Přeskočit na hlavní obsah

Svátky jara jsou tu!

 Odjakživa jsem Velikonoce neměla moc v lásce. Líbila se mi výzdoba, bavilo mě malovat s maminkou vajíčka v octové vodě, ale co se mi vůbec nelíbilo, byly spousty koledníků, kteří nám od rána zvonili na dveře. Jelikož bydlím na vesnici, tak ještě v době mého dětství se velikonoční tradice hodně dodržovaly.

Moc jsem nechápala, co je to za divnou tradici? Kluci mě sešlehají pomlázkou, a já jim za to mám dát vajíčko a čokoládu, a ještě se na ně usmívat? A taky jsem tak trochu vždycky záviděla bráchovi, že měl plný košík sladkostí a vajíček, zatímco já nedostala nic. Ale musím říct, že na mě byl hodný, a o pár sladkostí se semnou rozdělil.

Nejlepší na Velikonočním pondělí pro mě bylo volno (když jsem chodila do školy, tak nebyl Velký pátek ještě státním svátkem), ovšem zase mě štvalo, že jsem si pohádky v televizi díky návštěvám nemohla pořádně užít... Moje máma si Velikonoce vždycky hrozně užívala. Pro ni je to úžasná tradice. Peče beránky, mazance, piplá se s výzdobou. 

A musím říci, že s postupem času, jak člověk dospívá, už mám také Velikonoce ráda. Na mazanec si ještě netroufnu, ale beránka jsem už několikrát pekla, a ač se vzhledově nikdy moc nevyvedl, tak chuťově nebyl vůbec špatný. Velikonočně ozdobím alespoň vchodové dveře - letos jsem koupila závěsná kuřátka a dřevěnou ovečku, což úplně stačí, nemám ráda, když je výzdoba přeplácaná.


Bohužel máme v bytovce "skvělé sousedy," předloni mi někdo z nich zničil velikonoční věnec, který jsem ráno našla  na rohožce shozený a rozšlápnutý, zvířátka naštěstí zatím drží, takže jsem ráda alespoň za to.

Posledních pár let, hlavně po covidovém období, začaly velikonoční tradice i u nás na vesnici hodně upadat. Koledníci už nechodí skoro vůbec, a přijde mi, že ani sousedé už tak moc nezdobí. Tradičně k nám chodí synovci s bráchou, strejda, a to je tak všechno.

Mám doma ale nachystaných pár sladkostí, to kdyby náhodou přišlo nějaké dítě. Je to celkem paradox - dřív jsem koledníky nesnášela, a teď by mi udělalo radost, kdyby se tu některý zastavil. Asi jak pomalu začínám stárnout, vidím to jinak!

Letos to ale moc jarně, potažmo velikonočně, nevypadá ani venku. Od rána je sychravo, venku se drží ještě poslední zbytky sněhu, a je znát, že zima ještě neřekla poslední slovo. Mám pocit, že když jsem byla dítě, tak Velikonoce byly krásně jarní, zatímco poslední roky tedy nic moc. Zítra má být u nás přes den kolem pěti stupňů, k tomu dost vysoké procento srážek, takže Velikonoce budou na blátě.




Nejvýznamnější je období Velikonoc pro křesťany. Během Zeleného čtvrtka, Velkého pátku, Bílé soboty a neděle Zmrtvýchvstání (také Boží hod velikonoční) - právě dnes si tedy křesťané připomínají návrat Ježíše Krista - slouží se slavnostní mše, při které se žehná tradičním velikonočním pokrmům, ke kterým patři i beránek.

Myslím, že Velikonoce jsou moc fajn svátky. Je na každém z nás, jaké si je uděláme, a jaké budeme dodržovat tradice. Já je mám ráda hlavně kvůli volnům, a pak také opravdu ráda zdobím a experimentuji s pečením. Trendem posledních let je i to, že spousta lidí využívá toto volno k výletům buď za rodinou či do přírody. Na tom není nic špatného.

Tak už se těším, až se budu zítra válet u televize, koukat na pohádky, a pojídat u toho něco dobrého. A třeba budu překvapená, a nějaký nečekaný koledník se přeci jen objeví.

Chci Vám všem popřát pěkné Velikonoce, hlavně hodně zdraví a slunce v duši, užijte si Velikonoční pondělí podle svých představ!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. V Praze se koledování nikdy tak nějak nenosilo, ale na chatě, kam jezdím od svého dětství se pomlázka jako tradice udržovala. Koledovat chodily děti od sousedů ještě před pár lety, ale ta tradice už vlastně opadla. Děti vyrostly a ty současné už s pomlázkou koledovat nechodí. Tím vlastně zanikl i důvod barvit vajíčka, teda pro mě určitě 🙃

    OdpovědětVymazat
  2. Velikonoce jsem měla ráda vždycky , ale co jsem starší tak víc a víc . Byla jsem jako ty a velikonoční pondělí jsem nikdy ráda neměla a to jsem nebydlela na vesnici . Mě už štvalo jen to,že s k nám chodí někdo cizí - introvert se nezapře :o) . Naštěstí docela brzy koledníků u nás ubývalo . Myslím, že dneska koledníci chodí spíš už jen po známých , ale za mě se chodilo ke každýmu bez ohledu , jestli je znali nebo ne . Pravidelně mě švihá můj 11 letej synovec , takže mám splněno a úplně to stačí .

    OdpovědětVymazat
  3. Na koledu jsem nikdy nechodil, nebavilo mě ani někoho šlehat ani tím somrovat o dobroty, na to jsem byl vždycky příliš hrdej. Ale duchovní rozměr Velikonoc je pro mě důležitý a přiznávám, že i ty volné dny :-).

    OdpovědětVymazat
  4. krásné Velikonoce i tobě :) u nás se letos neslaví, zvláštní okolnosti, ale třeba příští rok to bude mít jiné kouzlo :)

    OdpovědětVymazat
  5. Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný nebo bílý, slepička vám snese jiný.

    OdpovědětVymazat
  6. Krásné velikonoční svátky i tobě. 🙂

    OdpovědětVymazat
  7. U nás dnes výjimečně svítí sluníčko a v troubě má premiéru můj vůbec první mazanec, protože oba beránci už padli téměř celí za oběť, tak jsem zvědavá, jak dopadne :D. I tobě krásné svátky jara! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Doufám, že sis dnešní den užila a koledníci přišli :) včera u nás celý den pršelo, dnes ale bylo krásně, teplo a svítilo sluníčko, kéž by to tak bylo i nadále :) v sobotu u nás taky nasněžilo. Vzpomněla jsem si na velikonoční přání před asi 10 lety, kdy taky napadl sníh a já jsem tedy fotila přání na Velikonoce se sněhem :D měj se moc hezky <3

    OdpovědětVymazat
  9. Kolednici jsou zpestrenim a u nas slehaji jen symbolicky...Jinak letos se povedlo u nas beranka vyklopit jak byl, ani se nemusel slepovat...

    OdpovědětVymazat
  10. Já celkově svátky nemám rád 🤔 až na halloween.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula