekáte na slevy? A dáváte na stromeček kokina z kolekce? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Jste obě kočky :) . Ty vánoční cukrovinky jsou vždycky drahý a všude , já většinou čekám na zlevnění . V Albertu u nás mají adventní kalendář Josefa Lady - každoročně je nejdřív drahej a časem ho o dost zlevní . Někdy se vyplatí nespěchat a počkat si .

    OdpovědětVymazat
  2. Bonbóny na stromeček nedáváme už dávno, ale ceny letí nahoru neskutečně, a to nejen cukrovinek. Dneska mě dostala cena nejobyčejnější zubní pasty, 60 Kč není nic nenormálního 😏 Julinka je krásná kukačka 😉

    OdpovědětVymazat
  3. Někdy i sychravo není od věci.
    Zalezu s knížkou a vůbec nemám výčitek, že se povaluji.

    OdpovědětVymazat
  4. Bonbóny na stromeček jsme snad dávali za mého dětství. Dokud jsem dostávala kolekci v práci, dávala její obsah do misky ke stromečku, teď už spoustu let kolekci nekupujeme. Na Vánoce peču, tak další sladké doma nepotřebujeme. Adventní kalendáře kupuju čajové (letos má DMbio a Sonnentor) a v posledních letech se ještě vždycky "rozšoupnu" a koupím si advenťák s malými snacky (letos mám z Rossmanna Ener-Bio). Je sice drahý jako čert, ale já mám překvapení ráda a vyhovuje mi, že to není jen čokoláda (ona bývá většinou mléčná a tu já zas tak nemusím)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula