Umění odpočívat

 Pořádný odpočinek, případně umění relaxace je něco, co většina z nás považuje za samozřejmé. Ale ono to tak úplně není, pořádně si odpočinout je leckdy pořádný kumšt. Ono je to tak trochu dáno i dobou, která se pořád a pořád zrychluje, a na odpočinek už jaksi nezbývá prostor. Do toho je tu třeba hluk z dopravy, a nechybí ani všudypřítomné modré světlo, které na nás září z obrazovek mobilů, ale i monitorů počítačů. Když si k tomu připočtete ještě stres z práce či studia, je zaděláno na pořádný problém. 

Přiznám se, že já moc odpočívat nedokážu. Jsem sice už nějakou dobu na nemocenské, odpadl mi tedy důležitý faktor, a to je stres z práce. Jsem totiž tak trochu workoholik, nedokázala jsem si dlouho připustit, že si taky musím vzít pořádnou dovolenou, odpočinout si, až jsem skončila vloni v létě doma s návaly panické ataky, kdy jsem měla pocit, že umírám. Tělo prostě samo usoudilo, že už toho bylo dost, a já se zhroutila. 

Od té doby jsem si našla vždycky čas sama pro sebe. Hodně mi pomohla i moje psycholožka, ke které chodím jednou měsíčně, a která mi dala za domácí úkol naučit se progresivní svalové relaxaci, a toto aplikovat pokud možno každý den. Podle návodu na papíře to vypadalo jako brnkačka. Lehnout si do postele, pomalu dýchat, a zatínat a uvolňovat postupně svaly. A postupně toto uvolnění procítit v celém těle. Tehdy jsem si uvědomila, že mám velký problém s tím, se uvolnit. Pořád jsem se cítila jako v křeči, což se týká třeba i toho, když se naložím do vany plné horké vody. Ležím v horké lázni a cítím, jak jsem celá sevřená. 

Učím se s tím pracovat, ale často mě rozhodí i zdánlivá maličkost. Věci nejsou na svém místě - například teď, když pořád ještě malujeme, ačkoliv jsem myslela, že už bude dávno hotovo. Do toho ještě hormonální bouře z těhotenství, byt jako po výbuchu atomovky, a já si mám najít čas na odpočinek? 

Pro každého z nás asi znamená odpočinek něco jiného. Někdo si rád posedí v klidu u šálku horké kávy, druhý zase zrelaxuje u béčkového seriálu v televizi, dalšímu z nás zase pomůže jednoduchá manuální činnost, u které se nemusí přemýšlet. 

Já si ráda odpočinu u dobré knížky, k tomu připočtěte horkou kávu, a případný zpěv ptáků za oknem. Ta pravá pohoda. A pro mnohé z nás nemusí být ani spánek tím pravým odpočinkem. Když totiž spíme až moc, připravujeme se tím paradoxně o energii. Podle jedné zajímavé teze trpíme nedostatkem odpočinku, protože nerozumíme jeho skutečné síle. V čem tedy tkví ta síla? Je to v tom, že si myslíme, že odpočíváme, a přesto se nám pořád honí hlavou myšlenky na to, co bude zítra ve škole či v práci, a ono nás to nevědomky dostává do jakési strnulosti? 

K opravdu uvolnění by totiž mělo dojít hned v několika rovinách. A to fyzické, duševní, smyslové, kreativní, emocionální, duchovní a sociální. Ato už opravdu nevypadá na jednoduchý úkol, že? Jsou povolání, kdy musí být člověk buď neustále k dispozici online, nebo na telefonu a čekat na hovor. A už i to může bránit v odpočinku. Jakési podvědomé napětí, že může každou chvíli někdo volat, případně mi poslat třeba email s instrukcemi, to už brání tomu se uvolnit. 

Odpočinek jako takový je přirozenost, se kterou se rodí vše živé. V průběhu života ale často tuto schopnost tak trochu pozbýváme, a musíme se ji znovu naučit. 

I zvířata přeci umí odpočívat. Nejvíce to pozorujeme asi u psů a koček - kočky se často jen tak válí na sluníčku, protože jim to dělá dobře. A moje psí kamarádka Žofka se často jen tak natáhne na gauči a lehce podřimuje, a ten největší relax jsou pro rozpálená kamínka, kdy u nich stráví i celý večer na své milované huňaté dečce.

Pro mnohé z nás je odpočinkem třeba i samota. Poklidný horký večer v posteli s knížkou, kde mě nikdo a nic neruší, a můžu se soustředit na zajímavý děj. Hlavně po hektickém dni, kdy jsem třeba přišla do kontaktu s více lidmi, a doslova cítím, jak si od nich potřebuji odpočinout. A tady je právě ideálním pomocníkem krom knížky svalová relaxace. 

Raději před spaním, kdy se potřebuji uvolnit, sáhnu po knize než po mobilu. Ale je fakt, že někdy to poruším, a hned se mi hůř usíná. Ze sociálních sítí a médií se na mě před spaním vychrlí velká spousta nových informací, které mi automaticky zahltí mozek, který jede na plné obrátky, a už jaksi neví, že se právě chystám spát.

Odpočinek není nic, co by mělo být bráno jako slabost. Je samozřejmě potřeba rozlišovat mezi nebezpečnou leností a odpočinkem, což je zase protipól nebezpečnému přepracování. Když je toho na nás moc, je ideální vzít si na týden dovolenou a vypadnout třeba někam do hor, nebo za teplem. A dnes už se stávají trendem pobyty bez mobilů, internetů a dalších moderních výdobytků.

Musí být velmi osvobozující se prostě na nějaký čas od všeho a všech odstřihnout. A není právě tohle ten pravý odpočinek? Najít si konečně čas sám na sebe a na své děti, pořádně si s nimi pohrát, znovu objevit kouzlo deskových her a hry prší? 

Neschopnost odpočívat totiž s sebou plíživě nese stres, který se může projevit třeba později, zato s plnou silou. Av dnešní době se tak děje čím dál častěji. Proto si dneska udělejte tu pravou domácí pohodičku, však ony ty povinnosti pro jednou neutečou! Mě taky čeká doma velký úklid po malování, a snažím se to brát s nadhledem.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji příjemný start do nového pracovního týdne, Vaše Eliss ♥