zomablog

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

 Poslední dny ani nevnímám, jak ten čas letí, dny se mi slévají v jeden celek, prakticky pořád se věnuju malé, stále se mi daří úspěšně kojit co dvě tři hodinky, což je fajn. I fyzicky se dávám do pořádku, na závod maratonu to ještě není, ale je to lepší. Hlavně jsem ráda, že je se mnou teď doma přítel, protože mi se vším pomáhá, ale Julinka je zatím velké zlatíčko. Musím ji budit na kojení, je velký spáč, prakticky o ní ani nevím, když spinká. A je to velký jedlík, mám opravdu radost z toho, jak nám to spolu zatím hezky jde.  Z jedné strany Julča, a z druhé Žofka, měla jsem strach, jak si na sebe ty dvě zvyknou, ale Žofka přijala nového člena domácnosti celkem vřele, nejvíce jí vadí, když malá pláče, to začne štěkat, takže je o zábavu postaráno.  Julča s tatínkem, ten si ji vždycky po kojení ponosí, aby si ublinkla, a každý večer si spolu sednou k televizi, bohužel počasí teď moc nepřeje, takže s kočárkem jsme ještě pořádně nebyli.  A od strejdy jsme dostali takového úžasného plyšovéh

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa