Velká voda bohužel dorazila i k nám do hor. Naši vesničku zasáhla docela dost, my bydlíme kus od potoka, takže jsme měli jen vodu ve sklepě a na schodech bytovky. Ale sousedka měla vytopenou zahradu, a nejhůře to odnesli domácnosti přímo u potoka.
Takovou hrůzu, kdy kolem valí velká voda, v noci slyšíte burácení potoka, který se šílenou rychlostí vylévá z břehů a přemýšlíte, jestli se to nemůže dostat i k nám, a přemýšlíte nad těmi lidmi, co přijdou o střechu nad hlavou, to je opravdová hrůza.
Místa, kudy jsem chodila do práce, už prakticky neexistují, byl smeten i sběrný dvůr odpadů, bylo zničeno několik vodních elektráren, výrobních závodů, voda smetla i dětské hřiště s autobusovou zastávkou. Dnes jsme jeli s přítelem a s Julčou do města k doktorovi, a to co jsem viděla, to byla totální zkáza. Rozbořené domy, všude bahno, nepořádek, fakt se mi chtělo až brečet a děkuji Bohu, že nás to nezasáhlo nijak citelněji.
Ano, nejede nám voda ani plyn, pro pitnou musíme k cisterně, narychlo se přepláchnu ve vaničce, ale hlavně jede elektrika, takže aspoň tu malou můžu umýt ve vaničce. Bohužel ale máme v bytě strašné vlhko, které nejde vyvětrat, Julinka už z toho má rýmu, proto jsme taky dnes byli u doktora. Horečku naštěstí nemá, pevně věřím, že to tak i zůstane, tak jsme dostali od doktorky jen kapky.
Je mi hrozně líto těch lidí, mezi nimi jsou i mí známí, co přišli třeba úplně o všechno, poslala jsem přítele alespoň s věcmi, které už jsou Julince malé do místní tělocvičny, kde je sbírka pro potřebné, a k tomu jsem ještě přihodila balení plen a vlhčených ubrousků. Máme sice nepohodlí, ale to všechno se dá zvládnout, důležité pro mě je, že mám kde vykoupat miminko a ohřát si trochu vody ve varné konvici, a můžu si zatopit v kamínkách.
Nakonec si vlastně díkypodobným událostem uvědomíme, co je opravdu důležité, že jediné co potřebujeme je střecha nad hlavou, teplo, voda, a mít co jíst. Internet, radovánky, to vše jde tak trochu stranou.
Díky této živelné pohromě jsme se také semkli jako sousedé, navzájem si pomáháme, i když jsme spolu ještě minulý týden prohodili jen pár slov, nebo maximálně pozdrav, a teď jsou ty vztahy úplně jinde.
Z této katastrofy se naše krásné Jeseníky budou vzpamatovávat roky. Bolí mě z toho srdce a zase se mi z toho chce brečet, tolik zkázy a zničeného majetku, lidé bez střechy nad hlavou, kteří si roky budovali svá obydlí, a teď nemají nic...
Cyklostezka, kam jsme chodili na procházky, je zničená plná děr, zábradlí zničené...
Fakt děkuju Bohu, že máme střechu nad hlavou, a máme co jíst, teplo a světlo. Ono stačí k životu vlastně dost málo.
Nejhorší byl ten strach, kdy jsem poslouchala ten zuřící a běsnící potok, modlila se, ať se voda nedostane až k nám, a ať je moje děvčátko v bezpečí.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, není nic důležitějšího než pocit přečtení. Doufám, že je u Vás po povodních vše v pořádku, Vaše Eliss ♥
Vidím a čtu ty hrůzy na internetu. Je mi moc líto všech, které povodně zasáhly natolik, že teď musejí řešit velké škody, nebo hůř, že nemají střechu nad hlavou.
OdpovědětVymazatV našem případě se to naštěstí obešlo bez větších škod - měli jsme vodu ve sklepě, zateklo nám do verandy a koupelny. Sklep jsme naštěstí vyřešili a to ostatní pomalu schne. Pevně věřím, že se počasí umoudří.
Myslela jsem na vás , je dobře ,že se vám to nejhorší vyhnulo.
OdpovědětVymazat