Přeskočit na hlavní obsah

Budou ještě někdy léky...?

 Nedostatek základních, a mnohdy i opravdu životně důležitých léků v lékárnách je nehezký fenomén posledních pár měsíců. Jdete k lékaři, ten Vám napíše recept, ale když přijdete do lékárny, tak lékárnice s rozpačitým pokrčením ramen oznámí, že léky prostě nejsou. V lepším případě za něj dostanete náhražku s podobnou účinnou látkou, v tom horším případě - nedostanete nic.

Já sama jsem si podobné kolečko běhání po všech lékárnách v našem městě užila před dvěma měsíci. Na sezónní pylovou alergii užívám už několik let Flonidan. Jelikož mi na alergologii nezjistili, na co že to vlastně tu alergii mám, tak jsem tabletky brala celoročně. Žádné vedlejší účinky, příznaky alergie jako návaly silné rýmy, kýchání a kašel ustoupily.

Jenže Flonidan už nějakou dobu na českém trhu není. Jenže to jsem nemohla vědět, proto jsem doktorku při svém telefonátu o léky požádala zase o Flonidan. Přišla jsem s elektronickým receptem do lékárny, a tam mi sdělili, že lék má výpadek. Náhrada tu samozřejmě je - ale buď si lék zaplatím sama, nebo mám zavolat lékaři, a ten mi napíše recept.

Jako na potvoru měla moje doktorka dovolenou. Navštívila jsem několik dalších lékáren se stejným výsledkem - nemáme skladem. Nakonec jsem si musela ze svého zaplatit léky alespoň na měsíc. Desloratadin 5 mg - krabička stála kolem dvou stovek. Já vím, že jsem si měla léky vyzvednout dříve, s předstihem ale v práci to bylo zrovna hektické... Oba léky mají trochu rozdílné složení, a pomocná látka má podobný název. 


U Flonidanu je to loratadinum, zatímco u náhražky je to desloratadinum. Když mi tehdy lékárnice lék prodávala, dušovala se, že Desloratadin je dokonce lepší než jeho nedostupný kolega, že účinná látka je silnější a prostě tak nějak účinnější... 

No jo, jenže jsem si léky uhradila ze svého. Menší balení, jen na měsíc. A hned po dovolené jsem volala doktorce, ať mi napíše velké balení Desloratadinu na tři měsíce, a raději si léky vyzvedávám s předstihem, aby mě zase něco nepřekvapilo. Víte jak to je, jsem na tabletky zvyklá, díky nim nemám žádné obtíže, takže jsem ráda alespoň za náhradu...

Jenže u některých životně důležitých léků v českých lékárnách náhrady prostě nejsou. Chybí důležité léky na cukrovku, vysoký tlak, a velkým problémem je i dostupnost základních antibiotik. Velkým problémem posledních dní se stává penicilin. Přitom ještě jednadvacátého srpna vyšel na webu Seznam zprávy článek o tom, že penicilinu je dost. 

Penicilin patří mezi to úplně nejzákladnější antibiotikum, nepostradatelný je například při léčbě streptokokových onemocnění - angíny, infekcí ústní dutiny a zánětů zubů. A tento důležitý lék není. Sama jsem penicilin kdysi brala, ale na Amoksiklav - což je jedna z odnoží penicilinu, jak jsem našla na internetu - mám alergii. 

Zajímavá je ale další věc. Na konci srpna vyšla na serveru idnes.cz zpráva s titulkem: "Penicilin stále chybí. Výrobce obnoví dodávky, až Česko zvýší platby. Bohužel, celý článek je dostupný pouze pro předplatitele. Ale podstata je jasná už z nadpisu - až zaplatíme více peněz, budou obnoveny dodávky! Za chvíli je tu polovina září, a penicilin neustále není, takže asi se dá tušit, že někdo z vládních činitelů odmítl zaplatit více. Ale zase - nehraničí to už s vydíráním? Česká republika nezaplatí více peněz, nedodáme penicilin, má smůlu...



Přikládám odkaz na článek:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/penicilin-leky-lekarny-cesko-vlastimil-valek-zdravotnictvi.A230821_203804_domaci_javu

Ovšem co mi přijde jako opravdu skandální je chování našeho ministra zdravotnictví Válka. Ten doslova utekl před dotazy novinářů, když se jej ptali, kdy bude penicilin konečně v lékárnách a co mají dělat pacienti, kteří tento lék potřebují? Prý byl na jakési sportovní akci ve Sněmovně! Připadá Vám toto normální? Tak co má u naší Vlády prioritu...? 

Zlobu a vztek už neskrývají ani někteří lékárníci. Vedoucí lékárnice lékárny ve Voticích natiskla lidem "vizitky" s kontakty na Ministerstvo zdravotnictví a Úřad vlády, které lidem rozdává. Už je totiž unavená z toho, jak musí lidem dokola oznamovat, že léky, na které dostali recept, prostě nemají. Ale přitom to není chyba lékárny, nýbrž distributora, potažmo Ministerstva zdravotnictví... Nedovedu si představit to zoufalství matky, která obíhá lékárny ve svém okolí a prostě nemůže sehnat lék pro své dítě. 

A osmého září vyšel na Seznamu další článek s šokujícím titulkem: "Podle Válka je penicilinu dost, musí se hledat, kde ho zrovna mají." Není tohle už do nebe volající chucpe? Tak penicilinu je dost, ale nemocní si mají objíždět lékárny po celé republice a pátrat, kde je zrovna k prodeji?! To už je opravdu šílenost. Toto prohlášení od ministra, který má problém řešit, to je něco tak nehorázného...

V dalším prohlášení uvedl, že lidé se mají ptát svého praktického lékaře, ten prý bude vědět, kde léky sehnat. Ale je to opravdu tak? Já sama s tímto zkušenosti nemám, nenapadlo by se mě ptát doktora, ve které lékárně seženu ten daný lék.

Je to opravdu šílená situace. Spousta důležitých léků se u nás nevyrábí, zato jsme si zvykli je za nehorázné peníze raději dovážet. Ale přitom jsou lékárny pořád plné různých, často i zbytečně předražených doplňků stravy. Tím nechci nijak shazovat jejich účinnost, ale...




Jsem zvědavá, jak se situace s nedostatkem léků vyvine. Zda se to zlepší, nebo to bude pořád na stejné mizerné úrovni. Nejvíce je mi líto maminek s malými dětmi, pro ty musí být to, že nemůžou podat svému dítěti důležitý lék, velmi stresující! A na druhou stranu lituji i ty lékárníky, ti prostě nemůžou za to, že léky nejsou, oni by je rádi lidem objednali, ale prostě nemůžou... Šílená situace!

Co si o tomto myslíte Vy? V čem je největší jádro problému? Mělo by se v České republice vyrábět více potřebných léků? Jak jinak zabránit tomu, abychom byli závislí na dovozu z ciziny? Měli jste někdy problém s tím sehnat lék na předpis? Řeší Ministerstvo zdravotnictví tento problém opravdu zodpovědně? 

Napište mi Vaše názory a postřehy do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tohle je určitě závažnej problém , ale abych se přiznala , tak nějak to moc neřeřeším . Obecně nejsem moc často nemocná nebo aspoň ne tak, že bych musela brát léky na předpis nebo nějaký pravidelně , takže se mi nestalo,že by řekli,že nemají . Možná až to bude potřeba , bude to jiný ... Zatím mě to nepálí .

    OdpovědětVymazat
  2. Naštěstí léky nepotřebuju, a když už něco ne urgentního, tak většinou jen na bolest, oční kapky a tak a těch je dost. Ale nedivím se, že je sem nikdo nechce dodávat, protože nikdo nechce prodělávat a stát prostě peníze nemá, aby ještě víc dotoval, to je taky fakt. Nikdo tu nejsme takový odborník, abychom dokázali správně analyzovat, proč to tak je, ale faktem to zůstává.

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, ono se z toho stává normálka. Už je to déle, když jsem stála ve frontě v lékárně, a lékárníci jen odpovídali "nemáme", a snažili se nahradit něčím jiným. Já sama jsem narazila na několik léků nebo i doplňků stravy, které nebyly, a to i když by si to člověk zaplatil. A nejhorší jsou ty léky, na které je člověk zvyklý, nedělají mu žádné problémy - a musí začít brát jiné. Jak jsi psala...

    OdpovědětVymazat
  4. ani nejsou léky na teploty pro miminka a těm náhražku dát není tak jednoduché... doufám, že nebudeme potřebovat :/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula