Přeskočit na hlavní obsah

Roztomilý symbol podzimu

 K podzimu patří spousta typických znaků. Spadané listí, pošmourné počasí, měnící se barvy všude kolem. Ale kupodivu k němu patří neodmyslitelně i ježci. Ti se totiž už za dva týdny začnou ukládat k zimnímu spánku. 

Ze školy má spousta z nás zafixovaného ježka jako malé pichlavé zvířátko, které nosí na bodlinách jablíčka, a pije mléko. To ale není tak úplně pravda - mezi oblíbenou pochoutku ježků patří hmyz, například kobylky, žížaly, ale i slimáci. Jablka na zádech samozřejmě nenosí, protože si je tam nemá jak položit, a místo mléka dává přednost vodě. Neumí totiž zpracovat laktózu. 

Jako dítě si pamatuji, že u nás na vesnici bylo poměrně dost ježků. Aktivní byli hlavně v noci, dokonce jednu dobu žrali kočičí granule, které jsme měli venku pro naše mazlíčky. Málokdy se mi podařilo vidět ježečka naživo, oni totiž byli dost plaší. Už si ale nevybavuji, jestli opravdu dupal a funěl, jak se o nich říká.


Ježek má tělo pokryté bodlinami - jedná se o duté chloupky, vyztužené keratinem, kterou bychom nalezli i v našich vlasech. Ježek východní jich může mít na svém těle až 8 000! Do typického klubíčka se umí schoulit většina druhů. Používá k tomu dva velké zádové svaly, které naježí bodliny.

Iluzi roztomilého zvířátka boří jeho úžasné lovecké schopnosti. Sice má špatný zrak - vidí jen siluety, a je silně krátkozraký. To mu ale plně vynahrazuje dlouhý čenich a jemný sluch. Dupot a šustot listů při honbě za kořistí využívá jako taktiku - tento rachot naláká celou řadu predátorů. 

Mezi jejich největší nepřátele patří výr velký a jezevec. A ježek používá na zmatení nepřátel silné aromatické pachy. Pokud na nějaký narazí, jednoduše se v něm vyválí. V případě nebezpečí dokáží ježci rychle běhat, jsou zdokumentované případy, kdy dokonce překonal dvoumetrovou zeď!

A specifickým nebezpečím je pro ježka bohužel i člověk. Největší hrozbou jsou auta. Na třicetikilometrovém úseku v Irsku uhynulo za dva roky pozorování odborníků 135 pichlavých savců! I u nás na silnicích, když jedu ráno do práce autobusem, jsem si párkrát všimla přejetých ježečků. Hodně smutný pohled na přejeté zvířátko...



I kvůli tomu jejich počty každoročně klesají. 

Ale v některých zemích chovají lidé ježka jako domácího mazlíčka. Konkrétně tedy druh s názvem ježek bělobřichý. Ten totiž jako jediný není chráněným druhem. Rozhodně může být opravdu roztomilým domácím zvířátkem, pokud je o něj dobře postaráno.

Ježci jsou po celý život víceméně mrzutými samotáři. Jedinou výjimkou představuje pohlavní akt. Malí ježečci přichází na svět slepí, a bez bodlin. V prvních měsících života umírá až sedmdesát procent mláďat, a to díky zimnímu spánku, během kterého se většina z nich narodí. Nízké teploty totiž utlumí veškeré životní pochody, které křehký organismus mláďat většinou nezvládne.

Podle různých studií a propočtů odborníku čítá ježčí populace přes půl milionu. A jejich přímí předci se na Zemi objevují už v době dinosaurů. Vyplatí se o tyto krásné tvorečky starat. Může to udělat každý z nás tím, že je budeme právě teď, v podzimních měsících, přikrmovat. Do misky venku stačí nechat kapsičku pro kočky nebo trochu konzervy. Dá se dokonce koupit i speciální krmivo přímo pro ježky. 

Koukala jsem na internetu, a granule pro ježky o váze jeden a půl kilogramu stojí přes tři stovky. To už je opravdu výhodnější jim dát žrádlo pro kočky.

Ježek ocení i to, když mu na zahrádce necháme misku s vodou. Tak hlavně, ať se spoustě ježkům podaří zdárně přezimovat, a na jaře se probudí ze své zimní hibernace! Byla by velká škoda, kdybychom o ně nenávratně přišli.

A co Vy? Viděli jste už někdy naživo ježka? Chodil se třeba v noci přikrmovat na Vaši na zahradu? Dovedete si představit ježka jako domácího mazlíčka? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, u nás na chatě ho přes léto míváme na zahradě celkem často. Většinou dospělý jedinec, který dokáže opravdu pěkně funět. Jako mazlíčka bych ho nechtěla, ve svém pichlavém kožichu má spoustu blech 😀😊

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, my tu máme ježky pravidelně a v létě je mnohdy v noci slyšet jejich dupání a funění. Přezimovali pod naší kůlnou, kde jsme na zahradě měli posezení a místo na nářadí. Teď už zahradu nemáme, ale kůlnu si po nás nechali sousedé a ježkové tam dál přezimují. Vídáme je v létě navečer docela často, jak se vydávají na lov...

    OdpovědětVymazat
  3. Ježka naživo už jsem viděla, párkrát jsme ježka vezli do záchranné stanice, když už se měli ukládat ke spánku a nebyl patřičně "velký". Našla jsem někde hranici váhy. Teď v létě nám udělal do země na zahradě takové malé dírky. Aspoň podle babičky to byl teda ježek. Že prý hledal žížaly :)) Jinak myslím, že jako domácí zvířátko mi přijde moc hezký :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ježci dupou a funí.
    Pár jsem jich již letos zahlédl.

    OdpovědětVymazat
  5. Zajímavé informace, díky za ně :) pár ježků jsem viděla a opravdu dupou. Dnes jsem ve výběhu narazila na mrtvého netopýra. Asi ho tam přivlekla nějaká kočka. Tak jsem mu udělala hrobeček a přikryla spadaným listím...

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eliss, ježka občas zahlédnu na naší zahradě, bydlí mezi tůjemi. Přeju hezký víkend, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Ježka jsem neviděla už dlouho.Ani na zahradě jsme ho neměli.
    Eli,měj hezký víkend

    OdpovědětVymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ellis, článek i foto jsou krásné, ale vstávání v 1.30 kvůli ježkům je, věř mi, vyčerpávající, jejich lapání a odvážení též. 😊

      Vymazat
  9. Ještě jsem živého ježka nepotkala. Ale je pravda, že na silnicích jich končí dost.

    OdpovědětVymazat
  10. u nás chodí ježečky na konzervu kočkám :D takže často vídám živého a letos jsme dokonce našli dvě mláďátka :) naštěstí naše kočičky jsou flegmoši, takže jim od nich nic nehrozí :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....