Přeskočit na hlavní obsah

Budou ještě někdy léky...?

 Nedostatek základních, a mnohdy i opravdu životně důležitých léků v lékárnách je nehezký fenomén posledních pár měsíců. Jdete k lékaři, ten Vám napíše recept, ale když přijdete do lékárny, tak lékárnice s rozpačitým pokrčením ramen oznámí, že léky prostě nejsou. V lepším případě za něj dostanete náhražku s podobnou účinnou látkou, v tom horším případě - nedostanete nic.

Já sama jsem si podobné kolečko běhání po všech lékárnách v našem městě užila před dvěma měsíci. Na sezónní pylovou alergii užívám už několik let Flonidan. Jelikož mi na alergologii nezjistili, na co že to vlastně tu alergii mám, tak jsem tabletky brala celoročně. Žádné vedlejší účinky, příznaky alergie jako návaly silné rýmy, kýchání a kašel ustoupily.

Jenže Flonidan už nějakou dobu na českém trhu není. Jenže to jsem nemohla vědět, proto jsem doktorku při svém telefonátu o léky požádala zase o Flonidan. Přišla jsem s elektronickým receptem do lékárny, a tam mi sdělili, že lék má výpadek. Náhrada tu samozřejmě je - ale buď si lék zaplatím sama, nebo mám zavolat lékaři, a ten mi napíše recept.

Jako na potvoru měla moje doktorka dovolenou. Navštívila jsem několik dalších lékáren se stejným výsledkem - nemáme skladem. Nakonec jsem si musela ze svého zaplatit léky alespoň na měsíc. Desloratadin 5 mg - krabička stála kolem dvou stovek. Já vím, že jsem si měla léky vyzvednout dříve, s předstihem ale v práci to bylo zrovna hektické... Oba léky mají trochu rozdílné složení, a pomocná látka má podobný název. 


U Flonidanu je to loratadinum, zatímco u náhražky je to desloratadinum. Když mi tehdy lékárnice lék prodávala, dušovala se, že Desloratadin je dokonce lepší než jeho nedostupný kolega, že účinná látka je silnější a prostě tak nějak účinnější... 

No jo, jenže jsem si léky uhradila ze svého. Menší balení, jen na měsíc. A hned po dovolené jsem volala doktorce, ať mi napíše velké balení Desloratadinu na tři měsíce, a raději si léky vyzvedávám s předstihem, aby mě zase něco nepřekvapilo. Víte jak to je, jsem na tabletky zvyklá, díky nim nemám žádné obtíže, takže jsem ráda alespoň za náhradu...

Jenže u některých životně důležitých léků v českých lékárnách náhrady prostě nejsou. Chybí důležité léky na cukrovku, vysoký tlak, a velkým problémem je i dostupnost základních antibiotik. Velkým problémem posledních dní se stává penicilin. Přitom ještě jednadvacátého srpna vyšel na webu Seznam zprávy článek o tom, že penicilinu je dost. 

Penicilin patří mezi to úplně nejzákladnější antibiotikum, nepostradatelný je například při léčbě streptokokových onemocnění - angíny, infekcí ústní dutiny a zánětů zubů. A tento důležitý lék není. Sama jsem penicilin kdysi brala, ale na Amoksiklav - což je jedna z odnoží penicilinu, jak jsem našla na internetu - mám alergii. 

Zajímavá je ale další věc. Na konci srpna vyšla na serveru idnes.cz zpráva s titulkem: "Penicilin stále chybí. Výrobce obnoví dodávky, až Česko zvýší platby. Bohužel, celý článek je dostupný pouze pro předplatitele. Ale podstata je jasná už z nadpisu - až zaplatíme více peněz, budou obnoveny dodávky! Za chvíli je tu polovina září, a penicilin neustále není, takže asi se dá tušit, že někdo z vládních činitelů odmítl zaplatit více. Ale zase - nehraničí to už s vydíráním? Česká republika nezaplatí více peněz, nedodáme penicilin, má smůlu...



Přikládám odkaz na článek:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/penicilin-leky-lekarny-cesko-vlastimil-valek-zdravotnictvi.A230821_203804_domaci_javu

Ovšem co mi přijde jako opravdu skandální je chování našeho ministra zdravotnictví Válka. Ten doslova utekl před dotazy novinářů, když se jej ptali, kdy bude penicilin konečně v lékárnách a co mají dělat pacienti, kteří tento lék potřebují? Prý byl na jakési sportovní akci ve Sněmovně! Připadá Vám toto normální? Tak co má u naší Vlády prioritu...? 

Zlobu a vztek už neskrývají ani někteří lékárníci. Vedoucí lékárnice lékárny ve Voticích natiskla lidem "vizitky" s kontakty na Ministerstvo zdravotnictví a Úřad vlády, které lidem rozdává. Už je totiž unavená z toho, jak musí lidem dokola oznamovat, že léky, na které dostali recept, prostě nemají. Ale přitom to není chyba lékárny, nýbrž distributora, potažmo Ministerstva zdravotnictví... Nedovedu si představit to zoufalství matky, která obíhá lékárny ve svém okolí a prostě nemůže sehnat lék pro své dítě. 

A osmého září vyšel na Seznamu další článek s šokujícím titulkem: "Podle Válka je penicilinu dost, musí se hledat, kde ho zrovna mají." Není tohle už do nebe volající chucpe? Tak penicilinu je dost, ale nemocní si mají objíždět lékárny po celé republice a pátrat, kde je zrovna k prodeji?! To už je opravdu šílenost. Toto prohlášení od ministra, který má problém řešit, to je něco tak nehorázného...

V dalším prohlášení uvedl, že lidé se mají ptát svého praktického lékaře, ten prý bude vědět, kde léky sehnat. Ale je to opravdu tak? Já sama s tímto zkušenosti nemám, nenapadlo by se mě ptát doktora, ve které lékárně seženu ten daný lék.

Je to opravdu šílená situace. Spousta důležitých léků se u nás nevyrábí, zato jsme si zvykli je za nehorázné peníze raději dovážet. Ale přitom jsou lékárny pořád plné různých, často i zbytečně předražených doplňků stravy. Tím nechci nijak shazovat jejich účinnost, ale...




Jsem zvědavá, jak se situace s nedostatkem léků vyvine. Zda se to zlepší, nebo to bude pořád na stejné mizerné úrovni. Nejvíce je mi líto maminek s malými dětmi, pro ty musí být to, že nemůžou podat svému dítěti důležitý lék, velmi stresující! A na druhou stranu lituji i ty lékárníky, ti prostě nemůžou za to, že léky nejsou, oni by je rádi lidem objednali, ale prostě nemůžou... Šílená situace!

Co si o tomto myslíte Vy? V čem je největší jádro problému? Mělo by se v České republice vyrábět více potřebných léků? Jak jinak zabránit tomu, abychom byli závislí na dovozu z ciziny? Měli jste někdy problém s tím sehnat lék na předpis? Řeší Ministerstvo zdravotnictví tento problém opravdu zodpovědně? 

Napište mi Vaše názory a postřehy do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tohle je určitě závažnej problém , ale abych se přiznala , tak nějak to moc neřeřeším . Obecně nejsem moc často nemocná nebo aspoň ne tak, že bych musela brát léky na předpis nebo nějaký pravidelně , takže se mi nestalo,že by řekli,že nemají . Možná až to bude potřeba , bude to jiný ... Zatím mě to nepálí .

    OdpovědětVymazat
  2. Naštěstí léky nepotřebuju, a když už něco ne urgentního, tak většinou jen na bolest, oční kapky a tak a těch je dost. Ale nedivím se, že je sem nikdo nechce dodávat, protože nikdo nechce prodělávat a stát prostě peníze nemá, aby ještě víc dotoval, to je taky fakt. Nikdo tu nejsme takový odborník, abychom dokázali správně analyzovat, proč to tak je, ale faktem to zůstává.

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, ono se z toho stává normálka. Už je to déle, když jsem stála ve frontě v lékárně, a lékárníci jen odpovídali "nemáme", a snažili se nahradit něčím jiným. Já sama jsem narazila na několik léků nebo i doplňků stravy, které nebyly, a to i když by si to člověk zaplatil. A nejhorší jsou ty léky, na které je člověk zvyklý, nedělají mu žádné problémy - a musí začít brát jiné. Jak jsi psala...

    OdpovědětVymazat
  4. ani nejsou léky na teploty pro miminka a těm náhražku dát není tak jednoduché... doufám, že nebudeme potřebovat :/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...