Přeskočit na hlavní obsah

Ledová sprcha...

 Včera jsem byla ráno na kontrole u svojí obvodní doktorky. Vyjela jsem brzy ráno, už v sedm hodin - sice tam moc lidí nebývá, ale chtěla jsem to už mít z krku. Opar se mi už celý zahojil, ale pořád mě jakoby trochu bolela hlava. Nedá se říct, že bolela, on to byl spíše takový nepříjemný tlak.

Doktorka mě prohlédla, (tedy, prohlédla, zběžně koukla jen na ten opar, do krku se mi ani nepodívala, jak se zahojily ty afty. Zmínila jsem se o tom, že mě trochu pobolívá ta hlava, ale že to není nic tak hrozného. Nic na to neřekla, zeptala se, jestli chci teda ukončit tu neschopenku k dnešnímu dni. Tak jsem řekla, že teda jo, že v pondělí půjdu už do práce.

Ještě jsem poprosila o recept, a už se za mnou zavíraly dveře.

Přes den se to moc nelepšilo. Pořád jsem polehávala, v hlavě mě pořád něco nepříjemně jakoby svíralo. Večer se k tomu ještě přidalo bušení srdce. To jsem seděla v klidu, a najednou buch buch jako o závod. Podotýkám, že jsem se u té televize opravdu nijak nestresovala. 



Ráno to nebylo o moc lepší. Necítila jsem, že by mi přímo bušilo srdce, ale ta hlava se nijak nelepšila, a fakt se mi to nezdálo. Občas trpím na záchvaty migrén, a tohle prostě žádná migréna nebyla!

Neměla jsem ani chuť k jídlu, což je u mě také neobvyklé. Rozhodla jsem se zajet na pohotovost. No nic, říkala jsem si, kdyžtak mi řeknou, že jsem simulant, a vyrazí se mnou dveře. Autobus jel až za dlouho, takže jedinou alternativou byl taxík - bohužel nemám okolo nikoho s autem, přítel je zrovna pracovně v Brně.

Nechala jsem se dovézt až do nemocnice. Takhle to opravdu bylo mnohem rychlejší, a peníze jsem v tu chvíli fakt neřešila. Říkala jsem si, že když je sobota, určitě bude v provozu pohotovost. Jenže - ouha. Podle ordinačních hodin měla být v provozu, jenže dole byla napsána cedulka, že lékaři čerpají dovolenou. No super.

Napadlo mě ale zajít přímo do nemocnice, na interní oddělení. Tam snad někdo bude, říkala jsem si. A taky jsem měla konečně štěstí. V čekárně přede mnou seděla jen jedna paní, tak jsem se jí hned zeptala, zda je tady pohotovost. Odpověděla že ano, a že uvnitř je teď pacient - její syn. Sedla jsem si a za chvíli už jsem byla na řadě, bylo opravdu super, že jsem nemusela čekat.

Předala jsem sestřičce kartičku pojišťovny a občanku. V ordinaci seděl moc příjemný, mladý doktor - překvapil mě jeho oděv, nebyl klasicky bílý, ale jasně svítivý, oranžový záchranářský. Popsala jsem mu svoje příznaky, to, že jsem se právě vyléčila z oparu a aftů, ale přidružily se další problémy, které mě opravdu trápí.

Sestřička mi změřila tlak, ten jsem měla ukázkový. V krku vše v pořádku, břicho mě nebolelo. Tak mi ještě pro jistotu natočí EKG. To bylo taky celkem rychlé, akorát ty svorky na ruce a nohy nepříjemně štípaly! 

A už se tiskl výsledek. Doktor se celkem mračil, a oznámil mi, že je tam mírná abnormalita. Srdce mi z nějakého důvodu jede příliš rychle. Nemusí to být nic hrozného. Dají mi prášek, který to srdce uklidní na normální frekvenci. Ale taky to může být arytmie, která jen tak nepřejde. Jako konečnou diagnózu mám napsáno sinusová tachykardie - nejasné.

Ten zrychlený tlukot srdce způsobuje i ty bolesti hlavy, a nepříjemné šumění v uších. Tak jsem myslela, že mám třeba vysoký tlak, ale tohle jsem fakt nečekala. 

Dostala jsem s sebou Neurol, na spaní a na uklidnění. Doktor se mě i ptal, jestli jsem neměla nějaký stresový podnět, něco, co by mě rozrušilo, že se mi tohle děje se srdcem. O ničem jsem nevěděla. Dále jsem dostala dvě tabletky ve tvaru srdíčka - Bisoprolol - půlku mám brát každé ráno.

Doktor mi vysvětlil, že je možné, že budu mít tu tachykardii už napořád, ale může to být jen přechodné. Ale hned v pondělí mám jít za obvoďákem, ať mě objedná na kardiologii. A ještě mi řekl, ať v žádném případě nejdu v pondělí do práce. 

Takže super. Takže v pondělí žádná práce - zase budu muset letět k doktorce. A ta má zase dovolenou, takže budu muset za zastupujícím. Navíc jsem koukala, že na kardiologii mají až do jedenáctého srpna dovolenou, kterou tam mají už téměř měsíc. 

Tak nevím, snad to bude v pořádku. Ale tohle byla tedy pěkně ledová sprcha...



Dvě fotky z lázní v Jeseníku, kde jsem byla v pátek na kontrole...

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tak to jsou zážitky :( . Doufám , že na tý kardiologii bude všechno v pořádku. Budu na tebe moc myslet , drž se !

    OdpovědětVymazat
  2. Držím palce, ať jde jenom stav přechodný.

    OdpovědětVymazat
  3. To mě mrzí, že tě tohle potkalo, ale snad to bude jen přechodné. Já mám léky na tachykardii, a přesto mám v jedné předoperační zprávě napsané "setrvalý sklon ke tachykardii". Naštěstí to na sobě nijak nepociťuji. Přišlo se na to spíš tak "mimochodem". Víc mě trápí nízký tlak. Držím palce, ať je to v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  4. Držím palce, ať jsi brzo OK.

    OdpovědětVymazat
  5. tak snad tě pak vezmou brzy na té kardiologii :) a snad to bylo jen výjimečně a bude vše v pořádku :) já také teď lítala po doktorech a vylezl z toho zánět šlach v zápěstí

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss, doufám, že je to jenom přechodný stav, třeba reakce na změnu počasí. Někdo je na změnu tlaku citlivý. Držím palce, pá 😉

    OdpovědětVymazat
  7. Eliss, přeju hlavně hodně zdraví ! Pozdravuju, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Jejda mane, to mě moc mrzí :( nechápu přístup doktorky! Ona by tě klidně poslala do práce! Ještě, že jsi jela do nemocnice. Snad ti léky zaberou a všechno bude zase v normálu. Posílám sílu!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...