Sobotní odpolední procházka

 Celý tento týden jsem se necítila moc fyzicky fit. Přispěly k tomu hlavně i rozmary počasí - o víkendu šíleně foukalo, pondělí a úterý bylo velké teplo, pak se zase prudce ochladilo... Už v pondělí mě v práci rozbolelo dost v krku, doma to nebylo o moc lepší, večer mě chytla zimnice, horečka, takže jsem se zabalila do peřin, zatopila v kamnech, a odpočívala. 

Ráno to nebylo o moc lepší, místo kávy jsem si uvařila horký čaj s citronem, a k tomu Acylpyrin. Bylo mi fakt mizerně, k bolesti v krku se přidala i nepříjemně tupá bolest hlavy, takže jsem se rozhodla zavolat do práce, že budu nejspíše marodit. Šéf byl v telefonu moc příjemný, popřál mi, ať se brzo uzdravím, a dám pak vědět, jak dlouho budu doma.

V sedm hodin ráno jsem vyrazila do lázní ke svojí obvoďačce. Chodím k ní přes rok, protože moje stará paní doktorka, která byla prostě vynikající, ze dne na den skončila bez náhrady, a jediný lékař v okolí, který ještě přibíral nové pacienty, byla právě tato doktorka. Nemůžu říct, že bych  ní byla nespokojená, ale ani vyloženě spokojená, zkrátka taková nic moc.

Ale dnes ráno mě celkem překvapila. Dokonce se mi podívala i do krku a změřila mi teplotu, což třeba vloni vůbec neudělala, když jsem tam přišla s kašlem a horečkou... Nic tak hrozného to nebylo - prý mám "virový" krk, mám si koupit něco na bolest v krku, brát léky na snížení teploty, a ležet. 

To je vždycky něco na mě. Nesnáším, když jsem nemocná, neumím moc odpočívat, pořád mám tendence něco dělat, uklízet, přerovnávat poličky, žehlit, no prostě nejsem vůbec vzorný pacient. Naštěstí byl doma přítel, takže nákupy, vaření a venčení Žofky obstaral on. Tak jsem trochu uklízela, hodně četla, vypila spoustu šálků čaje a snažila se odpočívat.

Přítel bývá často pracovně v cizině, takže se vidíme málo - je třeba deset dní pryč, přijede na čtyři dny, a to já jsem většinou ke své smůle zase v práci, takže se míjíme. Což je nepříjemné. A teď, paradoxně díky tomu, že mi nebylo dobře, jsme byli konečně spolu. Vařili jsme spolu, koukali jsme na filmy, povídali jsme si o všem možném, a hlavně jsme spolu trávili čas, i když jen "doma." 

Naštěstí to byla jen lehčí viróza, v pátek už mi bylo dobře. Pastilky na bolest v krku zabraly, horečka ustoupila, takže paráda. Zavolala jsem tedy jen doktorce, že chci ukončit neschopenku, abych měla volný víkend. A už se zítra těším do práce, hlavně na moji milovanou kolegyni, no a samozřejmě se těším i na ovečky a na sýry! 

Počasí venku už začíná být podzimní - hlavně hodně fouká, v pátek bylo i pěkně sychravo, ale listí zatím tolik nepadá. Včera bylo ale celkem teplo. Chvílemi bylo pod mrakem, ale sluníčko dokázalo i tak pěkně hřát - ale na tričko už to není, ale na tenčí svetr či mikinu pořád ještě ano. 

Tak jsme se rozhodli, že si po obědě vyjdeme na výšlap, naši oblíbenou trasu za bytovku, kde začíná polní cesta, která vede mírným kopečkem do lesa. Samozřejmě jsme vzali i naši psí parťačku Žofku - jakou ta měla radost, že jdeme všichni společně na procházku! 

Listí se už začíná velmi pomaličku zbarvovat, je fakt, že na zemi bylo pár spadlých kousků, ale zatím nic moc. I takové nemocné, okousané a různě flekaté lístky jsme na stromech hodně cestou viděli.

V jednu chvíli se úplně setmělo, a krajina kolem dostala pochmurný ráz. Vypadalo to, že v dálce za horami prší. Ten výhled, kdy vyjdete na kopec a v dálce vidíte stromy a domy, to je něco kouzelného, a i díky takovým výhledům stojí za to bydlet na horách, i když je tu někdy život trochu složitější...

Přítel má o něco nadupanější telefon, a také má větší cit pro fotografování, tak jsme fotili oba - nebojte, dovolil mi zveřejnit zde jeho fotky! Na první fotce můžete vidět balíky sena ve fólií. Seno je tak chráněné proti vlhkosti - nedávno jsem viděla ve zprávách reportáž, kde upozorňovali lidi, ať na tyto balíky nelezou, protože tím mohou obal poškodit, a dojde tak k znehodnocení balíku sena díky vlhkosti. 

Jako dítě si ještě pamatuji, že balíky sena byly bez obalu, jen převázané provazem. Ale asi je to takto pro zemědělce efektivnější. 

Další panoramatické pole a louky.

Tady můžete vidět moji maličkost i se Žofkou, jak jdeme po polní cestě. Vůbec jsem nevěděla, že mě přítel fotí - ale o to je to kouzelnější momentka. Ty mraky - to je něco úžasného. Vpravo nahoře vidím hlavu krokodýla, jak si hraje s míčem... 

Ještě i na začátku října kvete v hustých trsech heřmánek - tedy myslím, že je to on, na rmen to nevypadá, ne? 

Poslední pohled z pole na hory v dálce, pak už jsme se vraceli pomalu domů. 

Bohužel, ani dnes jsme se nevyhnuli lidskému nešvaru - dělat si z lesa černou skládku. Řekněte mi, jakého idiota napadne odvézt suť a cihly a vyklopit je na kraji lesa? Od čeho máme u nás v obci sběrný dvůr odpadů: Tohle opravdu nejde pochopit, a je to hodně smutné. 

Předpokládám, že se bude jednat o nějaký druh prašivky? V houbách se nevyznám, ale tato rozhodně nevypadá, že by se dala jíst...

A pak už jsme šli pomalu z kopce dolů. Žofka je vždycky nadšená, když ví, že jdeme tím správným směrem - k domovu. Procházka byla super, není nad to, vyčistit si hlavu v přírodě, pěkně jsme si s přítelem popovídali a užili si krásy přírody.

Doma jsme si pak udělali dobrou večeři - omelety se špenátem, a koukali na zvířecí dokumenty v telce. Prostě fajn sluneční sobota.

Žofku procházka tak trochu zmohla, takže se natáhla na svém milovaném křesílku, a já jsem ji zabalila do mini deky. Je to prostě náš miláček!

A co Vy? Jak jste strávili sobotu Vy? Bylo u Vás také pěkné počasí? Vyrazili jste někam na procházku, nebo jste měli práci doma? Máte ve svém okolí nějaký oblíbený koutek, kam pravidelně vyrážíte? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥