Přeskočit na hlavní obsah

Konec listopadu

 Už skoro týden jsem zase sama doma, přítel teď odjel skoro na měsíc pryč, a pokud bude počasí, přijede tak nějak před Vánoci. Ale mám tu Žofinku a Julinku, tak se vůbec nenudím. Jak jsem psala v minulém článku, tak tu byli dělníci, kteří vesele vrtali omítky a makali se sbíječkou, no měla jsem strach, že Julinka nebude spát a bude plakat.

No, to jsem se nemohla mýlit víc. Rachot, třepaly se stěny od toho vrtání, a miminko spalo krásně jak nikdy. To jsem opravdu nečekala, opravdu jsem se připravila na to, že Julinka bude neklidná. Ti dělníci byli moc fajn, vždycky jsme jim na střídačku se sousedy uvařili kávu, dokonce mi pomohli se dřevem na topení, no paráda. Ještě jsem si z nich dělala srandu, že tady budou muset chodit vrtat častěji, protože mi báječně uspávají miminko! 



Julince byly pětadvacátého listopadu už tři měsíce. Kam se podělo to malinké miminko, které jsem si nesla domů z porodnice? Tak rychle roste, a dělá už opravdové pokroky. Už vydrží déle vzhůru i přes den, tak si spolu vždycky hrajeme. Buď pustím kolotoč, nebo mluvící hračky, ale zaujmou i chrastítka a hrkátka. 

A ty pokroky, už jde opravdu znát, jak se posouvá ve vývoji. 



V poloze na bříšku už krásně udrží zvednutou hlavičku, dívá se kolem sebe, rozhlíží se na ten svět kolem. Tak vždycky nachystám nějaké hračky, abych udržela pozornost, ale Julinka je vážně moc šikovná, dělá mi velkou radost! 



Už mám konečně i fotky z vítání občánků, mě to většinou na fotkách moc nesluší, ale musím říct, že tyto se moc povedly. Mám radost, že mám na ten pěkný den památku, protože to vítání mělo parádní atmosféru a jsem ráda, že jsme tam šli. Nejvíc to ale sluší samozřejmě Julince! 



Počasí je teď hodně studené, dneska ráno byla mlha, a ve vzduchu je pořád cítit syrovina. Předevčírem pršelo, do toho pak začalo snažit, ale sníh se neudržel, jelikož se zase oteplilo. Ráno jsem si byla nakoupit, na oběd jsem si udělala holandský řízek, zítra udělám něco z vepřového, nejspíše řízky.

A když dnes z nebe nic nepadá, půjdeme se před třetí hodinou s Julinkou podívat k nám ke škole na vánoční jarmark. Bude tu spousta stánků, děti se školy mají nachystána vystoupení, a nakonec se rozsvítí vánoční stromek. 

Tak už se moc těším, určitě si něco pěkného koupíme, a možná ochutnám i nealko punč. Prodávají tu i výborné cukroví, letos nemám v plánu nic péct, protože mi na to asi nezbyde energie, ale i to kupované není špatné. Cukroví zde prodávají studenti z potravinářské školy, kam jsem taky před lety chodila, takže možná potkám i nějaké bývalé učitele, což by bylo fajn. 

Letí to opravdu jako blázen, zítra už je prvního prosince, ani letos nemám adventní kalendář, no, třeba to ještě stihnu napravit! Ale na Vánoce se už fakt moc těším, určitě budou letos moc krásné.

A co Vy? Chystáte se také na nějaké vánoční trhy nebo jarmark? Budete letos péct cukroví, nebo jej kupujete? Také je u Vás chladné a zamračené počasí? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu a pohodový adventní čas, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula