Mezinárodní den nekupování ničeho

 Na osmadvacátého listopadu každoročně připadá jeden na první pohled dost bizarní svátek, a sice Mezinárodní den nekupování ničeho. Sice to zní dost zvláštně, ale když se nad tím zamyslíme, tak určité dost důležité poselství se v tom skrývá. Naše společnost je těžce konzumní, a je tedy založena na tom, že své potřeby uspokojíme tak, že za ně zaplatíme. Od těch základních, jako je jídlo, voda, až po ty luxusnější, například elektronika.

Co jsem doma s miminkem, tak už bylo pár dní, kdy jsem nic nekoupila. Když bylo moc škaredě, tak jsme prostě do odchodu nešli. Nechtělo se mi tahat ven kočárek, chystat pláštěnku, Julinku balit do fusaku, tak jsme raději zůstali doma. Ale měla jsem nakoupeno z minulého dne, takový ten základ na snídani a na večeři, čili pečivo, něco na namazání, jogurty a nějaké ovoce. 

Ale pokud je pěkné počasí, s kočárkem si vyrazím do sámošky. Máme tu COOP i CBA, ale raději chodím do toho CBA. Je o maličko levnější než konkurence, je tam větší výběr, a je to takový rodinný podnik, kde vládne pohoda. V COOPU už se mi párkrát stalo, že uzenina nebyla úplně čerstvá, a výběr je tam někdy opravdu žalostný, nejhorší je to s pečivem, to už není k mání často už kolem jedenácté hodiny, protože prodavačka prostě neodhadne, kolik toho má objednat. 

Jako na rovinu, tahle práce je hrozná, jak fyzicky, tak i psychicky, mizerně placená, a já ty dvě holky tam obdivuju, protože ono to není samozřejmě jenom o tom sezení u kasy, že. Inventura, chystání pečiva na ráno, úklid prodejny, a do toho ne vždy úplně příjemní zákazníci. 

Když jsme ještě měli auto, tak jsme s přítelem často vyráželi do obchodu jen tak z nudy. Na projížďku, a zastavili jsme se v obchodě pro něco na zub. A největší pohroma pro naši peněženku bylo to, když byl státní svátek, zavřené obchody, já dostala chuť na něco dobrého, tak jsme jeli na benzinku pro předraženou čokoládu a sušenky. Jo, fakt jsme vyráželi pro vyložené kraviny, a ona pak i ta peněženka pláče.

Jelikož nám tu teď bouchají dělníci, vyrazila jsem dneska s kočárkem na chvíli do města. Zašla jsem do pekárny pro koláčky, a ještě jsem se zastavila pro nové ponožky, které jsem zase tak nutně nepotřebovala. Když jsem ještě chodila do školy, tak jsem do obchodu chodila často taky vyloženě z nudy. Autobus jel za dlouho, tak jsem vlezla do Penny Marketu a už to jelo. 

Asi to tak má spousta z nás, já když si napíšu nákupní seznam, tak vždycky ještě přihodím něco navíc, málokdy nakoupím jenom to co opravdu potřebuju. Jdu třeba pro česnek, který chybí k vaření, a v tašce nesu ještě jogurty a pomeranče. 

Mezinárodní den nekupování ničeho má ale za cíl i poukázat na to, že si máme kupovat jen to, na co doopravdy máme, nebo jsme si jisti, že to budeme moci v pohodě splatit. Já jsem takový velký spořílek, baví mě si vždycky na něco našetřit, a až pak to koupit. Takto jsem si našetřila na televizi, teď si aktuálně odkládám na nové brýle a kobereček do pokojíčku pro Julinku. Mám z té věci pak o mnoho větší radost, protože to dalo nějaký čas a práci si ji pořídit. 

Ony totiž půjčky a různé kreditní karty nejsou vždy úplně ideální volbou. Já bych si třeba nedokázala užít dovolenou u moře, kdybych ji měla na splátky. To by mě strašně pálilo, vadilo by mi, že jsem to zaplatila z cizích peněz, které budu muset po té dovolené platit. 

Moje spolužačka z učňáku měla doma dost velké finanční problémy. Oba rodiče chodili do práce, maminka brala ještě nějaký částečný invalidní důchod, bydleli ve svém, takže nájem platit nemuseli, přesto měli problém vyjít s penězi. Kamarádka tedy chodila na dvoje brigády, aby přispěla do rodinného rozpočtu. A úplně mě dostalo, když mi říkala, že už zase nemají na jídlo, ale maminka si nechala udělat z posledních peněz nové nehty. To jsem fakt nepochopila. 

A když už jsme u toho nakupování, tak problémem je i nákup věcí, které vlastně nepotřebujeme, nikdy je nevyužijeme, leží ve skříni, nebo v horším případě v popelnici. Například před několika lety jsem koupila lis na česnek - takové to ruční mačkátko. No, a využili jsme ho všehovšudy asi pětkrát. Zvykli jsme si totiž česnek strouhat na struhadle. Kráječ na vajíčka také používáme jen zřídka, a určitě bych našla ve skříni spoustu věcí, co jsem unáhleně koupila, ale vlastně je nepotřebuji. 

Ale když ono je to v obchodě třeba ve slevě, nebo se nám to prostě líbí, že... 

Je to samozřejmě i ekologický problém, když budeme méně nakupovat, budeme méně zatěžovat životní prostředí, protože těch plastů, které si domů odneseme, to rozhodně není zanedbatelné množství, my doma poctivě třídíme, a velký pytel na plasty je skoro pořád plný. 

Jenže dámy, ruku na srdce, ono to nakupování je někdy tak fajn, že? Já třeba jako dítě bytostně nesnášela nákupy nového oblečení, to se moc nezlepšilo ani v dospělosti, jedinou výhodou je snad jen to, že už mi oblečení nevybírá máma, ale můžu si koupit to, co se mi fakt líbí. Vyloženým relaxem je pro mě návštěva knihkupectví, i když si žádnou knížku nakonec nevyberu, je to hotový balzám pro moji duši, jen se pokochat těmi nejnovějšími tituly a nenápadně si očichat novou knížku... 

Mezinárodní den nekupování ničeho má určitě svůj smysl, ovšem v praxi se asi podaří málokomu jej doopravdy dodržet. Ale jako takové upozornění před tím, jak nespadnout do dluhové pasti, je to super!

A co Vy? Věděli jste, že osmadvacátého listopadu slavíme Mezinárodní den nekupování ničeho? Chodíte také někdy do obchodu jen tak z nudy, když třeba čekáte na autobus a máte dlouhou chvíli? Také si rádi našetříte na věc, kterou si později uděláte radost? A taky jste koupili věc, která se Vám v obchodě strašně líbila, ale nakonec jste zjistili, že ji vlastně nevyužijete? 

Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥