zomablog

 Dny mi teď vyloženě splývají, pomalu už ani nevím, co je za den. Julča je hrozně hodné miminko, občas si trochu popláče, ale třeba v noci, když má hlad, tak jenom tak "mrčí," vyloženě nepláče hlady, ale mě to samozřejmě vždycky vzbudí.  Opravdu hezky přibírá na váze, ty nejmenší oblečky jsem už musela vyřadit, a tak si říkám, jak se moje malé miminko, co jsem si minulý měsíc přivezla z porodnice, stihlo tak proměnit! Pořád kojím, máme doma ve špajzu příkrm Beba, a už podvakrát jsme ho zkusili Julince dát. No vypila celou dávku, mlíčko jí chutnalo, ale mléka mám zatím dost, takže není potřeba.  Kojení je takový fajn výměnný obchod - Julinka se nají, a mě tím pomůže od bolesti, myslím, že mám mléka až moc, protože občas cítím nepříjemné tvrdnutí v prsu, a už dvakrát jsem se vzbudila s mokrým flekem na pyžamu od mléka.  Situace kolem povodní se už pomalu stabilizuje, jsem hrozně ráda za to, že máme teplou vodu a elektriku, a nepřestává mě dojímat, jak se lidé dokáží v ...

 Našim krásným podhůřím se přehnala povodeň, ale my, jakožto tvrdí horalové, se přeci nenecháme ničím zlomit. Kolem už se všude opravuje, cesty, domy, zahrady, a máme tu opravdu velkou spoustu dobrovolníků a hasičů, kteří přijeli i z opravdu vzdálených míst. Mámě se třeba nabídla skupinka dobrovolníků a dali jí do pořádku celou zahradu, kterou měla kompletně zanesenou bahnem.  Bohužel nám stále nejede plyn, což tedy nám osobně nevadí, protože topíme v kamnech, a troubu máme na elektriku, takže na oběd vždycky něco připravím, dnes byly například zapečené těstoviny. Ale jsou lidé, co jsou na plynu závislí, hlavně kvůli teplu, a oprava prý potrvá několik měsíců - ovšem může to být jenom výmysl, který koluje mezi lidmi, protože plynárny zatím nic oficiálně nevydali. Ovšem větší problém je s vodou, která prostě pořád neteče. S malým miminkem je to opravdu nepříjemné, máme tu kousek sice cisternu, na splachování si bereme vodu z potoka, ale když se Julinka zrovna pokaká na přebalova...

Velká voda bohužel dorazila i k nám do hor. Naši vesničku zasáhla docela dost, my bydlíme kus od potoka, takže jsme měli jen vodu ve sklepě a na schodech bytovky. Ale sousedka měla vytopenou zahradu, a nejhůře to odnesli domácnosti přímo u potoka. Takovou hrůzu, kdy kolem valí velká voda, v noci slyšíte burácení potoka, který se šílenou rychlostí vylévá z břehů a přemýšlíte, jestli se to nemůže dostat i k nám, a přemýšlíte nad těmi lidmi, co přijdou o střechu nad hlavou, to je opravdová hrůza. Místa, kudy jsem chodila do práce, už prakticky neexistují, byl smeten i sběrný dvůr odpadů, bylo zničeno několik vodních elektráren, výrobních závodů, voda smetla i dětské hřiště s autobusovou zastávkou. Dnes jsme jeli s přítelem a s Julčou do města k doktorovi, a to co jsem viděla, to byla totální zkáza. Rozbořené domy, všude bahno, nepořádek, fakt se mi chtělo až brečet a děkuji Bohu, že nás to nezasáhlo nijak citelněji. Ano, nejede nám voda ani plyn, pro pitnou musíme k cisterně, narychlo se ...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....

 Poslední dny ani nevnímám, jak ten čas letí, dny se mi slévají v jeden celek, prakticky pořád se věnuju malé, stále se mi daří úspěšně kojit co dvě tři hodinky, což je fajn. I fyzicky se dávám do pořádku, na závod maratonu to ještě není, ale je to lepší. Hlavně jsem ráda, že je se mnou teď doma přítel, protože mi se vším pomáhá, ale Julinka je zatím velké zlatíčko. Musím ji budit na kojení, je velký spáč, prakticky o ní ani nevím, když spinká. A je to velký jedlík, mám opravdu radost z toho, jak nám to spolu zatím hezky jde.  Z jedné strany Julča, a z druhé Žofka, měla jsem strach, jak si na sebe ty dvě zvyknou, ale Žofka přijala nového člena domácnosti celkem vřele, nejvíce jí vadí, když malá pláče, to začne štěkat, takže je o zábavu postaráno.  Julča s tatínkem, ten si ji vždycky po kojení ponosí, aby si ublinkla, a každý večer si spolu sednou k televizi, bohužel počasí teď moc nepřeje, takže s kočárkem jsme ještě pořádně nebyli.  A od strejdy jsme dostali takovéh...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...