Už jen pár týdnů...

 V pondělí jsem byla po třech týdnech zase na kontrole u doktora. Pondělky jsou ideální, po sedmé hodině mi jede autobus, před osmou jsem v čekárně, a hlavně tu většinou nikdo není, tak tomu bylo i tentokrát, přede mnou byla jen jedna paní.

Sestřička mi jako první zase brala krev, kvůli protilátkám, následovalo měření tlaku, vážení, a nakonec poslech srdíčka miminka. Dost mě překvapilo, že mám aktuálně už dvaapadesát kilo, od začátku těhotenství už mám nahoře osm kilo, což je opravdu pěkné! Všechno tedy bylo v pořádku a tak jsem pokračovala na vyšetření k doktorovi. Tentokrát mi ultrazvuk nedělal, ten bude až za dva týdny. Je škoda, že už to není na pěkný obrázek, který bych mohla mít na památku. Ale snad už poslední stěr byl dost nepříjemný, co jsem se dívala do té těhotenské průkazky, mělo by to být všechno.

Překvapením pro mě bylo, že k včerejšímu dni mám ukončenou neschopenku, ale dostala jsem papíry na mateřskou, které si mám jít vyběhat - respektive vyplnit, a předat zaměstnavateli. Myslela jsem totiž, že budu až do konce na neschopence, a pak automaticky přejdu na čerpání rodičovského příspěvku, ale byla by škoda to nevyužít, ne? 

Takže všechno zatím vypadá dobře, na další kontrolu jdu za dva týdny, a to se mám jít už registrovat i do porodnice. Prý to není povinné, ale je to lepší, kdybych třeba přijela pozdě v noci, tak aby o mě měli všechny informace. Takže místo domů jsem jela autobusem do práce, abych už měla ten papír vyplněný a nemusela na to pořád myslet. Jelikož už jsem doma poměrně dlouho, našli si za mě pochopitelně náhradu. Výborně jsem si popovídala s kolegyní, vypila jsem dva čaje, papír mám v pořádku vyplněný, za což jsem ráda.

Do termínu porodu mi zbývá už jen necelých šest týdnů, vůbec nechápu, jak to mohlo tak rychle utéct! Každopádně jsem ráda, že můžu být teď v klidu doma. Pro prcka mám už ty základní věci nachystané, jen mi ještě spolužačka příští týden přiveze kolotoč na postýlku a hnízdečko pro miminko. Ještě jsem řešila zda kupovat monitor dechu, ale u nás v porodnici jej zdarma půjčují, takže fajn. 

Občas mě teď přepadají i výkyvy nálad, ale většinou mívám opravdu dobrou náladu, je to spíš o té fyzické nepohodě, která mi na pohodě moc nepřidá. Na začátku těhotenství jsem měla strach, že mě budou bolet záda, ale ta jsou zatím kupodivu v pohodě. 

Ovšem horší je to s nohama. To, že mám křečové žíly, vím už několik let - objevily se mi ještě před dvacítkou, bohužel genetické dispozice, měla je babička i táta. Ale netušila jsem, že mě budou tak hrozně moc bolet nohy. To, že mám hlavně na pravé noze žíly strašně vystouplé, není až takový problém. Ale na levé mi kus kůže úplně zmodral, a hlavně to pekelně bolí, to už je větší problém.

Sestřička se mě na té poslední kontrole ptala, jestli mám v plánu druhé dítě, a to hlavně kvůli těm křečovým žilám. Každým těhotenstvím se to prý bude zhoršovat, a už nikdy se to úplně nedá do pořádku. Teď v létě už ani nenosím kraťasy, a když už si vezmu šaty, tak si pod ně dám kompresní punčochy, které mi napsala doktorka, ale nemám pocit, že by to mělo nějaký význam.

Ještě před pár týdny mi zabíral alespoň trochu Detralex, ten mi doktorka napsala na zpevnění žil a proti nočním křečím. Jenže ty noční křeče se vrátily, hlavně pravá noha. To se v noci prostě vzbudím šílenou bolestí v pravém lýtku, a na chvíli tu nohu vůbec necítím. Ono to trvá pár vteřin, ale je to velmi nepříjemné. 

Všude se píše, že na křečové žíly je dobré chodit. Ale mně ty procházky asi spíše teď už škodí. Měla jsem docela pěkně od doktora napsané vycházky, tak jsem chodila opravdu hodně ven. Se Žofkou každé ráno do obchodu, pak třeba do města na limonádu, do toho pak ještě do školní jídelny pro obědy, a jelikož mi je prostě dlouhá chvíle, tak hodně uklízím. Každý den vysávám, minimálně co tři dny vytřu, akorát okna umyju až někdy příště.

A tahle přehnaná aktivita mi nedělá moc dobře právě na ty křečové žíly. Jenže copak to se mám celé dny válet v posteli? Je fajn si na chvíli lehnout, občas usnu na chvíli i po obědě, ale co beru tabletky železa, tak už necítím takové vyčerpání. 

Žofka vždycky ocení, když si se mnou může lehnout i přes den, donese si svoje plyšové kamarády a neúnavně píská a vesele pobíhá, nakonec se tedy taky vyvalí a odpočívá. 

Teď všude kolem kvete vratič obecný, krásný, ale jedovatý, a nevoní zrovna příjemně. 

Pupalka roste hojně u potoka, když jdu ráno do obchodu, tak na jednom místě jich je opravdu plno.

U autobusové zastávky před pár lety obec vybudovala dětské hřiště, a zavedla pěknou tradici. Každá vycházející devátá třída si tady zasadí svůj keř či malý stromek. Bobulky výše patří dřínu obecnému. Co jsem vyzvěděla na internetu, tak bobulky mají být jedlé, ale mají mírně nakyslou chuť, hodí se tedy do marmelád či džemů. 

Na hřišti je i naše malá obecní knihobudka, kde je i malůvka této berušky. 

Tentokrát jsem přinesla na výměnu Konec vosí sezóny, minule jsem si totiž půjčila knížku, která je pomocníkem po prvních dnech porodu, tak jsem si ji nastudovala. Knihobudka je sice opravdu malinká, je to typická budka, ale to vůbec nevadí. Mám radost, že se "zavedla" i u nás v obci, protože se tu výměna knížek docela pěkně hýbe. 

Budu se snažit užívat si slunečné dny, přípravy na miminko už jsou úplně ve finiši, a za chvíli to celé vypukne! Možná už za měsíc, možná ještě o něco dříve či později, ale už se moc těším! 

Přeji Vám všem krásný začátek srpna, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥