Přeskočit na hlavní obsah

Pohodová neděle

 Tento víkend byl po delší době poměrně náročný. V sobotu jsem totiž musela jít ještě s jednou kolegyní do práce, jelikož jsme v podniku měli velkou objednávku - v sobotu měly být farmářské trhy, takže bylo potřeba přidělat spoustu sýrů a jogurtů navíc.

Směna byla sice kratší, celkově to bylo takové uvolněnější, ale i tak pracovní soboty opravdu nemám ráda. Párkrát do roka nás to ale potká - už počítám s pracovní sobotou i nedělí v září, to naše družstvo pořádá první víkend v září dožínky. Ale nejhorší je, že pak jsem celý den ve skluzu - ze soboty už nic nemám, nestihla jsem si ani nakoupit, alespoň jsem tedy vytřela celý byt vysála, a to bylo tak všechno.

A nakonec mě nebavila ani televize, jen jsem dočetla knížku, a šla v osm spát.

Ale zato včera mě tak těšilo, že jsem si mohla pořádně odpočinout! Nemusela jsem na neděli ani vařit, jelikož mě na oběd pozvala máma, takže na dopoledne jsme měli se Žofkou program. Konečně jsem se pořádně vyspala, a hned jsem měla včera lepší náladu.

Oběd u mámy byl vynikající - zapečené těstoviny s uzeným masem. Chvíli jsem ještě poseděla a poklábosily jsme, a pak jsem Žofku odvedla domů a vyrazila na autobus do města. Potřebovala jsem si nakoupit něco na svačinu a také na večeři, protože v ledničce už toho opravdu moc nebylo.




Počasí je u nás na horách pořád všelijaké, ale musím říct, že takové chladné počasí na konci května nepamatuji. Vloni jsem z práce chodila v tričku a kraťasech, teď musím mít lehkou bundičku, pod ní teplý svetr, a stejně je mi ještě chladno. Ale včera už bylo konečně trochu lépe, i když později odpoledne se ještě zatáhlo.

Ale nepršelo, což je fajn.



Všech těchto prvních pět fotek je z jednoho stromu. Stojí u autobusové zastávky, a při čekání na spoj jsem měla dlouhou chvíli, takže jsem cvakala a cvakala. Je opravdu krásné, jak se všechno kolem zelená a pomalu, ale jistě, se chystá kvést!



Autobusem jsem se svezla do Jeseníku, na autobusové nádraží. Odtud jsem za pár minut chůze došla na Masarykovo náměstí. A tady mi udělalo velkou radost, že byly znovu instalovány květinové berušky, které zkrášlovaly náměstí i vloni. Líbí se mi ta barevná sladěnost hvozdíků. 





Na to, že byla neděle a celkem hezké počasí, tak bylo město poměrně prázdné, což bylo překvapující, ale zase bylo super, že se mi při focení nemotali do záběru žádní lidé!

Je fajn, že jsou opět v provozu kašny u městské radnice, ačkoliv tedy mě osobně se ta na předposledním obrázku moc vzhledově nelíbí, opravdu zvláštní koncept kašny, ale každý máme jiný vkus! No a žába na mlok na kašně jsou pěkné kousky (doufám, že to druhé zvířátko zleva je mlok, a ne nějaká ještěrka?)




Moje další kroky vedly do knihobudky, která se nachází právě na náměstí v obchodním centru Alkron v přízemí. V batůžku jsem měla totiž pár časopisů (na třetí fotografii), které jsem přidala do sbírky. Jsem ujetá na kupování časopisů, ale doma se mi to pak hromadí, a já prostě nemám to srdce je jen tak hodit do kontejneru...

Tak jsem je vyskládala do spodní poličky, třeba udělají někomu radost. Na oplátku jsem si vypůjčila jeden detektivní román, a až doma mě zamrzelo, že jsem si nepůjčila raději tu knížku od Brama Stokera, ale třeba tam bude i příští týden, až sem znovu vyrazím...

Knihobudka je pro mě takovou oázou klidu - vždycky si projdu, co je tu nového, prolistuju si pár knížek, případně si s některou sednu na lavičku nebo si ji půjčím domů. Je moc dobře, že knihobudka je i v našem městě, protože se tu někdy dají najít hotové poklady!



Tady už jsem se vracela zpátky na autobusové nádraží, ale cestou jsem se ještě zastavila u ptačí voliéry, ve které už zase opeřenci vesele cvrlikají. Před třemi lety bohužel voliéru poničil neznámý vandal, polovina ptáků ulétla a už se je nepodařilo chytit.

Vedení města zlepšilo zabezpečení voliéry, a k podobným incidentům nedochází, ale bohužel se kolem někdy stahují pochybné existence, jelikož je tu kolem spousta laviček... Ale je to pěkné zastavení pro maminky s dětmi, a ptáčci jsou opravdu roztomilí (bohužel jsem je nevyfotila zblízka, protože prostor je ohrazený, a navíc je tu upozornění, že se návštěvníci nemají příliš přibližovat k pletivu.

A pak už jsem šla na autobusové nádraží, kde jsem v Penny nakoupila kuřecí maso, pečivo na svačinu a nějaké drobnosti do lednice.

I tento malý výlet do města mi zvedl náladu, a jsem fakt ráda, že jsem nezůstala sedět doma.


Doma jsem se pustila do přípravy masa, něco málo jsem ještě pouklízela, a jinak jsem si četla a koukala na televizi. Víkend byl sice náročnější, ale nakonec vlastně celkem fajn!

A co Vy? Jak jste strávili neděli Vy? Také máte někdy nečekané pracovní víkendy, které Vám naruší plány? Máte ve svém okolí nějakou knihobudku, kterou pravidelně navštěvujete? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Opět všechno krásně nafocený , máš pro to cit ! Knihobudku tady máme, ale nikdy jsem jí nepoužila - to znamená, že jsem nikdy do ní nešla ani tam nic nedala . Ale vždycky když se kouknu na moje starý knížky , přemýšlím o tom ,že bych je tam někdy dala , ale jsem taková ,že často pro mě mají starý věci hodnotu a špatně se mi s nima loučí .Ale třeba se někdy odhodlám :)

    OdpovědětVymazat
  2. My jsme víkend strávili na chalupě. Pracovní víkendy míval manžel, já velmi ojediněle, u mne spíš hrozí občas práce až dlouho do večera. Knihobudku máme kousek, já jsem spíš dodavatel než odběratel.
    A Jeseník má moc hezké náměstí (znám ho i v reálu, byli jsme kousek od Jeseníku loni na dovolené)

    OdpovědětVymazat
  3. I my jsme trávili víkend na chatě a protože bylo krásně, přijeli jsme až dneska odpoledne. Jedna z výhod důchodců. Včera odpoledne jsem byla s kamarádkami v bazénu v nedalekém hotelu. Mají vždy zamluvenou určitou hodinu, zaplatí 500,- a jsou tam samy. Bylo to skvělé, moc jsem si to užila. Měj se hezky, pá 😀

    OdpovědětVymazat
  4. Měla jsi hezkou neděli a pořídila z ní moc krásné fotografie.Květen je pořád chladný,teď tři dny teplo,skoro až moc a zase se má ochladit.My jsme v Polsku hodně výletovali a tak jsem si chtěla udělat pauzu.V sobotu jsme hlídali mladým psa,tak jsem chodila na procházky a v neděli jsme jeli jeli do Bauhausu pro kytky a osázela jsem si lodžii a potom jsem se tam uvelebila s kočkou v křesla a četla si.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Eliss, ráda jsem si přečetla Tvoje povídání. Ty květinové berušky se mi moc líbí ! Knihobudky jsou super nápad, ta myšlenka je fajn. Já jsem víkend strávila úklidem po malířích, jde mě to pomalu, zdravotní trable. Měj se hezky, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. mně se střídal dlouhý a krátký týden a dlouhý vždy obsahoval víkend :) takže jednou za 14 dní byl pracovní víkend... nejvíce mě to vždy mrzelo přes léto a v prosinci kvůli adventu a také Vánoce :) ale letos... letos to bude jiné a je zvláštní mít volno :D jinak my trávili víkend na zahradě, sázeli jsme, vytrhávali trávu... klasika :)

    OdpovědětVymazat
  7. V Praze jsem na knihobudku ještě nenarazila, ale asi to bude tím, že městem moc necourám. :D V Kaplici se tam ale chodíme dívat docela často, nejvíc josu tam ovšem k vidění komunistické manifesty a podobné bizáry.
    Pracovní víkendy jsou na prd, naštětsí jich moc nemám, hrozí mi akorát přes léto, když mají všichni dovolené. Ale to je ještě přijatelné.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula