Roztomilý symbol podzimu

 K podzimu patří spousta typických znaků. Spadané listí, pošmourné počasí, měnící se barvy všude kolem. Ale kupodivu k němu patří neodmyslitelně i ježci. Ti se totiž už za dva týdny začnou ukládat k zimnímu spánku. 

Ze školy má spousta z nás zafixovaného ježka jako malé pichlavé zvířátko, které nosí na bodlinách jablíčka, a pije mléko. To ale není tak úplně pravda - mezi oblíbenou pochoutku ježků patří hmyz, například kobylky, žížaly, ale i slimáci. Jablka na zádech samozřejmě nenosí, protože si je tam nemá jak položit, a místo mléka dává přednost vodě. Neumí totiž zpracovat laktózu. 

Jako dítě si pamatuji, že u nás na vesnici bylo poměrně dost ježků. Aktivní byli hlavně v noci, dokonce jednu dobu žrali kočičí granule, které jsme měli venku pro naše mazlíčky. Málokdy se mi podařilo vidět ježečka naživo, oni totiž byli dost plaší. Už si ale nevybavuji, jestli opravdu dupal a funěl, jak se o nich říká.

Ježek má tělo pokryté bodlinami - jedná se o duté chloupky, vyztužené keratinem, kterou bychom nalezli i v našich vlasech. Ježek východní jich může mít na svém těle až 8 000! Do typického klubíčka se umí schoulit většina druhů. Používá k tomu dva velké zádové svaly, které naježí bodliny.

Iluzi roztomilého zvířátka boří jeho úžasné lovecké schopnosti. Sice má špatný zrak - vidí jen siluety, a je silně krátkozraký. To mu ale plně vynahrazuje dlouhý čenich a jemný sluch. Dupot a šustot listů při honbě za kořistí využívá jako taktiku - tento rachot naláká celou řadu predátorů. 

Mezi jejich největší nepřátele patří výr velký a jezevec. A ježek používá na zmatení nepřátel silné aromatické pachy. Pokud na nějaký narazí, jednoduše se v něm vyválí. V případě nebezpečí dokáží ježci rychle běhat, jsou zdokumentované případy, kdy dokonce překonal dvoumetrovou zeď!

A specifickým nebezpečím je pro ježka bohužel i člověk. Největší hrozbou jsou auta. Na třicetikilometrovém úseku v Irsku uhynulo za dva roky pozorování odborníků 135 pichlavých savců! I u nás na silnicích, když jedu ráno do práce autobusem, jsem si párkrát všimla přejetých ježečků. Hodně smutný pohled na přejeté zvířátko...

I kvůli tomu jejich počty každoročně klesají. 

Ale v některých zemích chovají lidé ježka jako domácího mazlíčka. Konkrétně tedy druh s názvem ježek bělobřichý. Ten totiž jako jediný není chráněným druhem. Rozhodně může být opravdu roztomilým domácím zvířátkem, pokud je o něj dobře postaráno.

Ježci jsou po celý život víceméně mrzutými samotáři. Jedinou výjimkou představuje pohlavní akt. Malí ježečci přichází na svět slepí, a bez bodlin. V prvních měsících života umírá až sedmdesát procent mláďat, a to díky zimnímu spánku, během kterého se většina z nich narodí. Nízké teploty totiž utlumí veškeré životní pochody, které křehký organismus mláďat většinou nezvládne.

Podle různých studií a propočtů odborníku čítá ježčí populace přes půl milionu. A jejich přímí předci se na Zemi objevují už v době dinosaurů. Vyplatí se o tyto krásné tvorečky starat. Může to udělat každý z nás tím, že je budeme právě teď, v podzimních měsících, přikrmovat. Do misky venku stačí nechat kapsičku pro kočky nebo trochu konzervy. Dá se dokonce koupit i speciální krmivo přímo pro ježky. 

Koukala jsem na internetu, a granule pro ježky o váze jeden a půl kilogramu stojí přes tři stovky. To už je opravdu výhodnější jim dát žrádlo pro kočky.

Ježek ocení i to, když mu na zahrádce necháme misku s vodou. Tak hlavně, ať se spoustě ježkům podaří zdárně přezimovat, a na jaře se probudí ze své zimní hibernace! Byla by velká škoda, kdybychom o ně nenávratně přišli.

A co Vy? Viděli jste už někdy naživo ježka? Chodil se třeba v noci přikrmovat na Vaši na zahradu? Dovedete si představit ježka jako domácího mazlíčka? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥