Knižní recenze 326 Nekonečný příběh

 Autor: Michael Ende 

Žánr: Fantasy, Dobrodružný, Pro děti a mládež

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Jedenáctiletý Bastián Baltazar Bux je tak trochu ve školním kolektivu outsider. Díky jeho tloušťce a neohrabanosti se mu spolužáci posmívají, a udělali si z něj tak trochu terč ke svým "legráckám." Naposledy jej zavřeli do velké popelnice, a Bastián musel dvě hodiny volat, než jej někdo uslyšel. A jeho postavení v kolektivu nepomáhá ani to, že má dobré známky, ale šprt to rozhodně není!

Ani doma to nemá chlapec jednoduché. Sourozence nemá, žije jen s tatínkem, protože maminka zemřela, když byl ještě malý. A s tím si Bastián zrovna moc nerozumí, nikdy si spolu hezky nepovídají, už dávno mu tatínek nevyprávěl pohádky před spaním, a vůbec se nedá říci, že spolu mají pěkný vztah.

Jedinou Bastiánovou vášní jsou knihy. Při čtení může uniknout do světa fantazie, a rád si vymýšlí různé příběhy, což mu pomáhá uniknout od šedé reality. Jednoho pošmourného listopadového rána je Bastián zase na útěku před zlovolnými dětmi ze třídy, a tentokrát se mu útočištěm stane antikvariát. Konkrétně ten, který patří panu Karlovi Konrádovi Koreandrovi. 

Starý pán není moc nadšený z chlapcovi přítomnosti, ale dá se s ním do řeči. Bastián je nadšený z té velké hromady knížek. Když pan Koreandr na chvíli odběhne do vedlejší místnosti vzít telefon, tak chlapec z náhlého popudu ukradne knihu, kterou měl starý pán rozečtenou. Tak nějak věděl, že bez ní nedokáže odejít. Nekonečný příběh jej totiž nějakým tajemným způsobem volal - protože už odjakživa chtěl být u něj! 

Bastián uteče i se svým úlovkem na ulici a vydá se ke škole. Jenže začátek vyučování už prošvihl, takže co teď? Domů se také nehodlá vrátit, dovedl by si představit ten smutek v otcových očích, kdyby musel zase lhát, že odpadla škola... Rozhodne se ukrýt na školní půdě. Tam přeci skoro nikdo nechodí, je velmi málo pravděpodobné, že by jej tam někdo objevil, a hlavně si může v klidu číst! 

Nekonečný příběh přenese Bastiána na svých stránkách do světa Fantázie. Zde se vyskytují všemožné kouzelné bytosti - obři, světlušky, bludičky, kamenožrouti... A zástupci těchto všelijakých druhů mají právě sraz v Hauleském lese. 

Probírají velké ohrožení, do kterého se Fantázie dostala. Šíří se Nicota, která požírá celou zemi, a za kterou nezbyde už vůbec nic. Díky tomu onemocněla i vládkyně říše - Dětská císařovna. Ta je svého druhu zvláštní vládce - nikdy nepoužila síly a nevyužila své moci, v podstatě nikdy pořádně nevládla. 

Ona prostě existovala - ale byla středem veškerého života ve Fantázii. Dětská císařovna chřadne čím dál víc, poddaní i obyvatelé Fantázie jsou z její nemoci nešťastní. K lůžku nemocné se již sjelo na tisíce lékařů a mudrců, ale nikdo si neví rady. 

Nakonec napůl uspěje kentaur Caíron. Ten dostal od Dětské císařovny AURYN, což je odznak pro toho, kdo dostane pověření jejím jménem.. Dosud se to v historii Fantázie nikdy nestalo. Caíron má vyhledat posla, který se pustí do Velkého hledání, a tím zachrání celou Fantázii. 

Tím poslem má být muž jménem Átrej, žijící v Trávovém moři. A tím započne velké dobrodružství. Átrej je ale desetiletý chlapec! Copak může opravdu on sám zachránit Fantázii? 

Bastián dychtivě hltá stránku za stránkou, ale neuvědomuje si, jaká na něj má kniha vliv, a v určitém okamžiku se oba příběhy opravdu osudově protnou. Nekonečný příběh je knihou nejen pro děti, ale i pro dospělé, a pro všechny, kteří si chtějí užít kouzla fantazie!

Hodnocení: Dostala jsem po delší době chuť na nějaké fantasy, a proto jsem se v knihovně zapsala na čekací listinu. Nekonečný příběh je totiž v naší knihovně hojně půjčovaným titulem, což mě mile překvapilo.

Kdysi jsem už tuto knížku četla. Tehdy mi však mohlo být tak deset, jedenáct let - stejně jako hrdinům příběhu. Děj jsem si už po těch letech vůbec nepamatovala. Nekonečný příběh jsem si vybrala hlavně z důvodu, že jsem se chtěla tak trochu přenést do dětství. Může to znít zvláštně, ale tak to prostě je.

Příběh je řazen do delších kapitol, jejichž začátek je uveden krásnými ilustracemi. Opravdu moc pěkné. 

Vlastně ani nevím, jak mám celý příběh popsat. Nekonečný příběh je strašně složitá, rozvětvená kniha. Každá kapitola vypraví ze začátku jiný příběh. Prolíná se tu Bastiánovo horečné čtení a jeho myšlenkové pochody, a Átrejovo Velké putování. Postupně se oba příběhy začnou prolínat.

Bylo pro mě chvílemi obtížné si zapamatovat všechna jména, někdy byla vážně dost krkolomná, ale po chvíli jsem to vzdala. Některé postavy se tu jen mihly, a nebyly pak pro další děj vůbec důležité. V lecčems mi knížka chvílemi připomínala Malého prince. Je tu ukryta spousta filozofie, životních myšlenek a mouder, a opravdu pozorný čtenář najde nakonec hlubší poselství knihy.

Bastián mi byl na začátku sympatický, bylo mi ho tak trochu líto, ale postupem času, když nastala jeho proměna, už se mi jeho charakter čím dál více vzdaloval. Naopak Átrej, a jeho věrný dráček Falco, těm jsem fandila celou dobu.

Líbilo se mi putování Fantázií, čtení o jejích krásách a zvláštnostech. Ale postupem času mi to přišlo už přeci jen trochu zdlouhavé. Posledních sto stránek už na městěch měst, popisů obyvatel a všeho možného bylo prostě moc. Přitom dějová linka byla pořád poměrně svižná, ale já už se bohužel začínala nudit. 

Pozitivem ale je, že to bylo moc čtivě napsané. Jasně, má to být knížka pro děti, takže nechybí velká písmena, takže jsem četla poměrně rychle. Ale nevím, jestli je to úplně knížka pro děti, totiž jestli ji dovedou úplně pochopit. Jak už jsem zmínila, před mnoha lety jsem ji už četla, ale nepamatovala jsem si z děje téměř nic. 

Byla jsem nakonec ráda, že jsem Nekonečný příběh dočetla do konce. Neříkám to často, ale byla jsem už z čtení opravdu unavená, jsem zdatný čtenář, ale četla jsem ji více než týden. Není to tak, že by se mi kniha nelíbila. Líbila, ale bylo to příliš složité čtení, sice krásně hřejivé, poučné, ale už asi nikdy více...

Včera jsem si pustila i stejnojmenný film, a ten se mi líbil mnohem více než kniha, i když obě zpracování jsou radikálně odlišná.

No, raději sáhnu po nějaké detektivce s přímočařejším dějem... I tak ale dávám sedmdesát procent, protože své kouzlo má knížka i po letech...

A co Vy? Četli jste tuto klasickou fantasy knížku? Nebo jste viděli filmové zpracování? Máte rádi fantasy příběhy? Líbila se Vám kniha, nebo její filmová verze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥