Přeskočit na hlavní obsah

Tak jsme si užili...

Velká voda bohužel dorazila i k nám do hor. Naši vesničku zasáhla docela dost, my bydlíme kus od potoka, takže jsme měli jen vodu ve sklepě a na schodech bytovky. Ale sousedka měla vytopenou zahradu, a nejhůře to odnesli domácnosti přímo u potoka.

Takovou hrůzu, kdy kolem valí velká voda, v noci slyšíte burácení potoka, který se šílenou rychlostí vylévá z břehů a přemýšlíte, jestli se to nemůže dostat i k nám, a přemýšlíte nad těmi lidmi, co přijdou o střechu nad hlavou, to je opravdová hrůza.

Místa, kudy jsem chodila do práce, už prakticky neexistují, byl smeten i sběrný dvůr odpadů, bylo zničeno několik vodních elektráren, výrobních závodů, voda smetla i dětské hřiště s autobusovou zastávkou. Dnes jsme jeli s přítelem a s Julčou do města k doktorovi, a to co jsem viděla, to byla totální zkáza. Rozbořené domy, všude bahno, nepořádek, fakt se mi chtělo až brečet a děkuji Bohu, že nás to nezasáhlo nijak citelněji.

Ano, nejede nám voda ani plyn, pro pitnou musíme k cisterně, narychlo se přepláchnu ve vaničce, ale hlavně jede elektrika, takže aspoň tu malou můžu umýt ve vaničce. Bohužel ale máme v bytě strašné vlhko, které nejde vyvětrat, Julinka už z toho má rýmu, proto jsme taky dnes byli u doktora. Horečku naštěstí nemá, pevně věřím, že to tak i zůstane, tak jsme dostali od doktorky jen kapky. 

Je mi hrozně líto těch lidí, mezi nimi jsou i mí známí, co přišli třeba úplně o všechno, poslala jsem přítele alespoň s věcmi, které už jsou Julince malé do místní tělocvičny, kde je sbírka pro potřebné, a k tomu jsem ještě přihodila balení plen a vlhčených ubrousků. Máme sice nepohodlí, ale to všechno se dá zvládnout, důležité pro mě je, že mám kde vykoupat miminko a ohřát si trochu vody ve varné konvici, a můžu si zatopit v kamínkách. 



Nakonec si vlastně díkypodobným událostem uvědomíme, co je opravdu důležité, že jediné co potřebujeme je střecha nad hlavou, teplo, voda, a mít co jíst. Internet, radovánky, to vše jde tak trochu stranou. 

Díky této živelné pohromě jsme se také semkli jako sousedé, navzájem si pomáháme, i když jsme spolu ještě minulý týden prohodili jen pár slov, nebo maximálně pozdrav, a teď jsou ty vztahy úplně jinde. 





Z této katastrofy se naše krásné Jeseníky budou vzpamatovávat roky. Bolí mě z toho srdce a zase se mi z toho chce brečet, tolik zkázy a zničeného majetku, lidé bez střechy nad hlavou, kteří si roky budovali svá obydlí, a teď nemají nic...


Cyklostezka, kam jsme chodili na procházky, je zničená plná děr, zábradlí zničené...




Fakt děkuju Bohu, že máme střechu nad hlavou, a máme co jíst, teplo a světlo. Ono stačí k životu vlastně dost málo. 

Nejhorší byl ten strach, kdy jsem poslouchala ten zuřící a běsnící potok, modlila se, ať se voda nedostane až k nám, a ať je moje děvčátko v bezpečí. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, není nic důležitějšího než pocit přečtení. Doufám, že je u Vás po povodních vše v pořádku, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Vidím a čtu ty hrůzy na internetu. Je mi moc líto všech, které povodně zasáhly natolik, že teď musejí řešit velké škody, nebo hůř, že nemají střechu nad hlavou.
    V našem případě se to naštěstí obešlo bez větších škod - měli jsme vodu ve sklepě, zateklo nám do verandy a koupelny. Sklep jsme naštěstí vyřešili a to ostatní pomalu schne. Pevně věřím, že se počasí umoudří.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslela jsem na vás , je dobře ,že se vám to nejhorší vyhnulo.

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, myslela jsem na tebe, jestli vás to nezasáhlo. Jsem ráda, že jste sice v určitém nepohodlí, ale v pořádku. Jinak ta zkáza je opravdu neuvěřitelná. Jesenicko a Javornicko nebylo nikdy bohatý kraj, o to déle se bude asi vzpamatovávat. Ve vašem kraji jsme byli několikrát na dovolené - právě v místech, kde se hnala velká voda (Jeseník, Javorník, Lipová...) a je mi líto, že tahle místa jsou poničená...

    OdpovědětVymazat
  4. Eliss, také je mi smutno, když vidím zoufalství všech, které katastrofa zasáhla. Jsem ráda, že jste z té hrůzy vyšli celkem ve zdraví. Sama si to nedokážu představit, držím palce ať jste brzy v pořádku, hlavně, že je Julinka v pořádku, pá 💕😊

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, je mi to strašně moc líto. Moc jsem na Vás myslela a jsem ráda, že se to konkrétně Vás dotklo jen trošku. Je to šílený pohled, chce se mi plakat. Je mi těch lidí strašně moc líto. Posílám spoustu síly. Škoda, že jste tak daleko, přijela bych pomoci...

    OdpovědětVymazat
  6. Všech, které tohle neštěstí zasáhlo, je mi nesmírně líto, a myslím na ně. Jsem ráda, že jste v pořádku.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...