Přeskočit na hlavní obsah

Tropický červenec

 Léto se posledních pár dní opravdu projevuje v plné síle. Největší teplo bylo v sobotu, přes třicet stupňů - to jsem byla fakt ráda, že jsem nemusela být v práci, protože na dílně bych se upekla. Od pondělí ty teploty nejsou ty hrozné, ale teplo je pořád. A v pondělí brzy ráno navíc u nás na horách pěkně zabouřilo - hromy a blesky se to jen hemžilo. Díky tomu, že jsem měla otevřenou ventilačku, tak jsem tentokrát bouřku a prudký slejvák slyšela.

Většinou mě totiž bouřka neprobudí, ráno mi kolegyně vykládá, jak v noci počasí řádilo, a hrozně se diví tomu, jak jsem mohla klidně spát? 

Ale po šesté hodině, kdy jsem se chystala do práce, už bylo po dešti. A ani vzduch nebyl nijak zvlášť osvěžený, naopak to bylo jako v prádelně - byl strašně moc těžký. Čím jsem starší, tím víc mi velká horka vadí. Když si vzpomenu, že na základce jsem v horku běhala po louce, bylo mi jedno, kolik je stupňů, zato teď? Ale je fakt, že ta horka nebyla tak extrémní, nebo jsem si to fakt jako dítě neuvědomovala.

Taky mi v pondělí, když jsem přišla domů, nebylo zrovna nejlépe. Cítila jsem, jak jsem přehřátá, obličej jsem měla rozpálený, a chvílemi mi tak nepříjemně zrychleně zabušilo srdce. Dávám si velký pozor na pitný režim. I v práci piju obyčejnou vodu z kohoutku, ale ty dva litry za den prostě nezvládnu vypít. Nejčastěji tak něco málo přes litr. 


Odkvetlá pampeliška, cvaknuto včera ráno při venčení Žofky. Tak si říkám, jestli ty pampelišková chmýříčka letos nelétají příliš brzy? 

Tak si říkám, jestli se taková tropická horka stanou brzy v naší zemi normou? Ona totiž ta mimořádná vedra v neděli krutě sužovala i jih Evropy. Tam jsou na větší teploty zvyklí, ale v šestnácti italských městech o víkendu platila výstraha před extrémními teplotami. Takzvaný rudý stupeň varování znamená možné riziko i pro zdravé jedince. 

Teploty v Itálii a Řecku se pohybovaly kolem čtyřiceti stupňů. Vedení velkých měst také rozhodlo o uzavření některých velkých památek, aby se tak zamezilo pohybu lidí. Vlny veder totiž způsobují mnohem větší zdravotní komplikace, než extrémní mráz. Velká horka zabíjí průměrně více. Jasně - lidi se srdečním onemocněním, vysokým tlakem či obezitou mají určitě velké potíže.

Podle odborníků by si velká vedra mohly už v roce 2050 přinést až devadesát tisíc úmrtí... Ale někde v televizi jsem pochytila informaci, že novorozenci budou tyto teploty snášet lépe - jejich organismus si na teplotní extrémy prostě navykne od narození. No jo, ale co my, třicátníci a dříve narození? 

Sama jsem zvědavá, jaká bude letos zima - jestli relativně mírná, jako vloni, nebo krutá. Ještě z dětství jsem u nás na horách byla zvyklá na závěje sněhu, ale poslední roky skoro nesněží. Třeba si budeme za pár let na Nový rok grilovat na zahradě špekáčky! 



Taková krásná cukrovaná z mraků se objevila později večer v úterý. Ještě jsem šla honem pro foťák, abych to cvakla. 



Působivé seskupení mraků kolem půl sedmé ráno, kdy jsem čekala na autobus. První fotka se mi líbí o něco více, protože je tam vidět probouzející se sluníčko.




Tyto ovečky a beránek nejsou od nás z práce, ale z hájenky, kolem které občas procházím po zadní cestě. Bydlí tu hajný, který správcuje část místních lesů - ovšem není to ta klasická hájenka, ale pěkný, moderní domeček.

Většinou na ovečky nemám štěstí, protože jsou schované v příbytku, který můžete vidět vzadu na poslední fotce. Zrovna totiž spásaly čerstvé seno. Ale moc blízko se jim nechtělo, jsou pěkně bojácné! Řekněte sami, nejsou roztomilé? 

To bude pro dnešní tropický článek vše. Už aby ta úmorná vedra byla za námi! Co Vy, jak snášíte vlnu extrémně horkého počasí? Máte v práci třeba klimatizaci, nebo jiné pomocníky na ochlazení? Chodíte teď méně na procházky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Je to příšerný. Horka jsou v pohodě, dokud je v noci pod dvacet, ideálně pod patnáct. Což není problém právě "na horách", třeba u rodičů na Šumavě s horkem nikdy nemám problém, protože se v noci fakt ochladí. Ale tady ve městě? Už několik nocí pod dvacet teplota neklesla, kolem páté ráno možná sem tam na 19, takže skoro 14 dní už nemůžu pořádně spát a už vůbec nemůžu používat postel, protože je moc vysoko u stropu, kde se nedá vydržet, a z gauče mám rozlámaná záda. Fakt to už nedávám a doufám, že dneska v noci to už fakt půjde. Ne, nebývalo to tak, zkrátka jsou tropická horka i přes noc mnohem častější kvůli změně klimatu.

    OdpovědětVymazat
  2. Ovečky jsou nádherný . Vedro je hrozný . Sice mám na vozíku podsedák, kterej by měl pomáhat mojí zadní části i ve vedrech když pořád sedim, ale moc to nepomáhá , tak ho vyndavam a čatěji si třeba lehnu abych odlechčila . Jinak na klimatizaci jsem hodně náhlá , tak jí moc nikde nepoužívam . Ale jsou místa , kde jí prostě musim snést . Dneska při cestě do měssta jí řidič v autobusu měl a hodně. Během pár minut se mi spustila rýma , co dodat ? Je to děs - vedro , ale zároveň vim, co se stane , když je někde klimatizace .

    OdpovědětVymazat
  3. u nás je už dávno po pampeliškách :) fotky jsou krásné :)

    OdpovědětVymazat
  4. Proti vedru je nejlepší zmrzlinový salon na Národní - viz https://www.cremedelacreme.cz/cs/zmrzlinarny/narodni

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Eliss je léto tak dětem to přeju, že se mohou koupat a užívat si. Sobě už to moc nepřeju, ve spojení s vodou mám teplo ráda, ale na sucho ne. Doma máme taky vypečený barák, máme rovnou střechu a je to znát. Na zahradě spálenou trávu, asi jako každý, kdo ji nezalévá... Špatně to snáší můj taťka, hůř se mu dýchá v těchto úmorných vedrech. Ale zrovna teď tady prší a to je fajn. Opatruj se, Lenka

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss, mě teplo nevadí, mám léto ráda, ale souhlasím - ono to vypadá jinak od bazénu a jinak z rozpálené kanceláře...
    Situace na milovaných řeckých ostrovech je moc smutná...
    Moc tě zdravím a přeji hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
  7. V Turecku bylo denně kolem 40 stupňů, v noci teploty neklesly pod 30, to bylo nejhorší, že se člověk nemohl zchladit ani v noci :( klimatizace byla jen v jednom pokoji, v ostatním bylo k nevydržení. Vyfotila jsi krásné mráčky. Také ráda fotím oblohu :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....