Julinka

 Za pár dní už bude mít moje miminko tři měsíce, je opravdu neskutečné, jak to letí! Moc mě to rodičovství baví, čekala jsem, že to budu zvládat mnohem hůř, ale miminko je přesně to, co jsem do života potřebovala, a co mě vytáhlo ze všech psychických problémů, které jsem měla. Takhle dobře jsem se necítila už roky. Ano, moc se nevyspím, jsem přes týden sama doma, takže to není úplně jednoduché, ale nemůžu si stěžovat.

Dny mi teď utíkají v rychlém tempu, protože mám prostě pořád co dělat, nezastavím se, a nemám čas přemýšlet nad hloupostmi, což je super. 

Předminulý týden jsme byli na dalším sonu kyčlí, naštěstí vše dopadlo v pořádku, v prosinci jdeme na třetí, tentokrát už poslední. 

V pátek nás čekala zase prohlídka u dětské doktorky, vážení, a očkování. Julinka už váží krásných 5 295 gramů, už se pěkně pronese, a z toho přebalovacího pultíku už za pár týdnů vyroste. Rozhodli jsme se s přítelem totiž pro nepovinné očkování proti meningokoku. Toto očkování je nově hrazeno zdravotní pojišťovnou, což je příjemný bonus, protože jinak prý stojí kolem deseti tisíc. 

Meningokokové infekce totiž způsobují opravdu vážná onemocnění, mimo jiné i zánět mozkových blan, což může přerůst až v sepsi, a bohužel i malá miminka na tuto nemoc umírají. Vždycky když jsme byli s Julinkou objednaní k doktorce, tak jsme měli štěstí, v čekárně nikdo nebyl, tentokrát tu byli hned tři puberťáci. 

Když vylezla sestřička, vzala si kartičky, a hned poslala jednu kašlající holčinu na ven na chodbu s tím, že je tu malé miminko. No, tak asi je to celkem pochopitelné, ale mě osobně by to třeba nenapadlo. Blbé bylo i to, že jsme čekali ještě půl hodiny navíc, ačkoliv jsme byli objednaní. A konečně jsme byly s Julinkou na řadě.

Injekce byla zase do nožičky, Julinka to nenesla moc dobře, křičela a plakala pak i v čekárně, kde jsme museli čekat patnáct minut, kdyby byla nějaká nežádoucí reakce. Půl hodiny před očkováním jsem dala Paralen čípek, což má zmírňovat například horečku. Tak jsme počkali těch patnáct minut, a už tu byl přítel - zastavila jsem se ještě v lékárně pro chladivé gelové náplasti, což mi poradila sestřička, kdyby prý něco, tak dát zase ten čípek - a jeli jsme domů. Tentokrát nás vezl můj brácha, měl zrovna volno, což bylo opravdu fajn. 

Julinka byla po tom očkování zase hodně spavá, ale neplakala, ani nebyla nijak neklidná, smála se a broukala si v postýlce, jako vždycky. Tak už jsem si říkala, jak jsme to zase pěkně zvládli bez komplikací. 

Včera ráno jsem si všimla při přebalování, že Julinka má v místě po vpichu jehlou červený pupínek, a když jsem na něj sáhla, nahmatala jsem pod ním tvrdou bulku. Bylo mi dost divné, že se to objevilo až v úterý, když na očkování jsme byli v pátek, čekala bych to o víkendu, tak jsem raději zavolala doktorce. 

Jako první se ptala, jak je ten pupínek velký, jestli to kolem není nějak vyloženě zarudlé, což se mi nezdálo. Teplotu jsem měřila, tu zvýšenou neměla, a ani se mi nezdála nijak neklidná, řehtala se na mě z postýlky, když jsem telefonovala. Tak doktorka doporučila jen nedávat aspoň dva dny ještě na bříško, ať se na ten vpich netlačí, chladit to vodou a dávat pořád ty gelové náplasti.

A samozřejmě kdyby se mi něco nezdálo, tak na pohotovost nebo přijet dřív na kontrolu, protože na tu další jsme objednaní až na prosinec, zase na měření a vážení. 

Je fakt že se to ani dneska nijak nezhoršuje, pupínek už trochu mizí, jen ta bulka pod tím je pořád. Dívala jsem se i na internet, a některé děti tu bulku měly i několik týdnů, než se vstřebala, tak snad to bude v pořádku. 

Ale jinak je vše v pořádku. Julinka krásně jí, snažím se pořád co nejvíc kojit, ačkoliv je to někdy už dost nepříjemné, a hlavně na noc dávám mléčný příkrm. Bohužel teď moc nechodíme ven, protože je vyloženě odporně, zima, mlha, zítra i pozítří bude padat sníh, ale mám tu pláštěnku na kočárek, dá se i s tím, malou zabalím do fusaku a do pořádně teplého oblečení. 

Zima se už opravdu hlásí o slovo, včera v noci pršelo, dneska je taky dosti nevlídno, brzy už vypukne lyžařská sezona! Nezadržitelně se taky blíží advent, dárek nemám zatím koupený ani jeden, některé moje kamarádky už mají vánočně vyzdobený byt, já s tím zase tolik nespěchám. 

Tak snad se ještě trochu oteplí, trochu vykoukne sluníčko, ale moc v to nedoufám. Na Vánoce už se moc těším, první letošní s miminkem, to bude opravdu moc fajn!

Tak si užívejte podzimní sychravo, případně i první sníh, přeji Vám krásný zbytek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥